33 Cdo 3137/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3137/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3137/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3137.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.09.2025I.ÚS 2700/25 Dita Řepková Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3137/2024-247 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, identifikační číslo 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému M. M., zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, o zaplacení 17.748 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 24 C 68/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 26 Co 91/2024-214, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.565,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ervína Perthena, MBA, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. 24 C 68/2023-176, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 2. 2024, č. j. 24 C 68/2023-179, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 18.609,13 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 26 Co 91/2024-214, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 17.748 Kč; jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která však odvolací soud hodnotil právně jinak. Mezi účastníky byla dne 27. 6. 2011 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100438393, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 24.000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 3 splátky po 2.084 Kč, následně byl úvěr zesplatněn. Rozhodčí smlouvou ze dne 27. 6. 2011 si účastníci sjednali, že pravomoc k řešení veškerých sporů vzniklých ze smlouvy má kterýkoliv z tam uvedených rozhodců. Podle rozhodčího nálezu vydaného dne 9. 7. 2012 rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem pod č. j. 102 Rozh 1757/2012-7 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 144.670 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady rozhodčího řízení. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 6. 2023, č. j. 36 EXE 3360/2012-36, soud exekuci pro vymožení pohledávky žalobkyně ve výši 144.670 Kč s příslušenstvím podle rozhodčího nálezu ze dne 9. 7. 2012, č. j. 102 Rozh 1757/2012-7, zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“), s odůvodněním, že oprávněnou požadované a rozhodcem přisouzené plnění je natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že je namístě exekuci zastavit. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy způsobený její zjevnou nespravedlností (podle § 39 obč. zák.). Rozhodce neměl pravomoc ve věci rozhodnout, i když rozhodčí doložka (rozhodčí smlouva) splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12). Exekuční soud tak správně uzavřel, že rozpor hmotněprávní smlouvy s dobrými mravy způsobuje nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absenci pravomoci rozhodce, a vznikla proto nutnost exekuci zastavit. Žalobkyně a žalovaný si vzájemně plnili podle neplatné smlouvy, takové plnění je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 1, 2 obč. zák.), které má obohacený ochuzenému vydat. V takové situaci činí podle § 397 obch. zák. promlčecí doba čtyři roky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, určilo a na ně navazující usnesení ze dne 6. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3844/2018, zpřesnilo kritéria pro posuzování aspektů platnosti rozhodčí smlouvy navazující na ,,hlavní“ úvěrovou smlouvu, trpící případnou kolizí s dobrými mravy jako celku tak, že neplatnost smlouvy hlavní sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí, ale je třeba vždy uvážit, zda ,,smluvní konstrukt“ ve svém celku není postižen kolizí s dobrými mravy, resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele. Posuzuje-li se tedy úvěrová smlouva a na ni navazující rozhodčí smlouva či rozhodčí doložka jako jeden celek, pak důsledky podané rozhodčí žaloby v podobě stavení promlčecí doby musí dopadat i na případy, kdy již sama úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně. Nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19, stanovil, že „zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. … Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“ Sjednocující usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 se obsahově týkalo jen rozhodčích doložek, resp. rozhodčích smluv, v nichž není transparentním způsobem určen rozhodce a poskytovatelem úvěru bylo úmyslně zahájeno rozhodčí řízení, přestože ten si byl vědom, že z pohledu judikatury obsahuje uzavřená smlouva z uvedených důvodů neplatnou rozhodčí doložku. V posuzované věci však byl v samostatně uzavřené rozhodčí smlouvě rozhodce jmenovitě uveden. Za této situace rozhodčí řízení zahájené po 11. 5. 2011 (byť na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru) má za následek stavení běhu promlčecí doby po dobu trvání rozhodčího a následného exekučního řízení, přičemž ke stavení běhu promlčecí doby lze v novém řízení u obecného soudu přihlédnout pouze tehdy, pokud věřitel podal novou žalobu k obecnému soudu bez zbytečného odkladu poté, co bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 1. 7. 2023 a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci byl soudu doručen dne 12. 7. 2023, tedy bez zbytečného odkladu. Odvolací soud tak uzavřel, že námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná a žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 17.748 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jeho přesvědčení závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na otázkách hmotného a procesního práva, které doposud nebyly dovolacím soudem řešeny, a to: A) zda je transparentní rozhodčí smlouva, v níž je sice rozhodce určen jmenovitě, nicméně třetí subjekt (Rozhodčí společnost Pardubice), rozhodce a žalobkyně uzavřeli tajnou dohodu (Smlouvu o zajištění služeb rozhodců), se kterou nebyla druhá strana rozhodčí smlouvy seznámena a která v podstatných rysech změnila průběh rozhodčího řízení a odměňování rozhodce, a to bez vědomí druhého účastníka rozhodčí smlouvy – spotřebitele; B) zda je transparentní rozhodčí smlouva, v níž je sice rozhodce určen jmenovitě, nicméně fakticky rozhodčí řízení probíhalo nikoliv před rozhodcem určeným v takové rozhodčí smlouvě, ale před třetím subjektem v rozhodčí smlouvě neuvedeným (Rozhodčí společnost Pardubice), a to na základě tajné dohody (Smlouvu o zajištění služeb rozhodců), kterou žalobkyně uzavřela s rozhodcem a tímto třetím subjektem, a to bez vědomí druhého účastníka rozhodčí smlouvy – spotřebitele; C) je-li odpověď na otázku A nebo B, případně A i B kladná, zda má zahájení rozhodčího řízení na základě Rozhodčí smlouvy jako je uvedeno v otázce A a B po datu 11. 5. 2011 za následek stavění promlčecí lhůty; D) zda má zneužití práva věřitele na úkor spotřebitele při zahájení rozhodčího řízení a nařízení exekuce za následek to, že po dobu vedení rozhodčího a exekuč