33 Cdo 2725/2008 – Nejvyšší soud

33 Cdo 2725/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně                         JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České průmyslové zdravotní pojišťovny se sídlem Ostrava - Vítkovice, Jeremenkova 11, IČ 476 72 234, proti žalovanému Ing. K. Ž., zastoupenému JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou se sídlem Brno, Tišnovská 167, o zaplacení 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 285/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2007, č. j. 28 Co 48/2006-186, takto : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2007, č. j. 28 Co 48/2006-186, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. listopadu 2004, č. j. 17 C 285/2003-72, ve výrocích II. a IV., se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 18. listopadu 2004, č. j. 17 C 285/2003-72, zastavil řízení o zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 4,000.000,- Kč od 25. 9. 2001 do 8. 10. 2001 (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 2,000.000,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 9. 10. 2001 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení 2,000.000,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 9. 10. 2001 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).  Vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s Bankou B., a.s. dne 1. 10. 1993 a dne 15. 10. 1993 dvě smlouvy o úvěru ev. č. 532355/93 a ev. č. 532526/93; na základě každé z nich mu bylo poskytnuto 4,000.000,- Kč. Závazky žalovaného z těchto smluv byly v rozsahu 2,000.000,- Kč u každé z nich zajištěny písemným ručitelským prohlášením právní předchůdkyně žalobkyně Zaměstnaneckou zdravotní pojišťovnou ATLAS se sídlem Zlín, nám. T. G. Masaryka 588. Žalovaný závazky ze smluv o úvěru neplnil. Dne 29. 1. 1998 uznal svůj závazek vůči Bance B., a. s. - v likvidaci z každé úvěrové smlouvy do výše 2,000.000,- Kč. Rozsudkem Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 8. 1. 1999, č. j. 10 Cm 218/95-27, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2001, byla účastníkům uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně Bance B., a. s. - v likvidaci částku 2,000.000,- Kč s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého z nich, a žalovanému dále povinnost zaplatit Bance B., a. s. - v likvidaci částku 8,650.916,50 Kč. Pohledávky ze smluv o úvěru byly opakovaně postupovány; naposledy se tak stalo smlouvou o postoupení uzavřenou dne 27. 4. 2001 s postupníkem J. P., (dále též „věřitel“). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 4. 2001 a žalobkyni dne 25. 8. 2001. Věřitel uzavřel s žalovaným dne 2. 5. 2001 dohodu o narovnání, jíž smluvní strany narovnaly mezi sebou sporné nároky tak, že dluh žalovaného z každé úvěrové smlouvy činí 1,000.000,- Kč. Účinnost dohody o narovnání byla vázána na splnění třech podmínek, a to a/ žalovaný vezme zpět žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem (objektu občanské vybavenosti čp. 23 na pozemku parc. č. st. 201 - budově hotelu L. d. a pozemku parč. č. st. 201, zapsaných u Katastrálního úřadu ve Z. na LV č. 1948 pro obec a k. ú. V. - dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“) vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 604/97, a toto řízení bude pravomocně zastaveno, b/ o nároku věřitele bude rozhodnuto v rámci exekučního řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. E 538/96, prodejem předmětných nemovitostí a c/ žalovaný vezme zpět odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ve věci vedené pod sp. zn. 10 Cm 218/95. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 604/97 bylo v důsledku zpětvzetí žaloby pravomocně zastaveno dne 2. 6. 2001. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 25. 9. 2001, č. j. E 3538/96-104, nařídil dražební jednání, jehož předmětem byla dražba předmětných nemovitostí, a usnesením ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. E 538/96, udělil příklep k vydražené nemovitosti vydražiteli J. P. za nejvyšší podání ve výši 2,622.513,- Kč. Věřitel prodal vydražené nemovitosti kupní smlouvou ze dne 20. 8. 2002 městu V. za kupní cenu 3,500.000,- Kč. Žalovaný vzal zpět své odvolání proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 8. 1. 1991, sp. zn. 10 Cm 218/95; Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 8. 2001 odvolací řízení zastavil. Dne 25. 8. 2001 vyzval věřitel žalobkyni ke splnění jejího ručitelského závazku ve výši 4,000.000,- Kč a předložil jí uznání závazku žalovaným do výše  4,000.000,- Kč ze dne 29. 1. 1998. Věřitel a žalobkyně nato uzavřeli dne 31. 8. 2001 dohodu, kterou označili jako dohodu o narovnání, v níž se mu žalobkyně zavázala uhradit z titulu ručení za závazky žalovaného částku 4,000.000,- Kč. V této dohodě nebyla dohoda o narovnání, kterou uzavřel věřitel s dlužníkem dne 2. 5. 2001, zmíněna. Žalobkyně částku 4,000.000,- Kč věřiteli uhradila dne 4. 9. 2001 a dopisy ze dne 17. 9. 2001 a 28. 8. 2003 vyzvala žalovaného k úhradě této částky. Žalovaný reagoval odmítavě s tím, že jeho závazek již neexistuje, neboť zanikl dohodou o narovnání uzavřenou dne 2. 5. 2001. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že žalovaný uzavřel dne 2. 5. 2001 s věřitelem J. P. dohodu o narovnání podle § 585 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), která časově předcházela uzavření dohody o narovnání mezi věřitelem a žalobkyní. Žalobkyně věřiteli za žalovaného uhradila částku 4,000.000,- Kč až poté, co jeho závazek ve výši 4,000.000,- Kč byl nahrazen závazkem novým ve výši 2,000.000,- Kč. Protože žalovaný věřiteli narovnaný závazek ve výši  2,000.000,- Kč nesplnil, shledal soud prvního stupně požadavek žalobkyně oprávněným pouze v tomto rozsahu. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. prosince 2007, č. j. 28 Co 48/2006-186, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po zopakování již provedených listinných důkazů převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, jež doplnil o skutečnosti upřesňující skutkový stav věci, které zjistil z dalších listinných důkazů provedených v odvolacím řízení. Vyjádřil pochybnost, zda sjednání podmínky uvedené v čl. III. bodu č. 1 písm. b/ dohody o narovnání ze dne 2. 5. 2001 je ve smyslu § 37 odst. 1 a 2 obč. zák. platným ujednáním, s poukazem na to, že exekuční řízení vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. E 538/96 se žalovaného   netýkalo, neboť směřovalo proti povinné Hotelu V., spol. s r. o. a žádné pohledávky věřitele vůči žalovanému nemohly být touto exekucí uspokojeny. Zároveň konstatoval, že pro rozhodnutí v posuzované věci „nebylo nezbytně nutné přijmout závěr o platnosti dohody o narovnání uzavřené dne 2. 5. 2001 mezi J. P. a žalovaným, neboť i tato dohoda je postavena na existenci závazku žalovaného vůči věřiteli“ ze smluv o úvěru v celkové výši 2,000.000,- Kč a na z toho vyplývající existenci závazku ručitele vůči věřiteli ve stejné výši. Navíc je platnost této dohody o narovnání prejudicielně řešena v řízení u Okresního soudu ve Zlíně vedeném pod sp. zn. 10 C 242/2004, které bylo zahájeno k návrhu žalobkyně, v němž se proti věřiteli J. P. domáhá zaplacení 4,000.000,- Kč. Rozsudkem ze dne 29. 5. 2007 byla její žaloba zamítnuta. Protože toto rozhodnutí vychází především ze závěrů o neplatnosti dohody o narovnání ze dne 2. 5. 2001 a žalobkyně proti němu podala odvolání, o němž bude rozhodovat senát odvolacího soudu příslušný k tomu podle rozvrhu práce, nelze v dané věci předjímat posouzení platnosti dohody o narovnání s dopadem na věc vedenou pod sp. zn. 10 C 242/2004. Odvolací soud naopak považoval z hlediska posouzení opodstatněnosti žalobního požadavku za rozhodné zjištění, zda dne 4. 9. 2001, kdy  žalobkyně plnila věřiteli, závazek žalovaného k zaplacení částky 2,000.000,- Kč trval; bylo na žalovaném, aby prokázal, že tuto částku věřiteli zaplatil, popř. že tento závazek zanikl jiným způsobem. Odvolací soud dovodil, že tuto skutečnost žalovaný neprokázal. Jeho obranu, že závazek věřitele byl uspokojen v exekučním řízení, neuznal, neboť exekuce byla vedena k uspokojení pohledávky proti jinému povinnému, a žalovaný v odvolacím řízení potvrdil, že částku 2,000.000,- Kč, kterou měl věřiteli uhradit do tří dnů od účinnosti dohody o narovnání, nezaplatil. Žalobkyně v rámci platby 4,000.000,- Kč splnila svůj ručitelský závazek ve výši 1,000.000,- Kč u každé z úvěrových smluv. Odvolací soud nepřisvědčil žalovanému, že žalobkyně měla primárně požadovat plnění ze směnky cizí vystavené dne 15. 10. 1993, v níž je směnečníkem a akceptantem žalovaný a výstavcem právní předchůdkyně žalobkyně, neboť jde o směnku neplatnou. Byla v ní totiž uvedena měna, která v té době již neexistovala (Kčs). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož příp