33 Cdo 2550/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2550/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2024 Spisová značka:33 Cdo 2550/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2550.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o zápůjčce (mutuum) (o. z.) Smlouva o zájezdu (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1724 o. z. § 1725 o. z. § 1727 o. z. § 1731 o. z. § 1732 o. z. § 1733 o. z. § 1740 o. z. § 1744 o. z. § 1745 o. z. § 1751 o. z. § 1756 o. z. § 1798 o. z. § 1799 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2550/2024-91 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Invia.cz, a. s., se sídlem v Praze, Bělehradská 299/132, identifikační číslo osoby 26702924, zastoupené Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem v Praze, U garáží 1611/1, proti žalované E. H., zastoupené Mgr. Bc. Janem Halíkem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Kostelní 173, o 59 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 158/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, č. j. 30 Co 117/2024-74, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, č. j. 30 Co 117/2024-74, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 11. 2023, č. j. 18 C 158/2023-50, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 11. 2023, č. j. 18 C 158/2023-50, zamítl žalobu požadující, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni 59 160 Kč s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, č. j. 30 Co 117/2024-74, rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 59 160 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 27. 6. 2020 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Mezi žalovanou a cestovní kanceláří CK Pantour s. r. o. (dále též jen „CK“) byly prostřednictvím žalobkyně jako cestovní agentury (autorizovaným prodejcem zájezdů cestovních kanceláří na základě smlouvy o obchodním zastoupení) uzavřeny tři smlouvy o zájezdu. Žalovaná v nich souhlasila s podmínkami produktu „chytrá záloha“ podle obchodních podmínek žalobkyně a uzavřením smluv o zájezdu uzavřela s žalobkyní smlouvy o zápůjčce s povinností zapůjčené peníze vrátit do 31. 3. 2020. Žalovaná 7. 4. 2020 odstoupila od smluv o zájezdu s ohledem na uzavření hranic z důvodu pandemie covid-19 a vyzvala žalobkyni k vrácení uhrazené části ceny zájezdů ve výši 15 900 Kč. Žalobkyně žalovanou odkázala na CK Pantour s. r. o. jako smluvní stranu ze smlouvy o zájezdu a vyzvala ji k vrácení zápůjčky v celkové výši 61 110 Kč. Odvolací soud uzavřel, že mezi účastnicemi byl založen zcela nezávislý vztah smlouvami o zápůjčce podle obchodních podmínek žalobkyně. Z nich vyplývá, že jen v situaci, kdy CK vrací klientovi poskytnutou zálohu, může ji vrátit v rozsahu poskytnuté zápůjčky žalobkyni, nelze z nich však dovodit, že by byla povinna takto postupovat (jak dovodil soud prvního stupně), resp. že by žalobkyně měla právní titul k vrácení zápůjčky proti CK. Povinna vrátit žalobkyni zápůjčku je žalovaná, která měla požadovat vrácení finančních prostředků po CK, domnívala-li se, že CK nemá nárok na stornopoplatky. Smluvní vztah ze smlouvy o zápůjčce je však třeba posuzovat nezávisle na dalších ujednáních mezi žalovanou a CK. Žalované nebyly zatajeny žádné informace a podpisem stvrdila, že s nimi byla řádně a včas seznámena. O postavení žalobkyně jako cestovní agentury, tedy obchodního zástupce CK, nemohla mít žalovaná pochybnosti. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná v zákonné lhůtě dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena a měla by být posouzena jinak, než ji posoudil odvolací soud. Podle žalované je smlouva o zápůjčce neplatná a ona není pasivně věcně legitimovaná k vrácení zápůjčky; žaloba měla směřovat proti CK. Ustanovení § 1751 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), sice připouští určení části obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky, smlouvy o zájezdu ale obsahovaly pouze její souhlas s podmínkami produktu „chytrá záloha“ dle podmínek uvedených ve „VOP Invia.cz a. s.“. Odkaz na obchodní podmínky, v nichž má být de facto uvedena kompletní smlouva o zápůjčce (včetně jejích esenciálních náležitostí), dovolatelka považuje za nedostačující a smlouvy o zápůjčce za neplatné, tím spíše, že jde o spotřebitelský vztah. Nebylo ani uvedeno, zda smlouva o zápůjčce má být uzavřena mezi žalovanou a CK nebo mezi žalovanou a žalobkyní, ani že se jedná o smlouvu o zápůjčce. Text zmiňující se o tomto produktu je navíc uveden v pasáži nazvané „Doplnění smlouvy o zájezdu“. Logickým výkladem tak lze dospět k závěru, že se jedná o doplnění smlouvy o zájezdu a týká se vztahu mezi jejími subjekty. Na problém dopadá ustanovení § 583 o. z. o jednání v omylu (vyvolaném druhou stranou) o rozhodující okolnosti, kdy je právní jednání neplatné. Identifikace účastníků smlouvy je při jejím uzavírání rozhodující okolností. Ze znění smluv o zájezdu plyne, že účastníkem produktu „chytrá záloha“ měla být CK a žalovaná, a zahrnutí závazkového vztahu (smlouvy o zápůjčce) do této části smlouvy o zájezdu je pro spotřebitelku matoucí podle § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Matoucím je i použití zkratky „VOP Invia.cz a. s.“, jejíž definici smlouvy o zájezdu neobsahují. Zkratka „VOP“ neodpovídá v závěru užitému termínu „obchodní podmínky“. Smlouvy neuvádí ani to, o jaké obchodní podmínky se jedná stran jejich platnosti. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Dovolací soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Dovolatelka sice otázku předloženou k dovolacímu přezkumu výslovně neformuluje, z obsahu dovolání je ale patrno, že za nesprávně vyřešenou považuje otázku, zda podle § 1751 o. z. lze určit odkazem na obchodní podmínky všechny podstatné (esenciální) náležitosti smlouvy, obzvláště, je-li jejím účastníkem spotřebitel. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na závěru o existenci nezávislého vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ze smluv o zápůjčce (kdy vrácení zapůjčených částek je předmětem řízení) a odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil založení tohoto vztahu odkazem na obchodní podmínky žalobkyně ve smlouvách o zájezdu uzavřených mezi CK a žalovanou, je na vyřešení této otázky napadené rozhodnutí založeno. Dovolání je přípustné. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1727 věty první a druhé o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého