33 Cdo 181/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 181/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2012 Spisová značka:33 Cdo 181/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.181.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hospodaření s majetkem státu Organizační složka státu Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 19 předpisu č. 219/2000Sb. § 20 předpisu č. 219/2000Sb. § 19 odst. 2 předpisu č. 62/2001Sb. § 7 o. s. ř. § 21a o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 181/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, proti žalované České republice – Generálnímu ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o 39.281,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 389/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č.j. 19 Co 576/2009-64, takto : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č.j. 19 Co 576/2009-64, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným rozhodnutím městský soud zrušil rozsudek ze dne 16. 7. 2009, č.j. 7 C 389/2008-39, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 39.281,20 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Domáhá-li se žalobkyně plnění vzniklého na základě zápisu o hospodaření s majetkem státu mezi jeho dvěma organizačními složkami, nelze podle odvolacího soudu dovodit, že se jedná o občanskoprávní spor, k jehož řešení by byl povolán podle § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud. Postoupení věci orgánu, který by ji projednal o rozhodl, nepřichází v úvahu (§ 104 odst. 1 o.s.ř.); „schůdnou cestou“, jak vynucovat plnění ze zápisu, „by mohly být aktivity zřizovatelů organizačních složek.“ Způsoby, jakým nakládají organizační složky s majetkem státu navzájem, je upraven § 19 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.“), a § 14 odst. 2 vyhlášky č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění vyhlášky č. 569/2006 Sb. (dále jen „vyhláška č. 62/2001 Sb.“). Posledně citované ustanovení říká, že nestanoví-li vyhláška jinak, řídí se obsah dalších ujednání v zápisu přiměřeně ustanoveními obecných právních předpisů upravujícími smluvní typ, který je pořizovanému zápisu obsahově nejbližší. Zápis, argumentuje odvolací soud, je specifický – byť na základě dohody založený – majetkový právní institut; jeho specifičnost spočívá v tom, že je založen na souhlasném projevu vůle organizačních složek, nikoliv vlastních právních subjektů. Existence tohoto institutu je vyvolána potřebou řešit situaci, kdy organizační složky státu nejsou právnickými osobami (nemohou proto svým jménem uzavírat smlouvy) a nakládají s majetkem státu mezi sebou, uvnitř jedné právnické osoby (státu). Obsah zápisu má pouze odpovídat smluvnímu typu nejbližšímu podle obecných právních předpisů, což na charakteru tohoto institutu, který není soukromoprávní smlouvou, nic nemění. Závěr o nedostatku soudní pravomoci zpochybnila žalobkyně dovoláním, jímž napadla usnesení odvolacího soudu. Výkon majetkových práv státu a plnění jeho závazků je primárně postaven na principu tzv. dělené subjektivity státu. Česká republika realizuje svoji právní subjektivitu nikoliv jako celek, ale výlučně skrze okruh jednotlivých, nezaměnitelných, vnitřně i vnějškově organizovaných, zákonem předvídaných a přímo zákonem nebo na jeho základě konstituovaných útvarů, tj. organizačních složek státu. Tyto organizační složky – vybavené určitými samostatnými oprávněními a povinnostmi – hospodaří s konkrétními částmi státního majetku (včetně peněžních prostředků), přičemž každá část tohoto majetku je po právní stránce relativně samostatným celkem, u něhož průběžně z různých důvodů dochází k přírůstkům a úbytkům. I když zmíněné přírůstky a úbytky se přímo odrážejí ve státním rozpočtu, nelze je chápat jako prosté přesuny peněžních prostředků v rámci jednoho vlastnického subjektu. Rozpočtové kapitoly příslušející té či oné organizační složce státu vykazují příjmovou a výdajovou část a zákonnou povinností je dosahovat jejich naplnění nikoliv en block, ale po složkách. Organizační složky státu proto mohou při hospodaření se svěřeným majetkem navzájem vstupovat do závazkových právních vztahů a nároky, které jim z nich vznikly, proti jiným organizačním složkám uplatňovat (vymáhat), aniž by se jednalo o pouhé přesuny částí majetku (peněžních prostředků) v rámci státního rozpočtu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s právním závěrem o nedostatku pravomoci. Připomněla, že není splněna jedna z podmínek řízení, jsou-li oba účastníci řízení totožní. Pro zahájení a vedení řízení se vyžaduje existence minimálně dvou účastníků v pozici žalobce a žalovaného; není-li tomu tak, nejde o spor vyplývající ze soukromoprávních vztahů (§ 7 odst. 1 o.s.ř.). Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Dovolání – přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné. Ministerstvo obrany zapůjčilo na základě zápisu o výpůjčce z 16. 7. 2003 a zápisu o úpravě vztahů při bezúplatném nakládání s majetkem státu a při úplatném poskytování souvisejících plnění z 20. 7. 2004 právnímu předchůdci Generálního ředitelství cel (Ministerstvu financí), resp. Generálnímu ředitelství cel k bezplatnému užívání specifikované nebytové prostory. V článcích VIII.1. obou zápisů bylo dohodnuto, že žalobkyně (půjčitel) poskytne žalované (vypůjčiteli) energie související s výpůjčkou nebytových prostor, a to na základě úplatných smluv o dodávkách energií a ostatních služeb. Podle tohoto ujednání žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem Generálního ředitelství cel (Ministerstvem financí) 30. 12. 2003 smlouvu o odvozu odpadu a smlouvu o dodávce elektrické energie, pitné vody a tepla (následnými dodatky byly smlouvy uzavřené na dobu určitou prodlužovány). Strany sjednaly, že žalobkyně bude žalované fakturovat za odvoz odpadu, odebranou elektrickou energii, vodu a teplo ceny, které sama zaplatí prvododavatelům. Žalobkyně vystavila 29. 11. 2007 fakturu č. 511007227 na částku 1.244.589,10 Kč; žalovaná předmětnou částku zaplatila až 15. 4. 2008, tj. po splatnosti faktury, která nastala 27. 12. 2007. Protože žalovaná neurčila, zda platí na příslušenství dluhu nebo na jistinu, použila žalobkyně platbu přednostně na umoření dospělého úroku z prodlení za dobu od 28. 12. 2007 do 15. 4. 2008. Dluh žalované tedy činí 39.281,20 Kč s úroky z prodlení. Podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Pravomoc je jednou z tzv. podmínek řízení (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.); k tomu, zda je dána pravomoc soudů, přihlíží soud z úřední povinnosti v každém stadiu řízení. Nedostatek pravomoci není odstranitelný a je-li zjištěn, postupuje soud podle § 104 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci je správnost postupu odvolacího soudu závislá na posouzení dvou otázek : 1) Zda spor lze projednat a rozhodnout, je-li Česká republika, za kterou jedná vždy jiný úřad, v procesní pozici žalobkyně i žalované. 2) Zda právo na (zpětnou) úhradu za (dodavatelem) poskytnuté placené služby související s užíváním nebytových prostorů přenechaných jako výpůjčka dočasně Ministerstvem obrany pro potřeby Generálního ředitelství cen, tj. právo vyplývající z dohody o úpravě vzájemných vztahů zúčastněných složek (sjednané formou zápisu), která bezprostředně souvisela s dispozicí s majetkem státu, je svým charakterem soukromoprávní povahy. Vymezení účastenství v občanském soudním řízení ustanovením § 90 o.s.ř. předpokládá, že jako žalobce a žalovaný vystupují odlišné subjekty se způsobilostí být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.). Je-li žalobcem a žalovaným táž osoba – ať již od zahájení řízení nebo se tak stane v jeho průběhu (splynutím) – brání projednání a rozhodnutí sporu nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1, věta první, o.s.ř.). Není pochyb o tom, že vystupuje-li