33 Cdo 2247/2013 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2247/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2014 Spisová značka:33 Cdo 2247/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2247.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní moc rozhodnutí Smlouva kupní Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 1. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2247/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. F., zastoupeného JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 1/65, proti žalované AUTO KOUT CENTRUM, spol. s r. o. se sídlem Praha 9, Klenovská 102, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem Praha 2, Vyšehradská 21, o zaplacení částky 580.000,- Kč s příslušenstvím oproti vrácení věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 221/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2013, č. j. 13 Co 534/2007-338, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2013, č. j. 13 Co 534/2007-338, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 29. 6. 2007, č. j. 9 C 221/2005-72, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 580.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,75 % ode dne 2. 9. 2005 do 31. 2005, ve výši 9 % od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5 % od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 a ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů od 1. 7. 2007 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a ve stejné lhůtě uložil žalobci povinnost vydat žalované osobní automobil Renault, modelové řady Megane II Kombi, verze Privilege-Lu, motor 1.9 dCi, VIN: VF1KMOGO629261674, RZ 2A9 5348 (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že žalovaná je zapsána v obchodním rejstříku s předmětem podnikání mimo jiné koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, opravy silničních vozidel. Účastníci uzavřeli dne 23. 6. 2004 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k ojetému osobnímu automobilu Renault Megan Kombi ve výroku rozsudku blíže specifikovanému (dále jen „osobní automobil“, resp. „automobil“), který byl uveden do provozu v září 2003, za kupní cenu 580.000,- Kč. Účastníci si nesjednali záruční dobu. Téhož dne žalobce automobil převzal; o tom byl sepsán protokol s popisem jeho technického stavu. Následně se na automobilu vyskytla - mimo jiných - vada pravého světlometu, u něhož během jízdy samovolně zhasínalo a blikalo klopené světlo, popřípadě nesvítilo vůbec. Žalovaná při každém výskytu závady automobil přijala k opravě a vystavila o tom záruční protokol. V souvislosti s posledně uvedenou vadou, která bránila řádnému užívání automobilu, vyměnila dne 21. 7. 2004 čidlo xenonového světlometu a dne 31. 3. 2005 startér xenonové výbojky. Tato vada, která se projevovala nepravidelně, a zaměstnanci žalované ji sami nezjistili, se vyskytovala i po těchto opravách. Žalobce žalované vady vytkl a dopisem ze dne 8. 6. 2005 ve spojení s dopisem ze dne 15. 6. 2005 od kupní smlouvy odstoupil pro opakovaný výskyt vady pravého světlometu po opravách v záruční době. Žalovaná oprávněnost takového postupu neuznala. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu v souladu s § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění v tu dobu platném - dále jen „obč. zák.“ (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.). Záruční lhůta 24 měsíců k uplatnění práva z odpovědnosti za vady začala běžet dne 23. 6. 2004, kdy žalobce automobil převzal (§ 626 obč. zák.). Soud prvního stupně za rozhodující z hlediska odpovědnosti za vady považoval zjištění, že v průběhu záruční doby 24 měsíců se opakovaně před a po dvou opravách provedených dne 21. 7. 2004 a 31. 3. 2005 vyskytla na automobilu vada světlometu a že automobil pro tuto vadu, která nevznikla běžným opotřebením, nelze řádně užívat. Žalobci proto vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit (§ 622 odst. 2 obč. zák.). V důsledku odstoupení byla smlouva zrušena a účastníci jsou povinni si vzájemně vrátit vše, co podle ní dostali. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2008, č. j. 13 Co 534/2007-97, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 580.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního automobilu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se zjištěním soudu prvního stupně, že předmětem uzavřené kupní smlouvy byla použitá věc - ojetý automobil, který v době jeho převzetí byl bez vad, a že vytčené vady se objevily až v průběhu jeho užívání. Protože však nebylo prokázáno, že si účastníci smluvili nad rámec zákona, že prodávající poskytuje kupujícímu na použitou věc záruku, nemohl žalobce úspěšně uplatnit právo z odpovědnosti za vady ve smyslu § 622 obč. zák., tedy ani od smlouvy odstoupit; v případě prodeje použité věci prodejce odpovídá jen za vady, které má věc v době jejího prodeje - převzetí, jestliže si účastníci smlouvy nedohodli smluvní záruku (§ 619 odst. 1 obč. zák. a contrario). Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, č. j. 33 Cdo 2281/2008-126, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Formuloval v něm a odůvodnil právní názor, podle něhož právní úprava prodeje zboží v obchodě v § 619 odst. 1 obč. zák. stanoví záruční odpovědnost prodávajícího za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou a vyskytnou se dodatečně po převzetí věci ve dvouleté záruční době, přičemž u nich není třeba prokazovat jejich existenci v době prodeje (§ 616 odst. 4 obč. zák.). Je-li předmětem prodeje v obchodě použitá věc, u níž je záruční odpovědnost vyloučena, odpovídá prodávající ve smyslu § 619 odst. 3 obč. zák. za vady existující při jejím převzetí kupujícím s výjimkou těch vad, které odpovídají míře používání nebo opotřebení věci ke dni převzetí kupujícím. Není však vyloučeno, aby si účastníci kupní smlouvy smluvili, že prodávající poskytne kupujícímu na použitou věc záruku za vady, jež se vyskytnou až po jejím převzetí. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno smluvní ujednání účastníků, jímž se prodejce použité věci nad rámec zákona zavázal poskytnout kupujícímu záruku na použitou věc, aniž zopakoval důkazy, z nichž učinil svůj odlišný skutkový závěr soud prvního stupně. Dovolací soud pro posouzení otázky odpovědnosti žalované za vadu automobilu považoval za podstatnou již jen skutečnost, zda si účastníci sjednali smluvní záruku. Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 13. 4. 2011, č. j. 13 Co 534/2007-156, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „s tou úpravou výroku I., že platební povinnost žalované se stanoví oproti povinnosti žalobce vydat automobil, a že úroky z prodlení ve výši 8,75 % z jistiny je žalovaná povinna zaplatit žalobci od 2. 9. 2005 do 31. 12. 2005“; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 10. 2011, č. j. 33 Cdo 3520/2011-228, dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 4. 2011, č. j. 13 Co 534/2007-156, pro nepřípustnost odmítl; žalovaná jedinou uplatněnou námitkou vystihla zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., která není způsobilá sama o sobě přípustnost dovolání založit. K návrhu žalobce ze dne 27. 7. 2011 Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 26. 8. 2011, č. j. 80 EXE 1964/2011-19, nařídil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 580.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím. Tuto částku včetně nákladů nalézacího řízení soudní exekutor předal žalobci dne 20. 10. 2011. Jelikož žalovaná odmítla od žalobce převzít předmětný automobil, Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 19. 9. 2011, č. j. 13 Sd 42/2011-17, přijal od žalobce do soudní úschovy technický průkaz automobilu, osvědčení o jeho registraci a kartu. K následné žádosti žalované jí Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 11. 2011 automobil vydal. Z podnětu žaloby pro zmatečnost podané žalovanou Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 2. 2012, č. j. 13 Co 534/2007-243, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2012, č. j. 4 Co 62/2012-263, rozsudek odvo