33 Cdo 437/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 437/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:33 Cdo 437/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.437.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přechodná (intertemporální) ustanovení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 54 odst. 13 předpisu č. 165/22012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1220/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 437/2025-186 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ZONAS a.s. (její právní předchůdkyně FVE 28 s.r.o. zanikla fúzí sloučením), identifikační číslo 27826309, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 14/17, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 58/8, za účasti EG.D Holding, a.s. (dříve E.ON Distribuce, a.s.), identifikační číslo 28085400, se sídlem v Brně, Lidická 1873/36, zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze, Ovocný trh 1096/8, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu − o nahrazení rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 1. 2021, č. j. 09457-30/2015-ERU, o zaplacení 3 355 008 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 116 C 73/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2024, č. j. 18 Co 143/2024-162 , t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení rozhodnutí správního orgánu dle páté části zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a to rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 1. 2021, č. j. 09457-30/2015-ERU, kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) ze dne 12. 12. 2019, č. j. 09457-18/2015-ERU, a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Předmětem správního řízení byla úhrada částky 3 355 008 Kč odpovídající ceně za elektřinu, kterou žalobkyně dodala v období září 2012 podle smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 21. 1. 2011. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. 18 Co 143/2024-162, potvrdil rozsudek ze dne 4. 4. 2024, č. j. 116 C 73/2021-126, kterým Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení; současně uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady odvolacího řízení zúčastněné osobě. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že rozhodnutím ERÚ ze dne 28. 12. 2010, č. j. 14553-8/2010-ERÚ, byla společnosti FVE 28 s.r.o. (identifikační číslo 291 97 597), jakožto právní předchůdkyni žalobkyně (která 1. 4. 2015 zanikla fúzí sloučením), udělena pod č. 111018292 licence pro fotovoltaickou elektrárnu Mrlínek II (dále jen „licence“). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se zúčastněnou osobou jakožto provozovatelkou regionální distribuční soustavy dne 21. 1. 2011 smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. 2010-S711004 (dále jen „Smlouva“). V rámci Smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vyrábět a dodávat do distribuční sítě elektřinu a zúčastněná osoba se zavázala tuto elektřinu za sjednanou výkupní cenu odebírat. Právní předchůdkyně žalobkyně dodávala elektřinu dle Smlouvy a dne 5.10.2012 vystavila k úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu v období září 2012 fakturu FV/212010 znějící na částku 3 355 008 Kč, která se stala splatnou 19.10.2012. Zúčastněná osoba sdělila právní předchůdkyni žalobkyně, že s účinností od 1. 1. 2013 není v návaznosti na novou právní úpravu povinným subjektem k vyplácení zákonné podpory na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Předžalobní výzvou ze dne 21.1. 2015 žalobkyně zúčastněnou osobu vyzvala k úhradě ceny elektřiny. V rámci právního posouzení věci se odvolací soud nejprve zabýval otázkou věcné legitimace. Vycházel přitom ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně (jako výrobce energie z obnovitelného zdroje) a zúčastněná osoba (jako provozovatel regionální distribuční soustavy) uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny v souladu s § 4 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů (dále jen „Zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů“). Zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů byl ke dni 1. 1. 2013 zrušen a nahrazen zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „POZE“), který v ustanovení § 54 odst. 13 upravil přechod práv a povinností provozovatele regionální distribuční soustavy, čímž je třeba myslet všechny nároky výrobců na podporu za elektřinu vyrobenou v období do 31. 12. 2012 včetně, na operátora trhu společnost OTE a. s. (dále jen „OTE“), a to ke dni účinnosti tohoto zákona (tj. k 1. 1. 2013), přičemž podmínkou přechodu bylo odmítnutí nebo částečné odmítnutí přiznání nároku na podporu výrobci (žalobkyni). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že jelikož ani forma (ani lhůta) tohoto odmítnutí není uvedeným ustanovením nijak specifikována, bylo zcela na účastnici (provozovatelce distribuční soustavy), jakou formu, včetně neformálního jednání, si zvolí. Neuhrazení faktury z její strany je tak třeba vykládat jako odmítnutí nároku žalobkyně na zaplacení výkupní ceny energie. Nabytím účinnosti POZE (1. 1. 2013) tak podle odvolacího soudu přešla práva a povinnosti ze smlouvy ze zúčastněné osoby na OTE a zúčastněná osoba není v daném sporu pasivně věcně legitimovaná. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že právní otázka, na které závisí rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně otázka, „Jaké požadavky lze dovodit pro právní jednání odmítnutí nároku na výkupní cenu dle přechodného ustanovení 54 odst. 13 POZE, a to s ohledem na jeho obsah a lhůtu, ve kterém je nutné jej učinit“, má být dovolacím soudem posouzena jinak (odlišně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 414/2024). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, reflektujícím závěry dovozené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 414/2024, a brojí proti výkladu § 54 odst. 13 POZE, na němž je postaven právní závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace zúčastněné osoby. Tvrdí – stejně jako v řízení před soudy nižších stupňů i ve správním řízení –, že odmítnutí nároku na výkupní cenu podle citovaného ustanovení musí být učiněno výslovně, nebo alespoň tak, aby byl jeho obsah seznatelný, určitý a srozumitelný. Pouhé nezaplacení faktury není právním jednáním splňujícím uvedené podmínky. Zúčastněná osoba se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb. práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu. Otázkou, zda odmítnutím přiznat výrobci nárok na výkupní cenu může být pouhé nezaplacení faktury, se zabýval Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 19. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 414/2024 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. I ÚS 2840/24, odmítl). Citované rozhodnutí navázalo na závěry do