33 Cdo 2497/2021 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2497/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2022 Spisová značka:33 Cdo 2497/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2497.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda Odpovědnost objektivní Dotčené předpisy:§ 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2497/2021-680 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Š. P., bytem XY, zastoupené advokátem Mgr. Ing. Petrem Lhotským, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 988/31, proti žalované C Automobil Import s.r.o., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 2006/9, identifikační číslo osoby 26213664, zastoupené advokátem Mgr. Radovanem Hrubým, se sídlem Praha 1, Revoluční 1003/3, o 30 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 783/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 Co 320/2020-607, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 Co 320/2020-607, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 7. 2020, č. j. 8 C 783/2013-532, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 7. 2020, č. j. 8 C 783/2013-532, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o požadavku na zaplacení uvedené částky s příslušenstvím, který žalobkyně odůvodnila tím, že si při výměně levého předního kola vozidla zakoupeného od žalované poškodila práh vozidla nevhodným umístěním zvedáku, ač při výměně postupovala přesně podle návodu k užívání vozidla. Dodržením chybného postupu v návodu žalobkyni vznikla na vozidle škoda, za níž odpovídá žalovaná, neboť v návodu chyběla pasáž o správném umístění zvedáku. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 Co 320/2020-607, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; současně žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Soudy obou stupňů rozhodly poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 33 Cdo 2502/2018-421, ve spojení se svým doplňujícím usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, č. j. 33 Cdo 2502/2018-451, zrušil předcházející rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu co do 73 434 Kč s příslušenstvím, a to ohledně 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 31. 10. 2012 do zaplacení a rovněž v části nákladových výroků, a věc v uvedeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, neboť skutkový závěr, že ke škodě na vozidle došlo výlučně v důsledku toho, že žalobkyně nerespektovala pokyny k umístění zvedáku, z něhož odvolací soud vycházel, shledal v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Odvolací soud poté usnesením ze dne 18. 2. 2020, č. j. 12 Co 370/2017-461, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé co do 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z této částky od 31. 10. 2012 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně po zčásti zopakovaném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 21. 10. 2010 zakoupila u žalované vozidlo XY, u něhož při výměně levého předního kola došlo k poškození levého prahu v místě pod spodní hranou dveří řidiče (které bylo specifikováno jako deformace vzniklá v důsledku působení cizího tělesa směrem zdola nahoru; v místě nejvyšší intenzity poškození byla vizuální prohlídkou identifikovatelná existence otisku cizího tělesa ve vrstvě ochranného nástřiku spodní části karoserie ve tvaru přímé linie, která byla orientována v kolmém směru k podélné ose vozidla; vzdálenost uvedeného otisku od přední hrany levého prahu činí přibližně 30 cm), jehož příčinou bylo přiložení horní části zvedáku. V povrchu poškozeného levého prahu vozidla ve vzdálenosti 18 cm od přední hrany levého prahu se nachází prolis ve tvaru trojúhelníku orientovaný špičkou dolů. U znění pokynu k umístění zvedáku při zvedání byla na str. 135 návodu k použití dotyčného vozidla č. TC.09C4.0201 z roku 2009 uvedena obrazová prezentace a text: „umístěte zvedák pod karoserii dle ilustrace na úroveň značky A co nejblíže vyměňovanému kolu“. Soud prvního stupně dále zjistil, že v návodu k použití vozidla z roku 2009 je jednoznačně definována poloha umístění zvedáku ve směru podélné osy vozidla, ve směru příčné osy vozidla není definována vůbec; stejně tak i v návodu z roku 2006 chybí stanovení polohy zvedáku ve směru příčné osy vozidla. Uzavřel, že příčinou poškození levého prahu u dveří řidiče (dotyčného vozidla žalobkyně) bylo nesprávné umístění zvedáku, tj. odlišně než mělo být po podélné ose vozidla dle návodu k obsluze vozu; zjištění umístění zvedáku neodpovídalo značce v návodu, což mělo vliv na velikost vzájemného působení síly mezi prahem vozu a zvedákem. V případě, že by v příčné ose byl zvedák umístěn jinak, pak by k poškození vozu dojít nemuselo, protože pro umístění zvedáku je důležité nejen podélné, ale i příčné umístění, tedy v podstatě jak hluboko do vozidla je zvedák zasunut, přičemž ani jeden z návodů k obsluze vozidla dostatečně nedefinuje polohu pro příčné umístění zvedáku. Zodpovězení otázky, zda v případě, že by žalobkyně umístila zvedák podle návodu v podélné ose, ale špatně v příčné ose, by rovněž došlo k poškození prahu vozidla, by záviselo na mnoha faktorech, a to na umístění zvedáku po podélné ose, na umístění zvedáku po příčné ose, na celkové tíži vozidla, na jeho umístění na ploše a dalších faktorech. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně svá práva „z odpovědnosti z vad návodu“ uplatnila u žalované až po uplynutí dvouleté lhůty, proto zanikla [§ 626 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a § 428 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“)]. Ohledně případného nároku žalobkyně na náhradu škody v souvislosti s dodáním vadného návodu uzavřel, že žalobkyně nedostatečně tvrdila a prokazovala příčinnou souvislost mezi případným porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody. Vyslovil názor, že ze skutečnosti, že v příslušném návodu nebyla jednoznačně uvedena definice správné polohy zvedáku ve směru příčné osy vozidla, nelze dovozovat příčinnou souvislost, zda nepřesný návod byl právě tou okolností, bez které by škoda žalobkyni nevznikla a to zejména za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně při výměně kola nerespektovala pokyny uvedené v návodu, neboť zvedák po podélné ose umístila do místa odlišného v návodu a dle zjištění znalce příčinou poškození levého prahu u dveří bylo nesprávné umístění zvedáku, než jak mělo být dle návodu k obsluze vozu a to po podélné ose. Odvolací soud, který převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, po právní stránce učinil následující právní závěry: Přisvědčil soudu prvního stupně, který „v souladu s právním názorem odvolacího i dovolacího soudu“ dovodil, že u nesrovnalostí v návodu k použití vozidla žalobkyně uplatnila svá práva z odpovědnosti za vady u žalované po uplynutí dvouleté lhůty, takže tato její práva zanikla (žalovaná zánik práv z odpovědnosti za vady v řízení namítla). U nároku na náhradu škody způsobené nesprávným návodem k použití předmětného vozidla soud prvního stupně správně posoudil zavinění na vzniku této škody (odvolací soud pro stručnost odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Souhlasil se soudem prvního stupně, který ze skutečnosti, že v příslušném návodu nebyla jednoznačně definována správná poloha zvedáku ve směru příčné osy vozidla, nedovodil příčinnou souvislost, bez které by škoda žalobkyni nevznikla. Poznamenal, že již jen z typu použitého zvedáku je zřejmé, že jej nelze umísťovat hlouběji pod práh. Poukázal rovněž na sdělení znalce, že pokud by v příčné ose byl zvedák umístěn jinak, než jak byl zjištěn při prohlídce vozu, pak by k poškození dojít nemuselo. Vyslovil právní závěr, že žalovaná neporušila povinnost stanovenou v § 10 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) a v § 617 obč. zák., když umístění zvedáku nelze podřadit pod užívání věci a dokonce ani pod zachování zvláštních pravidel. S ohledem na zjištění, že žalobkyně nerespektov