33 Cdo 408/2018 — Nejvyšší soud

33 Cdo 408/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2019 Spisová značka:33 Cdo 408/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.408.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o opravě a úpravě věci Dotčené předpisy:§ 652 odst. 1 obč. zák. § 653 odst. 1 obč. zák. § 655 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 408/2018-183 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. K., bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, proti žalované PROMONT střešní okna s.r.o., se sídlem v Praze 8, Kokořínská 28 (identifikační číslo osoby 490 23 683), zastoupené JUDr. Drahomírou Janebovou Kubisovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Olbrachtova 599/8, o zaplacení 189.862,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 199/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2017, č. j. 70 Co 272/2017-158, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.890 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Drahomíry Janebové Kubisové, advokátky. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, č. j. 70 Co 272/2017-158, potvrdil rozsudek ze dne 5. 6. 2017, č. j. 11 C 199/2014-132, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu požadující, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 189.862,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 26. 3. 2014 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel (stejně jako soud prvního stupně) ze zjištění, že účastníci uzavřeli v roce 2012 smlouvu, podle níž žalovaná (zhotovitelka) žalobci (objednateli) dodala a namontovala střešní okna a předokenní rolety za sjednanou cenu 327.961 Kč. Dílo bylo žalobci dne 31. 10. 2012 předáno jako bezvadné a žalobce žalované zaplatil fakturovanou cenu díla. Nejpozději ke dni 18. 4. 2013 nechal žalobce okna, která považoval za vadná, vybourat, dopravil je jejich výrobci a nahradil je jinými okny s tím, že současně uplatnil reklamaci vad; jeho úmyslem bylo po kladném vyřízení reklamace (opravě) střešní okna prodat. Žalovaná reklamaci neuznala, žalobce odstoupil od smlouvy v části týkající se dodávky a montáže oken a požadoval vrácení části zaplacené ceny díla. Na podkladě těchto zjištění soudy obou stupňů shodně dovodily, že účastníci uzavřeli smlouvu o opravě a úpravě věci podle § 652 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), která je zvláštním druhem smlouvy o dílo podle § 631 obč. zák. Žalobci, který tvrzené vady díla řádně nereklamoval a neumožnil žalované je odstranit (resp. nesprávným postupem jí znemožnil vady díla odstranit), právo odstoupit od smlouvy nevzniklo a nemůže se proto domáhat vrácení plnění ze smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Je přesvědčen, že otázky, které předložil k dovolacímu přezkumu, tj. „zda ztrácí objednatel nároky z vadného plnění smlouvy o dílo (o opravě/úpravě věci), uvede-li v reklamaci vad díla nikoliv to, že reklamuje vady díla, nýbrž pouze to, že reklamuje vady věci, která mu byla v rámci díla dodána“ a „demontuje-li sám věc, která mu byla v rámci díla dodána, a tuto předá zhotoviteli k vyřízení reklamace, aniž by bylo třeba zjišťovat, zda měl tento postup objednatele negativní následky (např. v podobě znemožnění posouzení či vyřízení reklamace zhotovitelem)“, vyřešil odvolací soud v rozporu se závěry, které Nejvyšší soud přijal v rozhodnutích sp. zn. 25 Cdo 2508/2012, sp. zn. 29 Odo 1065/2006, v nichž se zabýval výkladem projevu vůle, a v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, v němž se vyjadřoval k zániku práva z odpovědnosti za vady díla. Namítá, že podstatným pro posouzení reklamace měl být obsah toho, co reklamoval a co požadoval, a nikoliv to, zda telefonicky reklamoval vady oken namísto vad díla. Pokud jde o otázku svépomocné demontáže oken, prosazuje, že zásah objednatele do zhotoveného díla sám o sobě nemůže být způsobilým důvodem pro ztrátu jeho nároků z odpovědnosti zhotovitele za vady díla, a proto bylo na místě uzavřít, že demontáž oken, kterou sám provedl, neměla žádné negativní následky pro žalovanou, která mohla své závazky z odpovědnosti za vady splnit. Žalovaná se vyjádřila k jednotlivým námitkám žalobce a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen. Takovou není žalobcem předestřená otázka výkladu právního úkonu podle § 35 odst. 2 obč. zák. podpořená odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 208/2012, a ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 1065/2006. Odvolací soud, který vyšel ze zjištění, že žalobce si od žalovaného nekoupil okna, nýbrž objednal dílo spočívající v dodávce a montáži oken, sice přisvědčil soudu prvního stupně, že stala-li se dodaná okna po jejich montáži součástí žalobcova domu, mohl a měl žalobce reklamovat pouze vady díla jako takového, nikoli vady oken, své rozhodnutí však založil na závěru, že žalobci zaniklo právo z odpovědnosti za vady díla, jestliže svépomocí nechal okna vymontovat a nahradit okny jinými, aniž žalované umožnil odstranit vady díla způsobem, který zvolila. Pro řešení žalobcem formulované otázky, „zda ztrácí objednatel nároky z vadného plnění smlouvy o dílo (o opravě/úpravě věci), uvede-li v reklamaci vad díla nikoliv to, že reklamuje vady díla, nýbrž pouze to, že reklamuje vady věci, která mu byla v rámci díla dodána“, tudíž nemůže být dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Podle § 653 odst. 1 obč. zák. odpovídá zhotovitel za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Podle § 655 odst. 1 obč. zák., je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny opravy nebo úpravy. Žalobce se mýlí, dovozuje-li, že odvolací soud při rozhodování v posuzované věci nerespektoval závěry, které Nejvyšší soud přijal a odůvodnil ve svém rozsudku ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, v němž posuzoval skutkově obdobný případ, kdy objednatel v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady díla nedodržel zákonný postup a svépomocným zásahem znemožnil zhotoviteli provést odstranění vytčené vady díla. S odkazem na své předchozí rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 12/1989, Nejvyšší soud ozřejmil rozdíl mezi odpovědností za vady a odpovědností za škodu; dovodil, že majetkov