33 Cdo 4718/2009 — Nejvyšší soud

33 Cdo 4718/2009 citace  Název judikátu:odstoupení od cestovní smlouvy Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2012 Spisová značka:33 Cdo 4718/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4718.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva cestovní Dotčené předpisy:čl. 852e odst. 2 obč. zák. čl. 852h odst. 2 obč. zák. čl. 852g odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 4718/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. V., zastoupené JUDr. Hanou Formánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Cílkova 648, proti žalovanému Ing. J. B., s místem podnikání v Praze 3, Husinecká 903/10, identifikační číslo 18279333, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, o zaplacení částky 35.620,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 203/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. května 2009, č. j. 6 Co 615/2009-92, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 4 C 203/2008-61, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 32.620,- Kč s 5% úrokem z prodlení od 23. 8. 2007 do zaplacení, v rozsahu požadavku na zaplacení 5% úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 8. 8. 2007 do 22. 8. 2007 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalovaný jako provozovatel cestovní kanceláře a žalobkyně uzavřeli dne 22. 1. 2007 cestovní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal zajistit žalobkyni a členům její rodiny zájezd na ostrov Korfu, oblast A. G., hotel A. B. s ubytováním ve dvoulůžkovém pokoji s přistýlkou a se stravováním ve formě snídaně, v termínu od 11. 8. 2007 (soboty) do 22. 8. 2007, katalogové číslo 24425, za celkovou cenu 35.620,- Kč. Žalobkyně byla seznámena se smluvními podmínkami, jejichž součástí je i úprava odstupného pro případ odstoupení klienta od cestovní smlouvy. Soud prvního stupně nepovažoval za rozhodující, zda žalobkyni byl při podpisu smlouvy předán zároveň katalog žalovaného. Dne 30. 7. 2007 se žalobkyně telefonicky zajímala o pokyny před odletem, a při té příležitosti jí byla oznámena změna termínu odletu na den 10. 8. 2007 v 6.00 hodin ráno. Potvrzení těchto údajů žalobkyně požadovala ještě formou e-mailu dne 31. 7. 2007, přičemž jí žalovaný dne 1. 8. 2007 sdělil nový termín zájezdu, tj. od 10. 8. 2007 do 21. 8. 2007, čas odletu, jeho označení, typ letadla a údaje o příletu. Dne 6. 8. 2007 se žalobkyně dožadovala podrobných pokynů k zájezdu, a na to dne 7. 8. 2007 ve 14.09 hodin obdržela e-mailovou poštou podrobnější informace ohledně zájezdu, kopie letenek a voucheru. Dne 8. 8. 2007 zaslala žalobkyně na adresu cestovní kanceláře písemné odstoupení od cestovní smlouvy. Důvody odstoupení spatřovala v porušení smluvních povinností žalovaným, konkrétně v jednostranné změně termínu zájezdu (původně od 11. 8. 2007 do 22. 8. 2007, nově od 10. 8. 2007 do 21. 8. 2007) a v nesplnění včasné informační povinnosti podle § 852d zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“); současně požádala o vrácení zaplacené ceny zájezdu. Cituje ustanovení § 852e) odst. 2 obč. zák., soud prvního stupně přijal dílčí závěr, že žalobkyně nebyla oprávněna od cestovní smlouvy odstoupit pro změnu termínu konání zájezdu, neboť jí změna byla oznámena telefonicky dne 30. 7. 2007 a následně byla potvrzena elektronickou poštou dne 1. 8. 2007. Jestliže odstoupila z uvedeného důvodu až 8. 8. 2007, nastala v souladu s citovaným ustanovením fikce souhlasu s navrženou změnou termínu zájezdu, neboť nesouhlas žalovanému nesdělila ve lhůtě 5 dnů. Právo odstoupit od smlouvy jí ovšem vzniklo v důsledku toho, že jí byly v rozporu s § 852d obč. zák. doručeny podrobné informace o zájezdu až 7. 8. 2007, tj. pouhé tři dny před zahájením (změněného) zájezdu. Žalovaný je tak povinen, bez nároku na odstupné, vrátit žalobkyni částku odpovídající ceně zájezdu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. května 2009, č. j. 6 Co 615/2009-92, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutková zjištění soudu prvního stupně považoval za úplná, avšak neztotožnil se s jeho názorem, že žalovaný porušil povinnost poskytnout žalobkyni další podrobné informace podle § 852d odst. 1 obč. zák. Lhůta sedmi dnů je lhůtou pořádkovou a její překročení není porušením povinností cestovní kanceláře, s nímž by bylo spojeno právo odstoupit od cestovní smlouvy. Nebyl proto důvod zabývat se otázkou obsahu pokynů či informací, které nebyly žalobkyni včas sděleny. S odkazem na § 852e odst. 1 a 2 obč. zák. odvolací soud uzavřel, že žalovaný neurčil žalobkyni lhůtu k akceptaci změny termínu zájezdu, v důsledku čehož nenastala fikce souhlasu s navrženou změnou cestovní smlouvy. Jestliže jí žalovaný neurčil (nestanovil) lhůtu, v níž se měla rozhodnout, zda navrhovanou změnu cestovní smlouvy přijímá či nikoli, neznamená to, že žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit jen podle bodu 7. smluvních podmínek s povinností zaplatit odstupné. Nedostatek určení lhůty k vyjádření podle odvolacího soudu znamená, že žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit i dva dny před odjezdem, aniž by musela zaplatit odstupné ve výši 100% zaplacené ceny zájezdu. V souladu s § 852h odst. 2 obč. zák. je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni spornou částku a nemůže si ji ponechat z titulu odstupného podle bodu 7. smluvních podmínek. V dovolání, jehož přípustnost žalovaný (dále též „dovolatel“) dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Na základě shrnutí skutkových okolností sporu akcentuje, že žalobkyně neuplatnila právo na odstoupení od smlouvy v pětidenní lhůtě stanovené § 852e odst. 2 obč. zák. po oznámení změny (posunutí) termínu konání zájezdu a tak se oprávněně domníval, že žalobkyně s navrženou změnou (posunutím termínu zájezdu) smlouvy souhlasí. O změně termínu odletu věděla žalobkyně již od 30. 7. 2007 na základě telefonického dotazu a tato informace ji byla potvrzena 1. 8. 2007. Přesto od smlouvy bezprostředně (tj. ve lhůtě 5 dnů) neodstoupila. Jestliže žalobkyně odstoupila od cestovní smlouvy nikoli pro porušení povinností žalovaným, nýbrž podle ustanovení § 852g obč. zák., nevzniklo jí právo na vrácení zaplacené ceny zájezdu. Je pravda, že žalobkyni neurčil lhůtu, ve které se měla rozhodnout (vyjádřit se), zda se změnou smlouvy souhlasí nebo od ní odstupuje. Souhlas ovšem udělila konkludentně tím, že požádala o zaslání kopie voucheru a letenek. S tímto odůvodněním navrhl zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání je podle shora uvedeného ustanovení přípustné pro řešení otázky, zda má zákazník právo na vrácení ceny zájezdu podle § 852h odst. 2 obč. zák., neurčí-li mu cestovní kancelář podle § 852e odst. 2 obč. zák. lhůtu, ve které se má vyjádřit, jestli souhlasí s navrhovanou změnou cestovní smlouvy nebo od cestovní smlouvy odstupuje; v rozhodovací činnosti dovolacího soudu tato otázka nebyla dosud vyřešena. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištěn