33 Cdo 2223/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2223/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:33 Cdo 2223/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2223.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2223/2025-233 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně TECHNICKÉ SLUŽBY HRADEC KRÁLOVÉ, příspěvková organizace se sídlem v Hradci Králové, Na Brně 362 (identifikační číslo 64809447), zastoupené JUDr. Kateřinou Kolářovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957/4, proti žalované Stavrecon Pardubice s.r.o., se sídlem v Pardubicích, Milheimova 2689 (identifikační číslo 05925801), zastoupené JUDr. Danielem Bartošem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1147/1, o 170 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 234/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 3. 2025, č. j. 22 Co 210/2024-212, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 103,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky JUDr. Kateřiny Kolářové. Odůvodnění: Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. 22 Co 210/2024-212 potvrdil rozsudek ze dne 27. 6. 2024, č. j. 15 C 234/2023-169, jímž Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 19. 11. 2022 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení ve výši 88 741,20 Kč k rukám její zástupkyně; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně (objednatelka) uzavřela dne 4. 6. 2018 s žalovanou (zhotovitelkou) smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla oprava elektroinstalace a terasy v jeslích Orlická kotlina v Hradci Králové (dále jen „smlouva o dílo“). Reklamačním protokolem ze 14. 9. 2021 žalobkyně u žalované reklamovala povrch terasy z důvodu viditelných prasklin a nerovností povrchu. Žalovaná na reklamaci reagovala 9. 11. 2021 sdělením, že vytčenou vadu ověřila, její odstranění však nemůže v daném ročním období provést, neboť teplota při opravě nášlapné vrstvy terasy nesmí klesnout pod 10 stupňů Celsia. Strany se proto dohodly na prodloužení termínu k provedení opravy do 30. 4. 2022. Dne 29. 4. 2022 požádala žalovaná o opětovné prodloužení termínu k opravě vady do 30. 6. 2022. Protože žalovaná vadu ani po více než 10 měsících od uplatnění reklamace neodstranila, což postupně odůvodňovala toxicitou výrobku potřebného k opravě terasy nebo možným poškozením nového povrchu terasy v souvislosti s opravou střechy budovy, rozhodla se žalobkyně využít svého práva podle článku VII odst. 10 smlouvy o dílo a nechat vady odstranit třetí osobou na náklady žalované; žalovanou upozornila, že podle článku VII odst. 10 smlouvy o dílo není dotčeno její právo na uhrazení smluvní pokuty. V reakci na to žalovaná žalobkyni 31. 8. 2022 sdělila, že již disponuje potřebným materiálem a volnou kapacitou a je připravena vadu terasy odstranit, žalobkyně s tím v zájmu zachování dobrých obchodních vztahů souhlasila a vady byly opraveny 6. 9. 2022. Fakturou ze dne 4. 11. 2022 žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu za období 1. 7. 2022 do 6. 9. 2022 ve výši 170 000 Kč. Zjištěný skutkový stav věci odvolací poměřoval § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a přisvědčil soudu prvního stupně, že požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je důvodný. Jako neopodstatněné odmítl námitky žalované, že prodlení s opravou vady díla způsobila ve skutečnosti žalobkyně tím, že zvolila časově náročnější variantu opravy, udělila vadné pokyny a neposkytla potřebnou součinnost při zpřístupnění terasy. Připomněl, že koncepce smluvní pokuty v o. z. se odchýlila od pojetí v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), který vznik práva na smluvní pokutu spojoval jen se zaviněným porušením povinnosti. Dle o. z. platí, že právo na smluvní pokutu vzniká již samotným porušením smluvní povinnosti bez ohledu na okolnosti, které k porušení vedly. Jestliže si tedy účastnice sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení zhotovitelky s odstraněním reklamované vady díla, není relevantní, zda existovaly okolnosti vylučující odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti či nepřekonatelné překážky, které by v odstranění vady bránily. V prodlení s odstraněním reklamovaných vad byla žalovaná nejpozději od 1. 7. 2022, jelikož podle ujednání účastnic měla vady odstranit do 30. 6. 2022, k čemuž nedošlo. Odvolací soud dále dovodil, že žalobkyně neporušila povinnost poskytnout součinnost při odstranění vady. Uzavřel, že tuto povinnost by žalobkyně porušila pouze v případě, že by ji žalovaná o zpřístupnění terasy požádala a byla k odstranění vad skutečně připravena; k informování o připravenosti však v období mezi 30. 6. 2022 a 5. 9. 2022 nedošlo, první konkrétní nabídku plnění se sdělením připravenosti k opravě žalovaná učinila až v dopise z 1. 8. 2022 a žalobkyně nabídnuté plnění bezprostředně přijala. Zánik povinnosti zaplatit smluvní pokutu nezpůsobil ani dopis ze dne 2. 8. 2022, v němž žalobkyně žalovanou informovala, že vady odstraní na její náklady prostřednictvím třetí osoby a že s ohledem na uplynutí více než 10 měsíců od reklamace již netrvá na tom, aby opravu provedla žalovaná. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1215/2021, „mlčky posvětil postup soudu prvního stupně“, který neuvěřil jednomu ze svědků – V. Š. proto, že je zaměstnancem žalované, aniž uvedl další důvody. Stejně však nepřistupoval k výpovědi svědkyně K. Z., která je zaměstnankyní města. Přestože na to poukazovala v odvolacím řízení, odvolací soud její námitky nevzal v potaz, čímž zatížil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností. Od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5280/2009, se odvolací soud podle názoru dovolatelky odchýlil, pominul-li, že smluvní pokuta je druhem akcesorického závazku a nárok na její zaplacení tak nemůže vzniknout, aniž by v rozhodné době trvalo porušení hlavního, smluvní pokutou zajištěného, závazku; takové porušení závazku nemohlo existovat, pokud se ho žalobkyně v přípise z 2. 8. 2022 výslovně vzdala. V poslední řadě dovolatelka namítá, že skutkový závěr odvolacího soudu, že se žalobkyně nedostala do prodlení s poskytnutím součinnosti při opravě vad, nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že vyšel z nesprávně, popř. neúplně zjištěného skutkového stavu věci, pomíjí, že uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění skutkových zjištění, z nichž soudy při právním posouzení věci vycházely; skutkové námitky (ať již je namítána nesprávnost skutkových zjištění nebo jejich neúplnost) proto nemohou – až na výjimky – založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5462/2016, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4601/2018, ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 159/2019, ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2723/2022, ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3820/2022, nebo