33 Cdo 3205/2013 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3205/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 3. 2014 Spisová značka:33 Cdo 3205/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3205.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3205/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem se sídlem v Brně, Štýřice, Havlenova 75/22, proti žalovanému Ing. L. H., zastoupenému JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 306/34, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 C 6/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2013, č.j. 37 Co 70/2012-237, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.904,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Kapouna, advokáta. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2011, č.j. 11 C 6/2010-202, kterým Okresní soud v Blansku žalovanému uložil uzavřít s žalobcem kupní smlouvu a zavázal ho k náhradě nákladů řízení státu; ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodnutí změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy z 15. 12. 2004 je co do identifikace předmětu budoucí koupě určitým právním úkonem; jejím účelem není „vklad vlastnického práva“ do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí (hlavní) kupní smlouvy. Z hlediska určitosti ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. zák.“), proto dostačuje, je-li ze smlouvy patrno, jak má být – nezaměnitelně – vymezen předmět budoucí koupě, přičemž není vyloučeno, aby přesné určení odkazovalo například na geometrický plán, který bude teprve vypracován. Jestliže předmětem převodu má být podle smlouvy o budoucí smlouvě kupní reálná část stavby, musí mít v době, kdy soud rozsudkem nahrazuje projev vůle žalovaného, povahu samostatné věci v právním smyslu (§ 118 odst. 1, § 119 odst. 2 obč. zák.). Okolnost, že v době uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní stavba rozdělena nebyla, nezpůsobuje její neplatnost pro nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.). Budova na pozemcích parc. č. 444/2 a 444/4 v katastrálním území Blansko byla – jak zjistil soud prvního stupně – v místě, které je vyznačeno geometrickým plánem pro dělení pozemku parc. č. 444/1 v katastrálním území B., vertikálně rozdělena. Dovolání, jímž žalovaný rozhodnutí odvolacího soudu napadl, není přípustné. Dovoláním zpochybněné právní otázky, které již byly předmětem rozhodování Nejvyššího soudu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní (jednotnou) judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Po stránce skutkové je věc vymezena následujícími zjištěními. Žalobce (budoucí kupující) a žalovaný (budoucí prodávající) uzavřeli 15. 12. 2004 smlouvu o smlouvě budoucí, jíž se zavázali do 31. 12. 2009 uzavřít kupní smlouvu. Předmět (budoucí) koupě byly nemovitosti v katastrálním území B. zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko, na listu vlastnictví 7096, a to „část stavby technické vybavenosti bez čp/če na pozemku p.č.st. 444/1, část hlavní lodi inv.č. 1 o výměře 216 m², část strojní formovny inv.č. 2 o výměře 154 m², tryskač inv.č. 8 o výměře 128 m², kompresorová stanice inv.č. 7 o výměře 48 m², venkovní přístavek inv.č. 14 o výměře 110 m², přípravna písku č. 9 o výměře 157 m², sklady písku a předsíň inv.č. 10 o výměře 67 m², šatny a umývárna inv.č. 12 o výměře 110 m², celý pozemek p.č.st. 442/2 (správně 444/2) zastavěná plocha a nádvoří o výměře 2 m², část pozemku p.č.st. 444/1 o výměře 948 m²“. Žalobce se zavázal zajistit vyhotovení geometrického plánu, kterým budou vyměřeny části nemovitostí převáděné kupní smlouvou „zákonem stanoveným způsobem“. Kupní cenu sjednali účastníci ve výši 2.300.000,- Kč (plus daň z přidané hodnoty). Součástí smlouvy o budoucí smlouvě kupní byl situační plán (podepsaný oběma účastníky) zakreslující výměry ploch s označením inventárních čísel. Kupní cenu zaplatil žalobce žalovanému před podáním žaloby. Geometrickým plánem z 20. 11. 2009, č. 3579-10419/2009, který se stal součástí rozsudku soudu prvního stupně, byl pozemek parc. č. st. 444/1 o výměře 3001 m² (zastavěná plocha, technická vybavenost) rozdělen na pozemek parc. č. st. 444/1 o výměře 1936 m² (zastavěná plocha, bez č.p. technická vybavenost) a pozemek parc. č. st. 444/4 o výměře 1066 m² (zastavěná plocha, bez č.p. technická vybavenost). Porovnáním geometrického plánu se situačním plánem soudy zjistily totožnost předmětu koupě vymezeného smlouvou o budoucí smlouvě kupní a kupní smlouvou (viz znalecký posudek Ing. P. V. z 31. 1. 2011, č. 62/11). Budova na pozemcích parc. č. st. 444/2 a 444/4 byla reálně rozdělena na dvě části. Závěr odvolacího soudu, že smlouva o budoucí smlouvě kupní je co do identifikace předmětu (budoucí) koupě určitá, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1497/2005, rozsudek ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4404/2008). Účelem smlouvy o smlouvě budoucí není vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí (hlavní) smlouvy, a proto postačuje, je-li předmět smlouvy o smlouvě budoucí označen tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným předmětem. S ohledem na to, že pozemky zůstávají věcmi individuálně určenými a vzhledem k neměnné geografické poloze zároveň věcmi jedinečnými, je třeba k jejich identifikaci vždy užít parcelní čísla a katastrální území, kde se nacházejí (zde pozemek parc. č. st. 444/2 a vymezená část pozemku parc. č. st. 444/1 v katastrálním území B.). Má-li pozemek teprve vzniknout (a to ať již oddělením z jiného již existujícího pozemku nebo sloučením existujících pozemků), musí byt najisto postavena jeho geografická poloha (zde /mimo jiné/ situačním plánem, který byl přílohou smlouvy o budoucí smlouvě kupní). Nemá-li stavba uděleno číslo popisné (orientační), je dostatečně identifikována parcelou, na níž je postavena, a případně dalšími údaji (zde účelovým určením a inventárními čísly); totéž platí v případě smlouvy o budoucí smlouvě kupní o částech dosud reálně nerozdělené stavby. V dovolání citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96, a ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2374/98, na předmětný případ nedopadají už jen z toho důvodu, že se v nich nejedná o smlouvy o smlouvách budoucích (§ 50a obč. zák.). Odkaz na usnesení ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1281/2005, a rozsudek ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 33 Odo 273/2001, je nepřípadný, neboť v prvním z nich byla předmětem smlouvy o budoucí smlouvě kupní nijak nespecifikovaná část zahrady („část pozemku stávající zahrady p. č. 378 s orientačně dohodnutou výměrou přibližně 1100 m²“) a ve druhém byl předmět převodu identifikován pouze tak, že jde o pozemky o rozloze „alespoň 1000 m2“. Rozhodnutí ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. 33 Cdo 857/99, a ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1244/99, nejsou oproti očekávání dovolatele s výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1497/2005 v rozporu. Námitky žalovaného proti (právnímu) závěru, že nově vzniklá budova na pozemcích parc. č. st. 444/2 a 444/4 v katastrálním území B. nesplňuje kritéria samostatné stavby a není tedy způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů (§ 118 odst. 1, § 119 odst. 2 obč. zák.), nesměřují primárně proti právnímu posouzení, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění. Uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutku (že sádrokartonovou příčkou žalobce stavbu vertikálně nerozdělil), než na kterém vystavěl své právní posouzení odvolací soud (že budova byla v místě oddělení původního pozemku parc. č. st. 444/1 geometrickým plánem vertikálně rozdělena). Nesprávnost skutkových zjištění není podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 a contrario o.s.ř.). Jelikož v dovolání nelze upl