33 Cdo 2441/2016 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2441/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2016 Spisová značka:33 Cdo 2441/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2441.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Dotčené předpisy:čl. 261 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2441/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Porta Reality s. r. o. se sídlem v Praze 3, Lucemburská 2136/16, identifikační číslo 28382765, zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, proti žalovanému D. B., zastoupenému JUDr. Ivetou Hodkovou, Csc., advokátkou se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, o 3.448.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 90/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2015, č. j. 22 Co 143/2015-81, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2015, č. j. 22 Co 143/2015-81, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 1. 2015, č. j. 18 C 90/2014-29, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2015, č. j. 18 C 90/2014-29, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.448.500,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Zdůraznil, že žalovaného usnesením vyzval podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se ve lhůtě ve věci písemně vyjádřil, přičemž jej zároveň poučil o procesních následcích, jestliže výzvě nevyhoví. Ve vyjádření obsahově žalovaný pouze vznesl procesní námitku nedostatku pravomoci soudu, neboť věc má být podle rozhodčí doložky obsažené v dohodě o poskytnutí nabídky ze dne 20. 6. 2013 projednána před rozhodcem. Podle soudu prvního stupně je ovšem rozhodčí doložka neplatná podle § 3 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“), protože nebyla sjednána samostatně, ale je součástí podmínek dohody o poskytnutí nabídky, a žalovaný dohodu neuzavíral jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nýbrž v postavení spotřebitele. Neuvedl-li žalovaný ve vyjádření žádné konkrétní skutečnosti a neoznačil důkazy, kterými by zpochybnil žalobou uplatněný nárok (jen namítl nedostatek pravomoci soudu), soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1140/2011, uzavřel, že nastala fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Soud tak rozhodl podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2015, č. j. 22 Co 143/2015-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na základě doplněného dokazování zjistil, že žalobkyně dne 20. 6. 2013 uzavřela s žalovaným (jako zájemcem) „dohodu o poskytnutí nabídky“, jejímž předmětem (zajištěním nájmu, vlastnictví nebo užívání předmětu nabídky) byl mimo jiné i „Obchodní dům, 4.500 m2, 2 NP“, na adrese Vosátkova 1/285, Praha 12 - Kamýk, přičemž cena předmětu nabídky představovala částku 95 milionů Kč a provize z uvedené ceny ve výši 3 % bez DPH. Součástí dohody (bod 8.a) je i ujednání o tom, že veškeré spory vznikající z této dohody (a v souvislosti s ní) budou „rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR podle jeho Řádu a Pravidel jediným rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“ Žalovaný je v dohodě identifikován datem narození (nikoliv identifikačním číslem osoby), adresou P. 2,“ telefonním číslem a e-mailem. Je držitelem tří živnostenských oprávnění, mimo jiné i s předmětem činnosti „zprostředkování obchodu a služeb.“ Dne 12. 1. 2013 uzavřel se společností SHIMON SHABI s. r. o. (jako zájemcem) smlouvu o zprostředkování podle § 262 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), kterou se zavázal pro uvedenou společnost obstarat koupi komerčních nemovitostí v Praze a Středočeském kraji za maximální cenu 200.000.000,- Kč; žalovaný je jedním ze dvou jednatelů a jejím výlučným společníkem. Odvolací soud na základě těchto skutkových zjištění, s odkazem na § 13a obch. zák., § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), § 3 odst. 3 z. r. ř. a § 114b odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je správný. Při sjednávání dohody ze dne 20. 6. 2013 se žalovaný neoznačil identifikačními znaky podnikatele v rozporu s § 13a obch. zák., a přes okolnost, že disponuje třemi živnostenskými oprávněními, to neznamená, že dohodu uzavíral jako podnikatel při své podnikatelské činnosti. Podle odvolacího soudu – cituje § 52 odst. 3 obč. zák. - žalovaný nejednal v rámci své „obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti“, nýbrž byl v postavení spotřebitele. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí doložka pro řešení sporů z této spotřebitelské smlouvy nebyla sjednána samostatně, a je tedy neplatná. Pro souzenou věc to znamená, že je dána pravomoc soudů (nikoliv rozhodců). Pouhá procesní námitka žalovaného (nedostatek pravomoci soudu) nezahrnuje vylíčení rozhodujících skutečností o věci samé a nezabránila tak fikci uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť má obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) zato, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného práva, při němž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V rozporu s rozhodnutími dovolacího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 660/2010, ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 249/2005, ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1437/2008, ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3442/2008, a ze dne 16. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 280/2009, totiž posoudil otázku charakteru právního vztahu účastníků řízení. Dohodou ze dne 20. 6. 2013 založený právní vztah není vztahem ze spotřebitelské smlouvy, nýbrž souvisí s podnikatelskou činností účastníků. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že neuvedením svého identifikační číslo v dohodě (bez zřetele na okolnosti věci) ji uzavřel v postavení spotřebitele. Okolnosti, za nichž byla dohoda uzavřena, naopak svědčí o tom, že ji uzavřel v souvislosti se svou podnikatelskou činností (předmětem podnikání). Zdůrazňuje, že zvýšené ochrany spotřebitele se nikdy nedovolával. Žalobkyně navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout. Má zato, že se dovolatel domáhá pouze přezkumu skutkových závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Při uzavírání dohody nemohla rozpoznat, že žalovaný podniká, že dohodu uzavírá v souvislosti se svou podnikatelskou činností, neboť při všech jednáních nevystupoval jako podnikatel. Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky charakteru právního vztahu účastníků, kterou odvolací soud (a potažmo soud prvního stupně) posoudil v rozporu s již ustálenou praxí dovolacího soudu; její řešení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Dovolání je důvodné. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na závěru, že žalovaný při uzavírání dohody ze dne 20. 6. 2013 nevystupoval jako podnikatel při své podnikatelské činnosti. Namítl-li ve vyjádření na základě výz