33 Cdo 3765/2021 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3765/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2022 Spisová značka:33 Cdo 3765/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3765.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Likvidace dědictví Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 175b o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175t o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 11. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3325/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3765/2021-731 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci řízení o dědictví po V. F., zemřelém 4. 10. 2013, posledně bytem XY, za účasti 1) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, Územní pracoviště Brno, se sídlem Brno, Příkop 818/11, 2) V. P., bytem XY, 3) Fakultní nemocnice Brno, se sídlem Brno, Jihlavská 340/20, identifikační číslo osoby 65269705, 4) BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, se sídlem Praha 5, Karla Engliše 3208/5, identifikační číslo osoby 03814742, 5) innogy Energie, s.r.o., se sídlem Praha 10, Limuzská 3135/12, identifikační číslo osoby 49903209, zastoupené Mgr. Přemyslem Dubem, advokátem se sídlem Praha 10, Limuzská 3135/12, 6) České pošty, s.p., se sídlem Praha 1, Politických vězňů 909/4, identifikační číslo osoby 47114983, 7) COFIDIS s.r.o., se sídlem Praha 5, Bucharova 1423/6, identifikační číslo osoby 27179907, 8) Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, 9) Home Credit a.s., se sídlem Brno, Nové Sady 996/25, identifikační číslo osoby 26978636, a 10) O2 Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Co 136/2019, o dovolání účastnice 1) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2021, č. j. 4 Co 27/2021-680, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 4. 2021, č. j. 18 Co 136/2019-658, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [dále jen „účastnice 1)“ nebo „dovolatelka)“], kterou se domáhala zrušení usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2019, č. j. 18 Co 136/2019-611, jímž bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 6. 2019, č. j. 21 D 1710/2013-565; současně rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 9. 2021, č. j. 4 Co 27/2021-680, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala účastnice 1) dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na přípustnost dovolání účastnice 1) usuzuje z toho, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se tento soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu reprezentované usnesením ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1994/2019. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že po pravomocném nařízení likvidace dědictví podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 jsou účastníky řízení pouze věřitelé, kteří soudu oznámili své pohledávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, případně ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, nikoliv stát, který postavení věřitele zůstavitele neměl (nemá) a důvod jeho účasti podle ustanovení § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako „obč. zák.“), zanikl, resp. je účastníkem řízení pouze v části, bude-li rozhodnuto, že majetek, který se nepodařilo zpeněžit, připadá státu. Dovolatelka prosazuje, že i po pravomocném nařízení likvidace dědictví podle ustanovení § 175t zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013“) zůstali účastníky řízení zůstavitelovi dědici, případně stát (nebylo-li zůstavitelových dědiců, a to lhostejno zda z důvodu, že neexistovali nebo z důvodu, že dědictví odmítli), a dále se účastníky řízení stali i věřitelé zůstavitele, kteří řádně a včas přihlásili svou pohledávku. Poukazuje přitom na komentářovou literaturu a letitou praxi řady soudů v dědických řízeních (s úmrtím zůstavitele do 31. 12. 2013) s tím, že stát (navíc v případě, kdy sám byl navrhovatelem likvidace dědictví) je vždy účastníkem řízení o dědictví i ve fázi po pravomocném nařízení likvidace dědictví (nehledě na to, zda byl věřitelem zůstavitele či nikoliv) a má tudíž právo vznášet námitky (např. námitku promlčení) k pohledávkám věřitelů a zpochybňovat jejich nároky, a proto byl oprávněn i k podání odvolání proti rozvrhovému usnesení v rámci likvidace dědictví po zůstaviteli v projednávané věci. Žádný z ostatních účastníků se k dovolání nevyjádřil. Dovolání není přípustné. Argumentuje-li dovolatelka odchýlením se od ustálené judikatury a poukazuje-li v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1994/2019, pak je třeba uvést, že Nejvyšší soud v dotyčném usnesení (jímž dovolání odmítl) dovolatelkou v této věci nastolenou otázku neřešil a toto rozhodnutí nelze považovat za součást ustálené judikatury dovolacího soudu. Irelevantní z hlediska naplnění přípustnosti dovolání je odkaz dovolatelky na rozhodnutí soudů nižších stupňů, od nichž se měl v posuzované věci odvolací soud odchýlit, neboť ustanovení § 237 o. s. ř. hovoří pouze o odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V usnesení ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2672/2014, Nejvyšší soud v souvislosti s řešením otázky, zda stát může být v době po právní moci usnesení o nařízení likvidace dědictví ustanoven správcem dědictví (nebo jeho části), shrnul následující závěry: Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů (§ 461 odst. 1 obč. zák.). Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§ 462 obč. zák.). Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů; soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům (§ 471 odst. 1 obč. zák.). Projednání dědictví je skončeno usnesením o dědictví, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici [§ 481 obč. zák., § 175q odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo kterým byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví [§ 482 obč. zák., § 175q odst. 1 písm. c) o. s. ř.], nebo kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů dědicům, jejichž dědické právo bylo prokázáno, nedošlo-li mezi dědici k dohodě [§ 483 obč. zák., § 175q odst. 1 písm. d) o. s. ř.], nebo kterým bylo potvrzeno, že dědictví, které nenabyl žádný z dědiců, připadlo státu [§ 462 obč. zák., § 175q odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo kterým byla schválena dohoda o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů [§ 471 odst. 1 obč. zák., § 175p o. s. ř., § 175q odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Je-li dědictví předluženo a nedošlo-li k dohodě o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, lze nařídit likvidaci dědictví. Likvidaci dědictví může soud nařídit také tehdy, navrhne-li ji stát za podmínek uvedených v ustanovení § 472 odst. 2 obč. zák. (§ 175t o. s. ř.). Nařízení likvidace dědictví má za následek, že soud učiní opatření, aby veškerý majetek, o němž se podařilo zjistit, že patřil zůstaviteli, byl zpeněžen (srov