33 Cdo 2093/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2093/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2024 Spisová značka:33 Cdo 2093/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2093.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Námitky Dotčené předpisy:§ 118a o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.08.2024III.ÚS 2244/24 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost4. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2093/2023-1126 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václavy Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce R. R., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Říhou, PhD., advokátem se sídlem v Praze 5, Moulíkova 2239/3, proti žalovaným 1) Leasing České spořitelny, a. s. (dříve sAutoleasing a. s.), se sídlem v Praze, Střelničná 8/1680 (identifikační číslo 27089444), zastoupené Mgr. Janem Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 132/4 a 2) Česká spořitelna a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62 (identifikační číslo 45244782), o zaplacení 13 287 702 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 209/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 2 Cmo 143/2022-1064, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované 1) částku 60 403 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Oswalda, advokáta, a žalované 2) částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 13 287 702 Kč (se zákonnými úroky z prodlení) z titulu náhrady škody; z toho 5 883 000 Kč představovala skutečná škoda na ušlé dotaci a 7 404 702 Kč ušlý zisk ve výši. V úvodu řízení žalobce avizoval, že v žalobě neuplatnil částku, která mu bude uložena k zaplacení ve směnečném řízení (tj. směnečný peníz ve výši 10 901 785 Kč a směnečnou odměnu ve výši 36 339 Kč). Městský soud v Praze (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2013, č. j. 11 Cm 209/2009-537, žalobu zamítl. Vrchní soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 9. 2015, č. j. 2 Cmo 408/2013-619, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Tento rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce žalobou pro zmatečnost, kterou odůvodnil zejména tím, že odvolací soud nesprávně začal v řízení jednat s insolvenční správkyní žalobce namísto s ním. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2016, č. j. 11 Cm 209/2009-716, žalobu pro zmatečnost zamítl. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2018, č. j. 11 Cmo 9/2017-770, toto usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2015, č. j. 2 Cmo 4708/2013-619. Rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. 2 Cmo 408/21-013-815, Vrchní soud v Praze rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, č. j. 11 Cm 209/2009-537, potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 32 Cdo 3309/2019-862, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 2 Cmo 408/2013-815, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, č. j. 11 Cm 209/2009-537, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že soud prvního stupně opomenul provést některé důkazy, čímž zatížil rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a odvolací soud tuto vadu nenapravil, čímž aproboval zjevně vadný postup soudu prvního stupně. Rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 11 Cm 209/2009-1013, Městský soud v Praze – poté, co nepřipustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o 11 660 405,90 Kč s příslušenstvím – žalobu o zaplacení 13 287 702 Kč zamítl, a rozhodl o nákladech řízení; tento rozsudek pak rozsudkem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 11 Cm 209/2009-1033, doplnil o výrok, kterým zamítl žalobu v rozsahu úroků z prodlení z částek 5 883 000 Kč, 7 404 702 Kč a 13 287 702 Kč, a opravil tak, že se nepřipouští změna žaloby, resp. její rozšíření o částku 13 202 337 Kč. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 2. 2023, č. j. 2 Cmo 143/2022-1064, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce podal v dubnu 2005 žádost o získání dotace na svůj projekt „Investice do ekologicky šetrné technologie“, na jejímž základě mu byla dotace rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 29. 10. 2005 poskytnuta s příslibem pozdějšího čerpání; součástí uvedeného rozhodnutí byly „Podmínky pro poskytnutí finanční pomoci z operačního programu rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství – Cíl I-2004/2006“ (dále jen „Podmínky“). V rozhodnutí bylo deklarováno, že žadatel o dotaci byl s Podmínkami podrobně seznámen a zavazuje se k jejich plnění. V části IV článku 2 Podmínek je zakotvena povinnost žadatele zahájit realizaci projektu do šesti měsíců ode dne jejich podpisu a podle jejich části I článku 2 měl žadatel podat žádost o proplacení výdajů nejpozději do 30. 6. 2006. Žadatel o dotaci se zavázal realizovat veškeré finanční operace související s financováním přijatelných výdajů projektu prostřednictvím vlastního bankovního účtu. Výběrové řízení byl žadatel povinen provést podle „Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování finanční pomoci na projekty operačního programu rozvoj venkova a multifunkční zemědělství na období 2004-2006“ (dále jen „Pravidla“) a předložit při žádosti o proplacení výdajů dokumenty předvídané Podmínkami. Pravidla nebyla součástí rozhodnutí, byla dostupná na internetových stránkách SZIF, byla obecná, nevztahovala se jen na projekt žalobce. Písmeno a) článku 3 v části A Pravidel stanovilo, že výběrové řízení podle zákona č. 40/2004 S., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“) může příjemce pomoci zahájit od 1. 5. 2004. Písmeno c) článku 3 v části A Pravidel v původní verzi z 29. 4. 2004 stanovilo pro případ, že cena předmětu zakázky bude přesahovat 2 000 000 Kč, ale nebude z více než 50 % financována veřejným zadavatelem (což byl případ žalobce), že příjemce dotace je povinen postupovat v souladu se ZVZ. Pravidla byla v uvedené části změněna a nově zakotvovala povinnost postupovat podle písm. d) článku 3 části A Pravidel. Žalobce měl u žalované 2) vedeny své osobní účty. V listopadu 2005 se na ni obrátil, aby zajistil financování nákupu lesnických strojů, na který získal příslib dotace. Žalovaná 2) prostřednictvím P. H. vyloučila financování projektu jí samotnou, ale nabídla žalobci zprostředkování kontaktu na žalovanou 1) – svou dceřinu společnost. Na počátku strany zvažovaly formu leasingové smlouvy na užívání strojů. Žalobce na konci dubna 2006 vypsal výběrové řízení na dodavatele lesních strojů, harvestoru a vyvážecího traktoru a k 28. 4. 2006 ve spolupráci s JUDr. Zdeňkem Dostálem vypracoval zadávací dokumentaci neveřejné zakázky. Jelikož výsledek výběrového řízení na dodavatele strojů, ve kterém byla zakázka přidělena dodavateli REPAROSERVIS LESNÍ TECHNIKA a.s., vyhotovil žalobce až ke dni 25. 5. 2006, předložil H. pouze listiny, které měl k dispozici z dotačního řízení, konkrétně Podmínky a rozhodnutí ministerstva zemědělství z 29. 10. 2005. Během května 2006 představila žalovaná 2) žalobci zaměstnance žalované 1) T. P. a ten od něho následně převzal Podmínky a rozhodnutí ministerstva zemědělství z 29. 10. 2005. T. P. věděl o zájmu žalobce získat peněžní prostředky na nákup lesních strojů tak, aby mu následně byla proplacena finanční pomoc z veřejných zdrojů. Žalovaná 1) v té době nabízela finanční produkty v podobě ekonomického i finančního leasingu, úvěru a splátkového prodeje; ve vztahu k žalobci byl uvažován splátkový prodej strojů. Dne 28. 5. 2006 byla mezi REPAROSERVIS LESNÍ TECHNIKA a.s. jako prodávajícím a žalobcem jako odběratelem uzavřena kupní smlouva na vyvážecí soupravu za cenu 11 408 173 Kč (dále jen „KS1“) a dne 31. 5. 2006 kupní smlouva na harvestor za cenu 7 107 823 Kč (dále jen „KS2“). Ve dnech uzavření těchto smluv (KS1 a KS2) byly stroje předány žalobci, o čemž byly sepsány předávací protokoly. Datum splatnosti kupních cen plynoucích z KS1 a KS2 byl sjednán na 30. 6. 2006 (což byl zároveň nejzazší termín pro podání žádosti o proplacení finanční pomoci z veřejných zdrojů); ani k tomuto datu však žalobce potřebnou částkou nedisponoval. V KS1 a KS2 bylo sjednáno, že vlastnické právo k předmětu smluv přejde na nabyvatele až zaplacením kupní ceny. Ve dnech 1. až 3. 6. 2006 proběhla „ROTTNE SHOW“ (les