33 Cdo 2319/2014 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2319/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2014 Spisová značka:33 Cdo 2319/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2319.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 545 odst. 3 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 19 odst. 1 předpisu č. 344/1992Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 1. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2319/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Mgr. M. M. a b) Ing. Z. M., zastoupených JUDr. Ing. Šárkou Krejčířovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Kroměříži, Albertova 684/38, proti žalované BEMETT nemovitostní uzavřený investiční fond, a.s., se sídlem v Praze 5, Jeremiášova 2722/2b, zastoupené Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Terase 133/3, o zaplacení 93.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 96/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č.j. 55 Co 368/2013-207, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.376,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ing. Šárky Krejčířové, Ph.D., advokátky. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 16. 5. 2013, č.j. 16 C 96/2012-172, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 6. 2013, č.j. 16 C 96/2012-183, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované zaplatit žalobcům 93.500,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala nedostatek zavinění ve formě nevědomé nedbalosti při porušení smluvní povinnosti své právní předchůdkyně zajištěné smluvní pokutou (§ 545 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“). Mohla-li právní předchůdkyně žalované uzavřít kupní smlouvu s jiným klientem, který se nacházel v identické situaci jako žalobci, bylo možné smlouvu podepsat i se žalobci. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které směřuje – hodnoceno podle obsahu – proti shora uvedenému potvrzujícímu výroku ve věci samé. K řešení předložila otázku, zda „nečekaná nečinnost úřadu může být považována za zaviněné prodlení strany, která ke splnění svých pokutovaných závazků musí docílit pozitivní rozhodnutí úřadu“. Podle jejího názoru jde spíše o vyšší moc. Argumentuje, že v době, kdy měla splnit svou povinnost zaslat žalobcům výzvu k uzavření kupní smlouvy, předmět převodu „přinejmenším v rozsahu pozemku sloužícího k parkování žalobců“ právně neexistoval. Katastrální úřad, jemuž žalovaná předložila návrh na provedení geometrického plánu k oddělení parkovacích míst, zůstal nečinný. Z toho dovozuje, že prodlení se splněním své povinnosti nezavinila. Neexistoval-li právně předmět převodu, nebyly ani splněny předpoklady pro zaslání výzvy. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci se v dovolání ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu. Zejména upozornili, že je naprosto bez významu, jak postupoval katastrální úřad v řízení o vkladu zástavního práva zahájeném podle jejich názoru účelově žalovanou, neboť žalovaná mohla navrhnout vložení celého geometrického plánu společně s kupní smlouvou. Žalovaná ani nepředložila důkaz o tom, že katastrální úřad pochybil, když celý geometrický plán nezapsal. Zmínili také, že předpokladem pro zaslání výzvy nebyla existence předmětu převodu po stránce právní. Konečně poukázali na to, že i po uskutečnění oddělení pozemku pro parkovací stání jde o větší pozemek zahrnující více parkovacích míst. Navrhli, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto. Dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), tj. otázky, zda žalovaná zavinila porušení své smluvní povinnosti, přestože katastrálnímu úřadu předložila návrh na zápis celého geometrického plánu, avšak katastrální úřad zůstal nečinný; důvodné však není. Z úřední povinnosti - i když nebyly v dovolání uplatněny - přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Dovolatelka existenci takových vad nenamítá a ani z obsahu spisu se jejich výskyt nepodává. Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle § 545 odst. 3 obč. zák. nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil. Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Právní předchůdkyně žalované (BEMETT Slatina s.r.o.) jako budoucí prodávající a žalobci jako budoucí kupující uzavřeli 9. 9. 2010 smlouvu o budoucí smlouvě; v článku VI odst. 1 se budoucí prodávající zavázala vyzvat budoucí kupující - za splnění předpokladů v této smlouvě a za součinnosti budoucího kupujícího - k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem, a to do patnácti dnů od doručení oznámení o nabytí právní moci kolaudačního souhlasu budoucí prodávající. V článku VIII odst. 1 se smluvní strany dohodly, že pokud budoucí prodávající (zaviněně) nevyzve budoucí prodávající do třiceti dnů od uplynutí lhůty pro uzavření smlouvy o převodu vlastnictví budoucí kupující k jejímu uzavření, uhradí budoucím kupujícím – nevyužijí-li právo na odstoupení od smlouvy – smluvní pokutu 500,- Kč za každý započatý den prodlení. Oznámení o nabytí právní moci příslušného kolaudačního souhlasu bylo 25. 5. 2011 doručeno právní předchůdkyni žalované, která žalobce do 9. 6. 2011 dohodnutým způsobem k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví nevyzvala. Smlouva o převodu jednotky a zřízení věcného břemene byla uzavřena 14. 12. 2011. Právní předchůdkyně žalované vzala návrh na vklad nového geometrického plánu zpět, a to v době, kdy již byla v prodlení se splněním svého závazku, a následně podala 31. 8. 2011 nový návrh v souvislosti se smlouvou o zřízení zástavního práva. Závěr soudu prvního stupně, potažmo odvolacího soudu, že z hlediska ustanovení § 545 odst. 3 obč. zák. postačuje k naplnění podmínky zavinění za porušení smluvní pokutou zajištěné povinnosti nevědomá nedbalost, je správný (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2001, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 980/2013). Nejvyšší soud se rovněž ztotožňuje s jejich závěrem, že proces zápisu celého geometrického plánu do katastru nemovitostí nevylučuje zavinění žalované (její právní předchůdkyně) za porušení povinnosti zajistit řádný geometrický plán; žalovaná ani netvrdila žádné okolnosti, které by vylučovaly uzavření smlouvy o převodu jednotky a o zřízení věcného břemene se žalobci, jejíž součástí by byl geometrický plán způsobilý k provedení odpovídajícího zápisu do katastru nemovitostí (srov. § 19 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/, ve znění účinném do 31. 12. 2013, tj. v rozhodné době). Nelze proto souhlasit s tím, že před výzvou musela docílit zápisu celého geometrického plánu; jde tudíž na vrub její odpovědnosti, zvolila-li takový postup. Odpověď na otázku, zda byly pro tento postup splněny předpoklady (srov. § 37 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/, ve znění pozdějších předpisů, /katastrální vyhláška/, ve znění účinném do 31. 12. 2013, tj. v rozhodné době), je v souzené věci již bez významu. Vzhledem k tomu, že dovolatelce se nepodařilo argumenty snesenými v dovolání správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud