33 Cdo 3573/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3573/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3573/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3573.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost subjektivní Úschova Advokát Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3573/2022-415 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně B. A., zastoupené JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, proti žalovaným 1) REALITY 21, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071/17, identifikační číslo 26130742, zastoupené JUDr. Ing. Michaelem Šefčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Jungmannova 881, a 2) P. K., zastoupenému Mgr. Bc. Ondřejem Říhou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, o 1.056.406 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 225/2014, o dovolání první žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 25. 5. 2022, č. j. 13 Co 383/2021-378, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 5. 2021, č. j. 20 C 225/2014-297, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení částky 1.290.000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně jako zájemkyně a první žalovaná jako zprostředkovatelka uzavřely dne 22. 6. 2012 smlouvu, kterou se první žalovaná zavázala obstarat zájemkyni uzavření dohody o převodu členství v bytovém družstvu. Následně dne 21. 8. 2012 uzavřela žalobkyně jako převodkyně a manželé K. (nabyvatelé) dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s právem nájmu družstevního bytu č. XY v 11. nadzemním podlaží domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY na ulici XY v XY. Téhož dne stejné smluvní strany uzavřely dohodu o finančním vyrovnání souvisejícím s převodem členských práv a povinností spojených s právem nájmu družstevního bytu, podle níž první část ceny za převod ve výši 90.000 Kč již nabyvatelé uhradili a druhou část ve výši 1.290.000 Kč se nabyvatelé zavázali složit nejpozději do pěti dnů od uzavření této dohody na úschovný účet advokáta Mgr. Miloše Vlasáka, který finanční prostředky po splnění podmínek vyplatí převodkyni. Proto byla dne 21. 8. 2012 uzavřena mezi žalobkyní, manželi K., advokátem Mgr. Milošem Vlasákem a J. S. jako vedlejší účastnící také dohoda o úschově finančních prostředků. Finanční prostředky ve výši 1.290.000 Kč však nebyly žalobkyni nikdy advokátem vyplaceny a výzvou ze dne 5. 10. 2012 žalobkyně uplatnila u první žalované náhradu škody. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že první žalovaná jako realitní kancelář spolupracovala na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 1. 1. 2011 s advokátem Mgr. Milošem Vlasákem. Ten zpronevěřil finanční prostředky uložené na jeho úschovných účtech (včetně finančních prostředků žalobkyně ve výši 1.290.000 Kč) a za tento trestný čin byl odsouzen, mimo jiné i k náhradě škody poškozeným. Spolupráce s Mgr. Vlasákem byla dobrovolná a byla nabízena klientům realitní kanceláře jako možnost. Svědeckými výpověďmi bylo zjištěno, že problémy s úschovou finančních prostředků u Mgr. Vlasáka se začaly objevovat v druhé polovině srpna 2012, kdy Mgr. Vlasák vyplácel finanční prostředky až na konci úschovné lhůty, avšak stále v souladu se smlouvou o úschově i zákonem. Dne 20. 8. 2012 informovala členka vedení první žalované R. V. spolupracující makléře o rozhodnutí vedení již nadále s Mgr. Vlasákem nerozpracovávat nové obchodní případy. Z důvodu opatrnosti se pak první žalovaná rozhodla spolupráci s Mgr. Vlasákem ukončit, a proto dne 22. 8. 2012 uzavřeli dohodu o ukončení smlouvy o poskytování právních služeb. V řízení nebylo prokázáno, že v okamžiku ukončení spolupráce s Mgr. Vlasákem již žalovaná a druhý žalovaný P. K. věděli, že zpronevěřil finanční prostředky na úschovných účtech a tyto úschovy nebudou klientům realitní kanceláře vyplaceny. Teprve po ukončení spolupráce s Mgr. Vlasákem dne 22. 8. 2012 došlo k situaci, kdy již na jeho účet nebyly připisovány žádné další platby a Mgr. Vlasák přestal být schopen peníze vyplácet. Po datu 22. 8. 2012 již s ním nebyla uzavřena žádná smlouva o úschově. Soud prvního stupně zdůraznil, že předpokladem odpovědnosti za škodu podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), je 1) porušení právní povinnosti, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Dospěl k závěru, že škoda, která žalobkyni prokazatelně vznikla ve výši 1.290.000 Kč, nebyla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného ani žalované. Škoda byla způsobena výlučně jednáním Mgr. Miloše Vlasáka. Příčinnou souvislost soud prvního stupně shledal pouze mezi porušením právních povinností Mgr. Milošem Vlasákem a vznikem škody na straně žalobkyně. Z tohoto důvodu žalobu zamítl. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 13 Co 383/2021-378, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 233.594 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 1. 11. 2012 do zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve zbývajícím rozsahu zamítavého výroku vůči první žalované rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1.056.406 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 27. 11. 2012 do zaplacení; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím výroku o věci samé potvrdil. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným ho co do částky 1.056.406 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 1. 11. 2012 do zaplacení a dále ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a první žalovanou. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Vytkl mu, že přehlédl tu skutečnost, že první žalovaná na poradě s makléři dne 20. 8. 2012 vydala pokyn, aby další úschovy nebyly již realizovány s Mgr. Vlasákem, avšak následující den, tj. 21. 8. 2012, úschova s tímto advokátem byla dohodnuta mezi žalobkyní, za vedlejšího účastenství makléřky první žalované. První žalovaná měla se zřetelem k jejím informačním, oznamovacím a zájmy žalobkyně ochraňujícím povinnostem, vyplývajícím ze zprostředkovatelské smlouvy, žalobkyni informovat o problémech souvisejících s opožděnými výplatami úschov Mgr. Vlasákem, pro něž se s ním předchozího dne rozhodli ukončit další spolupráci. Podle odvolacího soudu, kdyby nebylo mlčení první žalované, byla by úschova jistě realizována jinak než složením peněz u Mgr. Vlasáka, žalobkyně by o své peníze nepřišla. Žalobkyni tak v příčinné souvislosti s kvalifikovaným deliktním jednáním první žalované vznikla škoda představovaná ušlým ziskem odpovídajícím z úschovy neuhrazené kupní ceny za podíl. Nebýt deliktu první žalované, s nímž její vědomost o trestně postižitelném jednání Mgr. Vlasáka nijak nesouvisí, bylo s ohledem na pravidelný běh věcí možné důvodně očekávat, že k úhradě kupní ceny dojde, a majetek žalobkyně se rozmnoží. Žalovaná tak zodpovídá za tutéž škodu z jiných důvodů. Proti měnícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a první žalovanou rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku, zda je dána příčinná souvislost ve smyslu § 420 obč. zák. mezi jejím jednáním a škodou způsobenou třetí osobě advokátem spolupracujícím s realitním zprostředkovatelem (první žalovanou), který zpronevěří finanční prostředky z advokátní úschovy. Je přesvědčena, že neporušila žádnou povinnost, se kterou by se pojil vznik škody žalobkyni. Navrhla, aby dovolací soud měnící výrok o věci samé rozsudku odvolacího soudu změnil tak, že i v tomto rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti kaž