33 Cdo 3503/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3503/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2014 Spisová značka:33 Cdo 3503/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3503.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Splnění závazku Dotčené předpisy:čl. 561 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3503/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Z. S., zastoupeného Mgr. Milanem Popelkou, advokátem se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 11, proti žalovanému Ing. M. S., zastoupenému Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 11, o 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 360/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2012, č. j. 17 Co 424/2011-74, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2012, č. j. 17 Co 424/2011-74, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. června 2011, č. j. 7 C 360/2010-45, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 150.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 26. 3. 2007 smlouvu, kterou se žalovaný (zajistitel) zavázal zajistit pro žalobce (budoucího nabyvatele) převod vlastnického práva ke garáži a kolně nacházejících se v budově bez č.p./č.e. - v zemědělské stavbě, postavené na pozemku p. č. 1317/7, bez vlastnického práva k alikvotnímu podílu na tomto pozemku v k. ú. a obci U., okres P., vyznačených modrou barvou na geometrickém plánu, tvořícímu součást smlouvy (dále jen „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“). Závazek měl splnit do 31. 12. 2007, přičemž žalobce se zavázal zaplatit mu za tuto činnost 150.000,- Kč. Nezajistil-li by žalovaný převod vlastnického práva k uvedeným prostorám ve sjednaném termínu, měl žalobci zaplatit smluvní pokutu 150.000,- Kč a penále ve výši 500,- Kč denně až do uhrazení smluvní pokuty (čl. V. věta druhá smlouvy). K převodu vlastnického práva předmětných nemovitostí na žalobce došlo až smlouvou uzavřenou dne 10. 3. 2008. Soud prvního stupně zjistil, že v řízení o udělení souhlasu k vydání úschovy, vedeném před Okresním soudem v Prostějově pod sp. zn. 5 C 355/2008, které skončilo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2010, č. j. 17 Co 423/2009-58, byla žaloba zamítnuta. Jako předběžnou přitom řešil otázku určitosti a tedy i platnosti smlouvy ze dne 26. 3. 2007 z pohledu § 37 odst. 1, § 544 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky ve znění pozdějších předpisů. Uzavřel, že předmět smlouvy je „dostatečně, srozumitelně a nezaměnitelně vymezen a zmíněná smlouva je i v části pod bodem I. platným právním úkonem“. Jako platný následně posoudil i čl. V. smlouvy, přestože „určité výhrady by mohly být vůči výši penále uvedenému v bodě IV. a V. smlouvy“, s tím, že „případná neplatnost smlouvy v této části by neměla za následek neplatnost předmětné smlouvy jako celku“. Na tomto místě dovodil, že žalovaný nesplnil svoji povinnost ve lhůtě do 31. 12. 2007, a je proto povinen zaplatit žalobci dohodnutou smluvní pokutu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. května 2012, č. j. 17 Co 424/2011-74, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Neztotožnil se s jeho názorem na platnost smlouvy ze dne 26. 3. 2007. Zdůraznil, že zajištění převodu vlastnictví se mělo týkat nemovitostí, které nejsou v katastru zapsány jako samostatné nebytové či jiné prostory ani jako samostatné objekty, přičemž ve smlouvě byly identifikovány jen barevně v geometrickém plánu. Za této situace odvolací soud nepovažoval jejich individualizaci za jasnou a určitou, neboť vymezení nemovitostí nedosahuje takové kvality, aby nemohly být zaměněny s jinými. Připustil, že řádně je označena sice budova, v níž se dotčená garáž a kolna nacházejí, avšak uvedené na závěru o neurčitosti a neplatnosti smlouvy nic nemění. Je-li neplatná smlouva o zajištění převodu vlastnictví podle § 37 obč. zák., je neplatné rovněž ujednání o smluvní pokutě, ze kterého žalobce dovozuje svůj nárok, jelikož zajištění závazku smluvní pokutou je závislé na existenci a platnosti vlastní smlouvy. V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), označuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud pominul čl. I. odst. 2 smlouvy, jímž se „obě smluvní strany dohodly, že předmět této smlouvy bude splněn i za situace, že budoucí nabyvatel získá vlastnické právo jen ke spoluvlastnickému podílu na celém objektu bez č. p. / č. e. – zemědělská stavba, postaveném na pozemku p. č. 1317/7, s právem užívání výše popsaných prostor, bez vlastnického práva alikvotního podílu na pozemku p. č. 1317/7“. Jestliže v dohodnuté době žalovaný neposkytl žalobci ani jedno z alternativně dohodnutých plnění (nezajistil převod vlastnictví ke garáži a kolně nebo převod spoluvlastnického podílu k zemědělské stavbě na pozemku p. č. 1317/7 s právem užívání popsaných prostor ani nepodal návrh na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí), vzniklo žalobci k 1. 1. 2008 právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. V. smlouvy. Připomíná, že budova, jíž se převod spoluvlastnického podílu měl týkat, je ve smlouvě řádně identifikována v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí, a tento předmět plnění nelze označit za neurčitý. Nemůže tak obstát závěr odvolacího soudu o neplatnosti celé smlouvy. Žalobce zdůrazňuje, že smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu ke shora uvedené zemědělské budově nakonec uzavřel jen svým přičiněním. Odvolací soud tak věc nesprávně právně posoudil. S tímto odůvodněním žalobce navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl dovolání jako nedůvodné zamítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“). Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je důvodné. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů v návaznosti na obsah spisu vyplývá, že účastníci dne 26. 3. 2007 uzavřeli smlouvu „o zajištění převodu vlastnických práv k nemovitosti“, jejímž předmětem plnění bylo „zajištění převodu vlastnických právní ke garáži a kolně situované v budově bez č. p./č. e. - zemědělské stavbě, postavené na pozemku p.č. 1317/7, bez vlastnického práva k alikvotnímu podílu na tomuto pozemku, k. ú. Určice, obec U., okres P. vyznačeným na geometrickém plánu tvořícím nedílnou součást této smlouvy modrou barvou (...). Tyto prostory nejsou v katastru nemovitostí samostatně zapsány jako nebytové či jiné prostory ani jako samostatné objekty (čl. I. odst. 1 smlouvy). Obě smluvní strany se dohodly, že předmět této smlouvy bude splněn i za situace, že budoucí nabyvatel (žalobce) získá vlastnické právo jen ke spoluvlastnickému podílu na celém objektu bez č. p./č. e. - zemědělské stavbě, postavené na pozemku p. č. 1317/7 s právem užívání výše popsaných prostor, bez vlastnického práva k alikvotnímu podílu na pozemku p.č. 1317/7 (čl. I. odst. 2 smlouvy).“ Podle čl. II. smlouvy „Budoucí nabyvatel se zavazuje za tuto službu Ing. M. S. zaplatit částku ve výši 150.000,- Kč. Za tímto účelem je budoucí nabyvatel povinen složit zálohu ve výši 150.000,- Kč k rukám vedlejšího účastníka (...) Podle čl. V. smlouvy „v případě, že Ing. M. S. nezajistí převod vlastnických práv k prostorům na budoucího nabyvatele do shora uvedeného termínu a ani k tomuto datu nebude podán návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva k těmto prostorům na budoucího nabyvatele, bude složená částka