33 Cdo 3875/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3875/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2026 Spisová značka:33 Cdo 3875/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.3875.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3875/2023-534 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce T. B., zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, proti žalovanému Povodí Moravy, s. p., se sídlem v Brně, Dřevařská 932/11, identifikační číslo 708 90 013, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 123/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně − pobočky v Jihlavě ze dne 7. 8. 2023, č. j. 54 Co 151/2022-497, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. XY v k. ú. XY, který je vymezen geometrickým plánem. On i jeho právní předchůdci vlastnili pozemek p. č. XY a měli za to, že jeho hranice dosahuje až k tzv. „hraně“, tj. k místu, kde se vodorovná plocha začíná svažovat k hladině řeky. Pozemek p. č. XY je vydlážděn a slouží k technické obsluze hotelu žalobce. Žalobce při nabývání hotelu vycházel z dokumentace uložené v katastru nemovitostí, z níž nabyl přesvědčení, že pozemek p. č. XY je součástí pozemku p. č. XY, stejně postupovali i jeho právní předchůdci, kteří byli vždy v dobré víře, že pozemek p. č. XY je součástí pozemku p. č. XY. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 8 C 123/2016-453, určil, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. XY, ostatní plocha, o výměře 67 m2, vzniklého na základě geometrického plánu č. 753-26/2016 ze dne 14. 2. 2016 oddělením z pozemku p. č. XY, vodní plocha, o původní výměře 7 245 m2, zapsaného na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce v roce 2013 koupil v obci XY hotel včetně pozemku parc. č. XY, přičemž se domníval, že pozemek sahá až po „hranu“, kde se začíná svažovat dolů k řece. V tomto domnění v roce 2014 rekonstruoval stávající terasu hotelu, kterou rozšířil téměř po samu hranu pozemku. Víra žalobce v hranici pozemku „až po hranu“ odpovídala tvrzení jeho právních předchůdců, dosavadnímu užívání pozemku i zákresu v katastrálních mapách před zohledněním geometrického plánu z roku 1943, který hranici „lehce“ posunul. Se zřetelem k § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval soud prvního stupně otázku vydržení vlastnického práva ke sporné části pozemku podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 22 Cdo 2273/98, publikovaný pod R 50/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že pro účely vydržení je do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, třeba započítat i dobu, po kterou věc držel před 1. 1. 1992, a to i v případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví. Plynutí vydržecí doby podle přesvědčení soudu prvního stupně začalo dnem 1. 3. 1988, kdy se pozemek dostal hospodářskou smlouvou do dispozice obce XY za účelem stavby zařízení veřejného stravování. Zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, nabyla obec XY pozemek parc. č. XY do svého vlastnictví; po dokončení byla stavba hotelu XY zapsána na nový pozemek parc. č. st. XY, přičemž z původního pozemku parc. č. XY zůstalo 1242 m2. V roce 1994 byl areál hotelu XY dostavěn, přičemž všichni následující vlastníci pozemek parc. č. XY užívali jako vlastní „až po jeho hranu“, jak činila i obec XY; všichni byli v dobré víře, že jejich pozemek (p. č. XY) dosahuje „až po hranu“. Soud prvního stupně neměl žádné pochybnosti o dobré víře jak obce XY, tak i následných vlastníků sporného pozemku, tj. společností Hotel Siesta HSV, spol. s r. o. a HSV Medical, s. r. o. S ohledem na počátek běhu vydržecí doby tato uplynula v březnu 1998 podle § 134 obč. zák. V roce 2000 došlo k převodu vlastnictví hotelu a pozemků na společnost Yossarian Investments, a. s. Podle přesvědčení soudu prvního stupně v roce 2002, tedy v době vytýčení zohledňujícího geometrický plán z roku 1943, byla již sporná část pozemku p. č. XY vydržena. Jestliže společnost Yossarian Investments, a. s. od předchozího vlastníka nabyla do vlastnictví hotel a související pozemky „až po hranu“, pak žalobce tyto nemovitosti řádně nabyl. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 8. 2023, č. j. 54 Co 151/2022-497, změnil rozsudek soudu prvního stupně, tak že zamítl žalobu o určení, že je žalobce vlastníkem pozemku p. č. XY, ostatní plochy, o výměře 67 m2, v katastrálním území XY, vzniklého na základě geometrického plánu vyhotoveného Ing. Tomášem Švábem, Ph.D., dne 14. 2. 2016, č. 753-26/2016, oddělením z pozemku p. č. XY, vodní plochy, o původní výměře 7 245 m2, zapsaného na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY; zároveň zrušil výroky o nákladech řízení (výroky II. a III.) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, včetně řízení o eventuálním petitu, kterým se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy. Akcentoval, že soud prvního stupně náležitě objasnil skutkovou stránku věci, neboť hodnocením provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, avšak ze zjištěného skutkového stavu vyvodil chybný právní závěr, že žalobce pozemek parc. č. XY nabyl kupní smlouvou od svého právního předchůdce. Zdůrazňuje závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle nichž lze žalobci započíst dobu držby jeho právního předchůdce pouze v případě, kdy tento předchůdce vlastnické právo nevydržel a nestal se sám vlastníkem věci. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, podle něhož „do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092 o. z., § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci (…) Stále tedy platí to, co Nejvyšší soud vyslovil např. v usnesení ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, a v rozsudku ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2002/2006, že námitka držitele, že sporný pozemek vydržel již jeho právní předchůdce, nemůže mít kladný vliv na výsledek řízení o určení, že vlastníkem pozemku je držitel, jestliže právní předchůdce na držitele sporný pozemek nepřevedl (neoznačil ho ve smlouvě) a převedl na něj pouze pozemky jiné v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem. Jinými slovy vyjádřeno: Nabyl-li někdo vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedícího s nabytým pozemkem, jehož držby se chopil spolu s držbou pozemku skutečně do vlastnictví nabytého, započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel.“ Předmětem převodu vlastnického práva tak nemůže být nemovitá věc, která není ve smlouvě výslovně specifikována. Závěry shora uvedeného rozhodnutí doplňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1996/2013, podle něhož „pokud by prodávající ve skutečnosti vlastnil větší část pozemku, než kterou převedl na nabyvatele předmětnou kupní smlouvou, nemohlo by následným jednáním stran dojít k nabytí vlastnického práva ke zbylé části pozemku na základě převodní smlouvy, nýbrž následné jednání stran by mohlo být zohledněno při vydržení vlastnického práva (…) Při řešení otázky, zda hranice pozemku, převáděného na jinou osobu, mohou být vymezeny odlišně od jeho geometrického určení v podobě parcely evidované v katastru nemovitostí, a to jen na základě vůle účastníků, je nutno vycházet též z ustanovení § 20 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), podle kterého údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území, jsou závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru. Pro převod pozemku tak je závazné jeho geometrické