33 Cdo 2532/2008 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2532/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2010 Spisová značka:33 Cdo 2532/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2532.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2532/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Statutárního města Liberec se sídlem magistrátu města v Liberci, náměstí Dr. E. Beneše 1, proti žalovaným 1) P. H. a 2) M. H., zastoupeným Mgr. Terezou Landfeldovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Vítězná 734/11, o zaplacení 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 197/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 35 Co 240/2007-98, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. ledna 2007, č. j. 18 C 197/2006-66, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalovaným zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne 6. 10. 2003 uzavřeli smlouvu č. 7003/03/0027 o zaplacení jednorázového příspěvku za připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace (dále jen „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“). Podle ní se žalovaní zavázali zaplatit žalobci částku 120.000,- Kč ve čtyřech splátkách po 30.000,- Kč počínaje 30. 6. 2004 a dále vždy každého 30. 6. příslušného roku, za což jim vzniklo právo na vydání potvrzení o možnosti připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace. Smlouva byla uzavřena na základě „Zásad postupu při vybírání finančního příspěvku za připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace“ schválených usnesením 8. zasedání zastupitelstva žalobce dne 30. 9. 2003 pod č. 116/03 (dále jen „Zásady“). Jejím důvodem byla skutečnost, že se žalobce v lokalitě, v níž žalovaní prováděli výstavbu rodinného domu (k. ú. V. u L.), podílel na výstavbě sítí technické infrastruktury a komunikace. Přijaté Zásady navazovaly na usnesení zastupitelstva žalobce č. 92/02 ze dne 25. 6. 2002, jímž byl zřízen účelový Městský fond rozvoje bydlení (dále jen „MFRB“), jehož příjmy tvoří zejména rozpočet města a jednorázové příspěvky stavebníků za napojení na sítě technické infrastruktury. Zásady stanovily, že příspěvek je vybírán od stavebníka rodinného nebo obytného domu v lokalitách, které jsou podle územního plánu žalobce určeny k výstavbě objektů k bydlení a zároveň „byla do těchto lokalit poskytnuta na výstavbu sítí technické infrastruktury a komunikací finanční podpora z MFRB“. Stavebníkem se pro účely Zásad rozumí žadatel o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení, který je současně budoucím vlastníkem rodinného domu popř. bytového domu, jenž v příslušném stavebním řízení musí prokázat, že je vlastníkem pozemku (§ 2 odst. 2.1 Zásad). Jednorázový příspěvek bude vybírán před stanoviskem žalobce k uvažované výstavbě v rámci vydání územního rozhodnutí, popř. stavebního povolení na výstavbu rodinného, popř. obytného domu (§ 5 odst. 5.1 Zásad). Souhlas žalobce jako účastníka územního, popř. stavebního řízení je podmíněn uzavřením smlouvy o zaplacení finančního příspěvku za připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace a předložením dokladu o zaplacení jednorázového příspěvku na účet žalobce (§ 5 odst 5.7 Zásad). Stavební povolení bylo žalovaným vydáno Magistrátem města L. – Stavebním úřadem v L. dne 19. 12. 2001 pod č. j. SUS/7130/6101/2001-Vr, s tím, že přístup ke stavbě bude zajištěn po pozemku budoucí komunikace parc. č. 927/15, jež bude spojovat ulici H. a D. Stavební úřad vycházel zejména z vyjádření SČVK Liberec, přičemž zásobování energiemi a odkanalizování bude provedeno přípojkami na stávající inženýrské sítě umístěné v pozemku komunikace. Usnesením 8. zastupitelstva pod č. 115/03 byla schválena dotace ve výši 0,725 mil. Kč stavebníkům (manželům S., Š. a H.) rozestavěných domů v ulici H. ve V. na výstavbu vodovodu, kanalizace a komunikace. Náměstkovi primátora a v jedné osobě i předsedovi správní rady MFRB Ing. J. V. bylo uloženo zajistit uzavření příslušných smluv o přidělení zbývajících prostředků z fondu na rok 2003. Dopisem ze dne 2. 10. 2003 Ing. V. sdělil žalovaným, že nemají-li zájem se podílet na realizaci sítí, odstoupí žalobce od svého záměru a žádné finanční prostředky na jejich výstavbu jim z MFRB neposkytne; nedojde tak k zajištění financování celé akce. Uzavření smlouvy o příspěvku jako podmínka výstavby těchto sítí žalobcem vyplývá z výpovědí svědků R. Š. a R. S. Žalovaní nezaplatili prvé dvě dohodnuté splátky a naopak dopisem ze dne 24. 10. 2004 žalobci sdělili, že smlouvu uzavřeli v tísni a nesvobodně, a proto se jí necítí být vázáni. S odkazem na § 37, § 39, § 49 obč. zák. a § 8 zák. č. 274/2001 Sb., jakož i na ustanovení § 41, § 84 a § 102 zák. č. 128/2000 Sb. a § 9 zák. č. 13/97 Sb. uzavřel, že předmětná smlouva nebyla uzavřena ze strany žalovaných nesvobodně a nebyla ani zrušena odstoupením z důvodů jejího uzavření ve stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek. Neplatná je však proto, že byla uzavřena v rozporu se shora uvedenými Zásadami. Žalovaní nebyli „stavebníky“, neboť smlouvu uzavírali v okamžiku, kdy již disponovali stavebním rozhodnutím ze dne 19. 12. 2001, z čehož dále vyplývá, že příspěvek byl vybírán až po vydání stavebního povolení. Jestliže podle § 8 zákona č. 274/2001 Sb. možnost napojení nesmí být podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění, pak je dotčená smlouva neplatná i z tohoto důvodu. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 35 Co 240/2007-98, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s 2,5 % z částky 30.000,- Kč od 1. 7. 2004 do zaplacení a 1,75 % z částky 30.000,- Kč od 1. 7. 2005 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl - na základě týchž skutkových zjištění - k závěru, že předmětná smlouva je platná. Při srovnání znění § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), účinném k datu uzavření smlouvy o zaplacení jednorázového příspěvku za připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace (dále opět jen „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“) a účinném po 14. 3. 2006 uzavřel, že smlouva není neplatná pro rozpor s tímto ustanovením, neboť v rozhodném období tzv. zákaz zpoplatnění připojení nebyl uzákoněn ani nedošlo k diskriminačnímu jednání předpokládanému v § 36 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. majícímu za následek neplatnost podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce totiž stejný poplatek vyžadoval i po manželech Š. a S. Shodně se soudem prvního stupně má zato, že v řízení nebyly prokázány okolnosti svědčící o nedostatku svobodné vůle žalovaných při uzavírání smlouvy a pro stručnost co do tohoto důvodu neplatnosti odkázal na odůvodnění jeho rozsudku. Podle odvolacího soudu neobstojí ovšem ani další – soudem prvního stupně akceptované – důvody neplatnosti smlouvy spočívající v jejím rozporu s přijatými Zásadami žalobce. Jelikož nejde o obecně závazný právní předpis, nemůže být dán důvod neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem; takový právní úkon může být neplatný jen proto, že zákon obchází nebo se příčí dobrým mravům. Dostalo-li se žalovaným protiplnění za zaplacený příspěvek v podobě zhodnocení jejich pozemku jeho připojením na sítě technické infrastruktury a komunikaci vybudované za finanční prostředky žalobce, nemůže být dotčená smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. S odkazem na § 1 odst. 1 Zásad přihlédl k účelu, který sledovaly, tj. zainteresovat stavebníky v určité lokalitě při investicích do infrastruktury, přičemž smlouvou o příspěvku žalobce hodlal zajistit částečnou návratnost vynaložených obecních prostředků na vybudování komunikace a technické infrastruktury. Odvolací soud přisvědčil závěru, že žalovaní netvrdili ani neprokazovali, že od smlouvy odstoupili v důsledku jejího uzavření v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. V dovolání, jehož přípustnost žalovaní (dále též „dovolatelé“) opírají o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýkají, že napadený rozsudek spo