33 Cdo 1808/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1808/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:33 Cdo 1808/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.1808.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1808/2022-311 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. K., bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, za účasti Generali České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 80/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 29 Co 271/2021-237, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 29 Co 271/2021-237, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 4. 2021, č. j. 38 C 80/2019-149, nahradil v rozsahu výroku III. nález finančního arbitra ze dne 21. 11. 2018, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-15, potvrzený rozhodnutím finančního arbitra o námitkách ze dne 5. 3. 2019, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-22, tak, že Generali Česká pojišťovna (původní žalobkyně) je povinna zaplatit P. K. (původně žalovanému) částku 20.900,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.900,- Kč od 14. 1. 2017 do zaplacení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 28. 2. 2013 účastníci řízení uzavřeli smlouvu o „životním pojištění PROFI Invest“ č. 3847315311 pro případ smrti nebo dožití s počátkem pojištění od 1. 4. 2013 a pojistnou dobou 44 let. V ní se P. K. zavázal platit měsíční pojistné v původní výši 1.900,- Kč. Finanční arbitr nálezem ze dne 21. 11. 2018, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-15, ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 5. 3. 2019, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-22 (řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne 13. 2. 2017), určil, že pojistná smlouva č. 3847315311 je od počátku absolutně neplatná. Zároveň rozhodl o tom, že Generali Česká pojišťovna a. s. (dále též „pojišťovna“ nebo „instituce“) je povinna zaplatit P. K. (nyní žalobci) částku 51.800,- Kč s blíže určeným úrokem z prodlení, a ve zbývající části jeho návrh zamítl; současně uložil instituci povinnost zaplatit sankci podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Soud prvního stupně považoval pojistnou smlouvu pro absenci určitého a konkrétního ujednání o výši rizikového pojistného pro případ smrti za neplatnou podle § 37 odst. 1 a § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku [dále jen „obč. zák.“, s přihlédnutím k § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Žalobce zaplatil pojišťovně na pojistném podle (neplatné) smlouvy částku 72.700,- Kč, o kterou se žalovaná pojišťovna na jeho úkor obohatila, a je proto povinna mu tuto částku vydat. V rozsahu 51.800,- Kč finanční arbitr požadavku žalobce vyhověl (viz odst. II nálezu finančního arbitra ze dne 21. 11. 2018, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-15); ve zbývajícím rozsahu návrh zamítl s odůvodněním, že právo na vydání bezdůvodného obohacení je promlčeno, a nelze je v důsledku vznesené námitky promlčení pojišťovnou přiznat. Soud prvního stupně má za to, že sice dříve, než uběhla objektivní tříletá promlčecí lhůta, uplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta, avšak námitku promlčení posoudil jako nemravnou, a proto rozhodl tak, že se nález finančního arbitra ze dne 21. 11. 2018, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-15, potvrzený rozhodnutím o námitkách ze dne 5. 3. 2019, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-22, v rozsahu výroku III. nahrazuje tak, že Generali Česká pojišťovna je povinna zaplatit žalobci částku 20.900,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. 29 Co 271/2021-237, Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a zamítl žalobu s návrhem, aby byl nahrazen výrok III. nálezu finančního arbitra ze dne 21. 11. 2018, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-15, potvrzený rozhodnutím o námitkách ze dne 5. 3. 2019, č. j. FA/SR/ZP/181/2017-22, tak, že pojišťovna je povinna zaplatit žalobci částku 20.900,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.900,- Kč od 14. 1. 2017 do zaplacení. Odvolací soud své rozhodnutí – podle výsledku dokazování – založil na úsudku, že závěr soudu prvního stupně o nemravnosti (rozporu s dobrými mravy) námitky promlčení vznesené pojišťovnou neobstojí. Z tohoto důvodu se zabýval tím, zda je právo žalobce na zaplacení sporné částky promlčeno či nikoli. Dovodil, že již ke dni podpisu sporné smlouvy (tj. dne 28. 2. 2013) žalobce znal její obsah, a tedy mu byly známy rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy. Platil-li žalobce pojistné podle neplatné pojistné smlouvy, nelze přehlédnout, že dvouletá subjektivní promlčecí lhůta pro jednotlivé platby pojistného běžela podle § 107 odst. 1 obč. zák. samostatně od jejich zaplacení zvlášť; pojistné zaplacené přede dnem 13. 2. 2015, byl-li návrh u finančního arbitra podán dne 13. 2. 2017, je tak promlčeno, na rozdíl od pojistného zaplaceného po datu 13. 2. 2015. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že odvolací soud nesprávně posoudil (mimo jiné) otázky, na jejichž řešení rozhodnutí spočívá, počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty a rozporu námitky promlčení vznesené pojišťovnou s dobrými mravy. Není srozuměn se závěrem, že již uzavřením pojistné smlouvy získal vědomost o skutkových okolnostech vzniku bezdůvodného obohacení, která měla být určující pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty ve spojení s okamžikem jednotlivé platby pojistného. Žalobce má za to, že by Nejvyšší soud měl položit předběžné otázky, definované pod písmeny A) až D) dovolání Soudnímu dvoru Evropské unie, které podle jeho přesvědčení souvisí s projednávanou věcí, zejména s otázkou promlčení jeho práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou plněním z neplatného právního úkonu. Pro případ, že by dovolací soud odmítl podané dovolání, vyzval dovolatel Nejvyšší soud, aby se podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky obrátil na Ústavní soud s návrhem, aby bylo konstatováno, že ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. odporuje ústavnímu pořádku. S tímto odůvodněním navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Pojišťovna se s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl nebo jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným ve smyslu § 237 o. s. ř. pro řešení otázky počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 obč. zák.), protože ji odvolací soud vyřešil v rozporu s aktuální judikaturou dovolacího soudu (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 670/2022, a ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 207/2022, reflektující nález ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, jímž Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, č. j. 29 Co 158/2020-178, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2021, č. j. 28 Cdo 3708/2020-235). V dané věci šlo – stejně jako v projednávaném případě – o promlčení práva na plnění z neplatné smlouvy o investičním životním pojištění. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 23