33 Cdo 2532/2008 – Nejvyšší soud

33 Cdo 2532/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Statutárního města Liberec se sídlem magistrátu města v Liberci, náměstí Dr. E. Beneše 1, proti žalovaným 1) P. H. a 2) M. H., zastoupeným Mgr. Terezou Landfeldovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Vítězná 734/11, o zaplacení 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 197/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 35 Co 240/2007-98, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. ledna 2007, č. j. 18 C 197/2006-66, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalovaným zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne 6. 10. 2003 uzavřeli smlouvu č. 7003/03/0027 o zaplacení jednorázového příspěvku za připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace (dále jen „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“). Podle ní se žalovaní zavázali zaplatit žalobci částku 120.000,- Kč ve čtyřech splátkách po 30.000,- Kč počínaje 30. 6. 2004 a dále vždy každého 30. 6. příslušného roku, za což jim vzniklo právo na vydání potvrzení o možnosti připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace. Smlouva byla uzavřena na základě „Zásad postupu při vybírání finančního příspěvku za připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace“ schválených usnesením 8. zasedání zastupitelstva žalobce dne 30. 9. 2003 pod č. 116/03 (dále jen „Zásady“). Jejím důvodem byla skutečnost, že se žalobce v lokalitě, v níž žalovaní prováděli výstavbu rodinného domu (k. ú. V. u L.), podílel na výstavbě sítí technické infrastruktury a komunikace. Přijaté Zásady navazovaly na usnesení zastupitelstva žalobce č. 92/02 ze dne 25. 6. 2002, jímž byl zřízen účelový Městský fond rozvoje bydlení (dále jen „MFRB“), jehož příjmy tvoří zejména rozpočet města a jednorázové příspěvky stavebníků za napojení na sítě technické infrastruktury. Zásady stanovily, že příspěvek je vybírán od stavebníka rodinného nebo obytného domu v lokalitách, které jsou podle územního plánu žalobce určeny k výstavbě objektů k bydlení a zároveň „byla do těchto lokalit poskytnuta na výstavbu sítí technické infrastruktury a komunikací finanční podpora z MFRB“. Stavebníkem se pro účely Zásad rozumí žadatel o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení, který je současně budoucím vlastníkem rodinného domu popř. bytového domu, jenž v příslušném stavebním řízení musí prokázat, že je vlastníkem pozemku (§ 2 odst. 2.1 Zásad). Jednorázový příspěvek bude vybírán před stanoviskem žalobce k uvažované výstavbě v rámci vydání územního rozhodnutí, popř. stavebního povolení na výstavbu rodinného, popř. obytného domu (§ 5 odst. 5.1 Zásad). Souhlas žalobce jako účastníka územního, popř. stavebního řízení je podmíněn uzavřením smlouvy o zaplacení finančního příspěvku za připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace a předložením dokladu o zaplacení jednorázového příspěvku na účet žalobce (§ 5 odst 5.7 Zásad). Stavební povolení bylo žalovaným vydáno Magistrátem města L. – Stavebním úřadem v L. dne 19. 12. 2001 pod č. j. SUS/7130/6101/2001-Vr, s tím, že přístup ke stavbě bude zajištěn po pozemku budoucí komunikace parc. č. 927/15, jež bude spojovat ulici H. a D. Stavební úřad vycházel zejména z vyjádření SČVK Liberec, přičemž zásobování energiemi a odkanalizování bude provedeno přípojkami na stávající inženýrské sítě umístěné v pozemku komunikace. Usnesením 8. zastupitelstva pod č. 115/03 byla schválena dotace ve výši 0,725 mil. Kč stavebníkům (manželům S., Š. a H.) rozestavěných domů v ulici H. ve V. na výstavbu vodovodu, kanalizace a komunikace. Náměstkovi primátora a v jedné osobě i předsedovi správní rady MFRB Ing. J. V. bylo uloženo zajistit uzavření příslušných smluv o přidělení zbývajících prostředků z fondu na rok 2003. Dopisem ze dne 2. 10. 2003 Ing. V. sdělil žalovaným, že nemají-li zájem se podílet na realizaci sítí, odstoupí žalobce od svého záměru a žádné finanční prostředky na jejich výstavbu jim z MFRB neposkytne; nedojde tak k zajištění financování celé akce. Uzavření smlouvy o příspěvku jako podmínka výstavby těchto sítí žalobcem vyplývá z výpovědí svědků R. Š. a R. S. Žalovaní nezaplatili prvé dvě dohodnuté splátky a naopak dopisem ze dne 24. 10. 2004 žalobci sdělili, že smlouvu uzavřeli v tísni a nesvobodně, a proto se jí necítí být vázáni. S odkazem na § 37, § 39, § 49 obč. zák. a § 8 zák. č. 274/2001 Sb., jakož i na ustanovení § 41, § 84 a § 102 zák. č. 128/2000 Sb. a § 9 zák. č. 13/97 Sb. uzavřel, že předmětná smlouva nebyla uzavřena ze strany žalovaných nesvobodně a nebyla ani zrušena odstoupením z důvodů jejího uzavření ve stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek. Neplatná je však proto, že byla uzavřena v rozporu se shora uvedenými Zásadami. Žalovaní nebyli „stavebníky“, neboť smlouvu uzavírali v okamžiku, kdy již disponovali stavebním rozhodnutím ze dne 19. 12. 2001, z čehož dále vyplývá, že příspěvek byl vybírán až po vydání stavebního povolení. Jestliže podle § 8 zákona č. 274/2001 Sb. možnost napojení nesmí být podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění, pak je dotčená smlouva neplatná i z tohoto důvodu. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 35 Co 240/2007-98, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s 2,5 % z částky 30.000,- Kč od 1. 7. 2004 do zaplacení a 1,75 % z částky 30.000,- Kč od 1. 7. 2005 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl - na základě týchž skutkových zjištění - k závěru, že předmětná smlouva je platná. Při srovnání znění § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), účinném k datu uzavření smlouvy o zaplacení jednorázového příspěvku za připojení na sítě technické infrastruktury a komunikace (dále opět jen „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“) a účinném po 14. 3. 2006 uzavřel, že smlouva není neplatná pro rozpor s tímto ustanovením, neboť v rozhodném období tzv. zákaz zpoplatnění připojení nebyl uzákoněn ani nedošlo k diskriminačnímu jednání předpokládanému v § 36 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. majícímu za následek neplatnost podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce totiž stejný poplatek vyžadoval i po manželech Š. a S. Shodně se soudem prvního stupně má zato, že v řízení nebyly prokázány okolnosti svědčící o nedostatku svobodné vůle žalovaných při uzavírání smlouvy a pro stručnost co do tohoto důvodu neplatnosti odkázal na odůvodnění jeho rozsudku. Podle odvolacího soudu neobstojí ovšem ani další – soudem prvního stupně akceptované – důvody neplatnosti smlouvy spočívající v jejím rozporu s přijatými Zásadami žalobce. Jelikož nejde o obecně závazný právní předpis, nemůže být dán důvod neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem; takový právní úkon může být neplatný jen proto, že zákon obchází nebo se příčí dobrým mravům. Dostalo-li se žalovaným protiplnění za zaplacený příspěvek v podobě zhodnocení jejich pozemku jeho připojením na sítě technické infrastruktury a komunikaci vybudované za finanční prostředky žalobce, nemůže být dotčená smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. S odkazem na § 1 odst. 1 Zásad přihlédl k účelu, který sledovaly, tj. zainteresovat stavebníky v určité lokalitě při investicích do infrastruktury, přičemž smlouvou o příspěvku žalobce hodlal zajistit částečnou návratnost vynaložených obecních prostředků na vybudování komunikace a technické infrastruktury. Odvolací soud přisvědčil závěru, že žalovaní netvrdili ani neprokazovali, že od smlouvy odstoupili v důsledku jejího uzavření v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. V dovolání, jehož přípustnost žalovaní (dále též „dovolatelé“) opírají o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýkají, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejsou srozuměni se závěrem o platnosti předmětné smlouvy. V roce 2003, kdy mělo dojít ke kolaudaci stavby jejich rodinného domu na pozemku č. 927/1 v k. ú. V. u L., zjistili, že vybudování inženýrských sítí (pokračování v jejich výstavbě) žalobce jako investor podmiňuje zaplacením jednorázového příspěvku. Neměli tedy jinou možnost než smlouvu uzavřít, aby zamezili problémům při kolaudačním řízení. Od roku 2001 do 30. 9. 2003 neplatila „žádná vyhláška“, která by upravovala postup žalobce při vybírání příspěvku od stavebníků; žalova