33 Cdo 469/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 469/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2012 Spisová značka:33 Cdo 469/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.469.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 469/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Karlovarského kraje proti žalované Carlsbader Gate o. p. s. se sídlem v Karlových Varech, Závodu míru 3a/876 (identifikační číslo 26377071), o 174.712,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 497/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2010, č.j. 10 Co 111/2010-81, takto : Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2010, č.j. 10 Co 111/2010-81, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 1. 2010, č.j. 13 C 497/2009-49, se ruší a věc se soudu prvního stupně vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku citovaným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 1. 2010, č.j. 13 C 497/2009-49, kterým Okresní soud v Karlových Varech zastavil řízení, věc postoupil Finančnímu úřadu v Karlových Varech a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku. Právo uplatněné žalobou odvolací soud posoudil jako nárok na vrácení veřejné finanční podpory, tj. prostředků poskytnutých částečně státem a částečně žalobcem na základě smlouvy uzavřené s žalovanou. Z ustanovení § 22 odst. 2 a 7 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném k 8. 8. 2005, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí grantu, ve spojení s článkem II, bodem 3. zákona č. 477/2008 Sb., vyplývá, že pravomoc soudu není dána; příslušným k rozhodnutí o vrácení neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků patřících nebo svěřených územnímu samosprávnému celku je podle odvolacího soudu Finanční úřad v Karlových Varech. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž vyjádřil nesouhlas s právním závěrem o nedostatku soudní pravomoci. Podstatou sporu nejsou podle dovolatele důsledky porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 22 odst. 2, věty první, zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 31. 3. 2009 (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“), ale důsledky porušení smluvních podmínek žalovanou, konkrétně povinnosti postupovat při zadávání veřejných zakázek v souladu se zákonem č. 40/2004 Sb. a závaznými pokyny, které byly součástí smlouvy. Žalovaná nemusí prostředky vracet proto, že je použila (zcela nebo zčásti) na jiný účel (jinou akci), ale proto, že porušila smluvní povinnost. I kdyby šlo o porušení rozpočtové kázně, pravomoc finančního orgánu by dána nebyla; o prostředcích územního samosprávného celku nemůže rozhodovat orgán státu. V této souvislosti žalobce připomněl, že předmětná částka sestává z dotace ze státního rozpočtu (10%) a z příspěvku Evropského sociálního fondu (80%), které se před uzavřením smlouvy s žalovanou staly příjmem rozpočtu kraje (§ 8 odst. 1 písm. f/ zákona č. 250/2000 Sb.); žalobce pak ze svého rozpočtu poskytl příspěvek v rozsahu 10% žalované částky. V konečném důsledku částka 174.712,- Kč představuje prostředky poskytnuté z rozpočtu žalobce (částku odpovídající prostředkům obdrženým ze státního rozpočtu a z Evropského sociálního fondu žalobce vrátil do státního rozpočtu). Dovolání – přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – je i důvodné. Pravomoc je jednou z tzv. podmínek řízení (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.); k tomu, zda je dána pravomoc soudů, přihlíží soud z úřední povinnosti v každém stadiu řízení. Nedostatek pravomoci není odstranitelný a je-li zjištěn, postupuje soud podle § 104 odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení § 7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 3). Podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Z obsahu spisu vyplývá, že na schválenou akci 041.30 „Podpora sociální integrace v Karlovarském kraji v rámci programu SROP“ (Společný regionální operační program) byla žalobci poskytnuta dotace ze státního rozpočtu a strukturálních fondů. Na základě smlouvy ev. č. D 718A/2005 z 8. 8. 2005 poskytl žalobce (konečný příjemce grantu) žalované (konečný uživatel grantu) na realizaci akce v rámci grantového schématu v opatření 3.2 „Podpora sociální integrace v Karlovarském kraji“ s názvem akce : Projekt Šance 2 dotaci, z níž bylo vyplaceno celkem 3.774.366,24 Kč. V článku VI. odst. 10 písm. a/ smlouvy se žalovaná zavázala postupovat „při zadávání veřejných zakázek v souladu s podmínkami stanovenými zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, a postupem uvedeným v Pokynech pro žadatele pro 1. kolo výzvy, datum 31. 1. 2005. Musí přitom respektovat, že zadávání veřejných zakázek vychází z celkových předpokládaných nákladů na danou zakázku na dodávky, služby a stavební práce bez DPH“. Článek XII. odst. 1 (věta první) stanovil, že nesplní-li žalovaná „některou ze svých povinností stanovených touto smlouvou, nespočívající však v neoprávněném použití prostředků dle odst. 2 tohoto článku, má kraj právo od konečného uživatele požadovat, aby ve lhůtě, kterou kraj stanoví, poskytnuté peněžní prostředky či jejich část vrátil“. Veřejnoprávní kontrolou provedenou 18. 9. 2007 zjistilo Ministerstvo pro místní rozvoj, že žalovaná nepostupovala ve shodě s § 6 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb.; tím byla porušena smlouva (čl. VI. odst. 10 písm. a/) a žalobce ve shodě s článkem XII. odst. 1 vyzval žalovanou k vrácení části prostředků (174.712,- Kč s úroky z prodlení). Pro vyřešení otázky pravomoci není rozhodující, zda se právo žalobce opírá o porušení rozpočtové kázně nebo o porušení smluvních podmínek; podstatná je povaha právního vztahu účastníků a – následně – zákonné vymezení rozhodujícího orgánu. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), upravuje tento zákon majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. Právnickými osobami jsou obecně prospěšné společnosti (srov. § 2 odst. 1 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) i jednotky územní samosprávy (§ 18 odst. 2 písm. c/ obč. zák.). Občanský zákoník vychází z teoretického kritéria vymezení občanskoprávních vztahů, podle kterého v občanskoprávních vztazích žádný z jejich subjektů nevystupuje – na rozdíl od vztahů veřejnoprávních – v pozici nositele autoritativně vykonávané svrchované veřejné moci. V důsledku toho se jako ústřední princip ovládající oblast občanskoprávních vztahů prosazuje zásada rovného právního postavení jejich subjektů, tedy jak fyzických, tak právnických osob, včetně státu, který má v občanskoprávních vztazích postavení jako kterákoli jiná právnická osoba (srov. § 2 odst. 1, § 21 obč. zák.). Občanskoprávní vztahy jako obecné soukromoprávní vztahy jsou založeny na právní rovnosti účastníků, jejichž práva a povinnosti vznikají zásadně na základě projevů vůle vyplývajících z principu autonomie vůle. Naproti tomu vztahy veřejnoprávní jsou založeny na právním postavení nerovném, kdy orgány veřejné moci rozhodují o právech a povinnostech subjektů autoritativně, tj. rozhodnutí těchto orgánů nejsou na vůli subjektů závislá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 6. 2005, sp. zn. 33 Odo 622/2005, rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 926/2006, uveřejněný ve