33 Cdo 3675/2021 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3675/2021 citace  Právní věta:Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 4. 2022 Spisová značka:33 Cdo 3675/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3675.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úroky z prodlení Spotřebitel Smlouva o úvěru Dotčené předpisy:§ 86 předpisu č. 257/2016 Sb. § 87 předpisu č. 257/2016 Sb. § 1970 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:23. 7. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:11 / 2026 Anotace:Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 28 038 Kč s úroky z prodlení, ve formě splátek (výrok I.), v rozsahu, ve kterém žalobkyně požadovala více než vrácení původní jistiny (a příslušenství) žalobu zamítl a ve zbylém rozsahu řízení zastavil. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely na základě návrhu z 21. 3. 2018 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě čerpala žalovaná úvěr ve výši 35 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 108,84 % ročně a žalovaná jej měla zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 338 Kč počínaje dubnem 2018. Žalovaná se zpozdila již s třetí měsíční splátkou, čímž došlo podle smluvních ujednání k zesplatnění celého úvěru, tj. jistiny včetně dosud nesplacených úroků. Žalovaná měla po přičtení smluveného úroku na půjčenou jistinu vrátit 112 224 Kč. V řízení dále vyšlo najevo, že v době sjednávání úvěru měla žalovaná již další půjčky u bankovních i nebankovních institucí a její měsíční příjem činil necelých 12 000 Kč. Soud prvního stupně posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou podle § 8 o. z. pro nepřiměřené obohacení věřitele, když shledal nepřijatelným rozpor mezi výší poskytnutého úvěru a výší smluvního úroku; tuto označil jako nepřiměřenou cenu poskytnutého úvěru. Žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení v podobě nesplacené úvěrové jistiny a úroků z prodlení plynoucích od 31. 10. 2018 jakožto data korespondujícího s výzvou žalobkyně k plnění po zesplatnění úvěru pro neplnění žalované. Nepřisvědčil žalované, že žalobkyně posoudila její úvěruschopnost nedostatečně. Žalovaná totiž vědomě zatajila existenci svých dalších půjček, což nemůže jít k tíži žalobkyně. Odvolací soud mj. potvrdil část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, týkající se úroků z prodlení ve specifikovaném rozsahu, zamítl žalobu na zaplacení úroků z prodlení z částky 28 038 Kč v rozsahu vyšším než přiznaném ve výroku I. a část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně o lhůtě k plnění změnil specifikovaným způsobem. Na rozdíl od soudu prvního stupně shledal odvolací soud úvěrovou smlouvu neplatnou podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Zdůraznil, že porušení povinnosti dlužníka uvést svou skutečnou finanční situaci, resp. informovat věřitele o svých dluzích (§ 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.), nezprošťuje poskytovatele úvěru povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v rozsahu vymezeném § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tj. na základě informací z veřejně přístupných databází, případně z vyžádaných doložených výplatních pásek nebo výpisů z účtu. Z výpisů z účtu přitom bylo možné zjistit, že žalovaná je zatížena řadou nebankovních úvěrů. Úroky z prodlení odvolací soud žalobkyni přiznal podle § 1970 ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z. s tím, že v případě bezdůvodného obohacení není okamžik plnění ujednán, tudíž závisí na výzvě k plnění. Zohlednil přitom, že žalobkyně požadovala smluvní úrok až od 12. 11. 2018. Proti části rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání k Nejvyššímu soudu, kterému byla k řešení předložena otázka výkladu a aplikace § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., resp. vztahu tohoto ustanovení k obecným ustanovením (§ 2993 ve spojení s § 2991 odst. 2 a § 1970 ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.). Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3675/2021-262 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo 618 60 069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované J. S., bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, o zaplacení úroků z prodlení, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 23 C 276/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2021, č. j. 35 Co 81/2020-203, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2021, č. j. 35 Co 81/2020-203, se v dovoláním napadených výrocích I. a III. a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupě“) rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 23 C 276/2018-123, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 28.038,- Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 28.038,- Kč od 31. 10. 2018 do zaplacení, to vše ve splátkách po 450,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabude právní moci, do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.); pokud žalobkyně požaduje více, než je přiznáno ve výroku I., žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.); výrokem IV. zastavil řízení v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení „více než pohledávky ve výši 40.555,- Kč“ se specifikovanými úroky z prodlení a „více než pohledávky 3.426,61 Kč, úroku ve výši 35 % p.a. z částky 34.746,40 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 8. 2018 dosáhne částky 134.668,- Kč,“ a výrokem V. zastavil řízení „co do částky jistiny ve výši 127,- Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně od 12. 11. 2019 do zaplacení“. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 6. 2021, č. j. 35 Co 81/2020-203, potvrdil část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně týkající se úroků z prodlení v rozsahu, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 28.038,- Kč za období od 12. 11. 2018 do 8. 12. 2019, z částky 27.911,- Kč za období od 9. 12. 2019 do 8. 1. 2020, z částky 27.784,- Kč za období od 9. 1. 2020 do 9. 2. 2020, z částky 27.657,- Kč za období od 10. 2. 2020 do 8. 3. 2020, z částky 27.530,- Kč za období od 9. 3. 2020 do 8. 4. 2020, z částky 27.403,- Kč za období od 9. 4. 2020 do 10. 5. 2020, z částky 27.276,- Kč za období od 11. 5. 2020 do 8. 6. 2020, z částky 27.149,- Kč za období od 9. 6. 2020 do 8. 7. 2020, z částky 27.022,- Kč za období od 9. 7. 2020 do 9. 8. 2020, z částky 26.895,- Kč za období od 10. 8. 2020 do 8. 9. 2020, z částky 26.768,- Kč za období od 9. 9. 2020 do 8. 10. 2020, z částky 26.641,- Kč za období od 9. 10. 2020 do 8. 11. 2020, z částky 26.514,- Kč za období od 9. 11. 2020 do 8. 12. 2020, z částky 26.387,- Kč za období od 9. 12. 2020 do 10. 1. 2021, z částky 26.260,- Kč za období od 11. 1. 2021 do 8. 2. 2021, z částky 26.133,- Kč za období od 9. 2. 2021 do 8. 3. 2021 a z částky 26.006,- Kč za období od 9. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.); zamítl žalobu na zaplacení úroků z prodlení z částky 28.038,- Kč v rozsahu vyšším než přiznaném ve výroku I. (výrok II.); část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně o lhůtě k plnění změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přisouzenou dlužnou jistinu s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I. tohoto rozsudku ve splátkách po 1.169,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabyl právní moci, do zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok III.); část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jíž byla zamítnuta žaloba ohledně 127,- Kč zaplacených žalovanou 9. 12. 2019, zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok IV.); potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba n