33 Cdo 5263/2009 — Nejvyšší soud

33 Cdo 5263/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2011 Spisová značka:33 Cdo 5263/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.5263.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. § 266 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 12. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 5263/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Z. D., zastoupeného JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Matiční 730/3, proti žalovanému JUDr. V. S., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativy pojišťovny, a. s. Vienna Insurance Group se sídlem Praha 1, Templová 747, o zaplacení částky 938.361,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 180/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. září 2009, č. j. 8 Co 295/2009-201, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. září 2009, č. j. 8 Co 295/2009-201, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 5. prosince 2008, č. j. 11 C 180/2003-172, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 938.361,- Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% z částky 840.841,- Kč od 20. 12. 2001 do 24. 4. 2002 a z částky 938.361,- Kč od 25. 4. 2002 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 97.520,- Kč za dobu od 20. 12. 2001 do 24. 4. 2002 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl společníkem obchodní firmy DLT, s. r. o. se sídlem Ostrava - Poruba, Hlavní 1050. Na základě smlouvy ze dne 29. 6. 1992 převedl svůj obchodní podíl v této společnosti na dalšího jejího společníka L. T. za dohodnutou cenu 3,070.000,- Kč; v bodu III. smlouvy o převodu obchodního podílu je uvedeno, že cenu se zavázal „L. T., respektive DLT, s. r. o.“, žalobci hradit ve splátkách. Pohledávka žalobce ve výši 3,070.000,- Kč byla zajištěna zástavou nemovitostí ve vlastnictví DLT, s. r. o. - domu čp. 1050 (přečíslovaného na 6079) se st. parc. č. 692 o výměře 388 m2, zapsaných pro k. ú. a obec P. na LV č. 131 (dále jen „nemovitost“, resp. „předmětná nemovitost“), zřízenou zástavní smlouvou uzavřenou dne 29. 6. 1992 mezi DLT, s. r. o. (zástavní dlužník), jejímž jménem jednal L. T., a žalobcem (zástavní věřitel). Tato zástava byla na LV č. 131 zapsána jako druhá v pořadí. L. T. žalobci nezaplatil z předposlední splátky splatné 31. 1. 1994 100.000,- Kč a poslední splátku 600.000,- Kč splatnou 31. 10. 1995 nezaplatil vůbec; žalobci dluží celkem 700.000,- Kč. Místo jeho pobytu není známo. Usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 1997, č. j. 8 K 35/96-15, byl na majetek DLT s. r. o. prohlášen konkurz. Žalobce přihlásil do konkurzu svou pohledávku ze smlouvy o převodu obchodního podílu; správce konkurzní podstaty však tuto pohledávku popřel a žalobce poučil, že se může svého práva domáhat incidenční žalobou. Žalobce udělil dne 4. 2. 1998 žalovanému plnou moc k zastupování ve všech právních věcech a ke všem úkonům spojeným s vymáháním pohledávky vůči DLT, s. r. o., včetně zastupování v konkurzním řízení. Žalobce, zastoupen žalovaným, podal dne 3. 3. 1998 u Krajského obchodního soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhal uložení povinnosti správci konkurzní podstaty strpět, aby žalobce uspokojil svou pohledávku ve výši 700.000,- Kč se 17% úrokem z prodlení soudním výkonem zástavy. Toto řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Finanční úřad v Ostravě po prohlášení konkurzu na majetek zástavního dlužníka prodal v dražbě majetek náležející do konkurzní podstaty, tedy i předmětnou nemovitost, a výtěžek z dražby ve výši 7,197.676,- Kč vrátil dne 19. 2. 1999 do konkurzní podstaty. Z výtěžku byli v první skupině uspokojeni Finanční úřad v Ostravě, Krajský obchodní soud v Ostravě, správce konkurzní podstaty a v druhé skupině věřitelé s právem na oddělené uspokojení, a to ČSOB, a. s. a v rozsahu 938.361,- Kč Union Banka, a. s. „v likvidaci“, která byla původně až třetí v pořadí. Pohledávka žalobce jako odděleného věřitele druhého v pořadí uspokojena nebyla. Žalobce zmocnil žalovaného ke všem úkonům spojeným s vymáháním nároku po Finančním úřadu v Ostravě; nebyl však úspěšný ani v následném soudním řízení správním týkajícím se přezkumu rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě a jeho ústavní stížnost byla odmítnuta. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce a L. T. uzavřeli smlouvu o převodu obchodního podílu v souladu s § 115 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“). Nepřisvědčil žalovanému, že smlouva je neplatným právním úkonem pro neurčité vymezení toho, kdo je povinen žalobci uhradit sjednanou cenu, v bodu III. smlouvy. S přihlédnutím k ujednání v bodě V. smlouvy, obsahující ujednání o zřízení zástavního práva, a k tomu, že L. T. podle smlouvy plnil až na dvě poslední splátky, vyložil znění bodu III. smlouvy tak, že zavázán k plnění splátek byl L. T. s tím, že v případě nesplnění jeho platební povinnosti bude pohledávka žalobce ze smlouvy uspokojena prodejem zástavy - nemovitosti ve vlastnictví DLT, s. r. o. Soud prvního stupně shledal pohledávku žalobce za L. T. z převodu obchodního podílu ve výši 700.000,- Kč oprávněnou. Žalovaný jako právní zástupce žalobce pochybil, jestliže po popření pohledávky žalobce správcem konkursní podstaty podal zástavní žalobu, ač měl správně podat žalobu na určení pohledávky s právem na oddělené uspokojení (žalobce byl odděleným nekonkursním věřitelem, kterému svědčilo zástavní právo). Žalovaný se dopustil i dalších chyb - nezaplatil soudní poplatek z žaloby (v důsledku toho muselo být řízení zastaveno) a pokračoval s vymáháním nároku proti Finančním úřadu v Ostravě (měl nesprávně za to, že zástavní právo zaniklo z důvodu dražby vyhlášené Finančním úřadem v Ostravě). Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný postupoval při uplatnění nároku žalobce v soudním řízení neodborně a nekompetentně a porušil tak § 16 zákona č. 201/2006 Sb., o advokacii, v rozhodném znění (dále jen „zákon o advokacii“); v příčinné souvislosti s porušením této právní povinnosti vznikla žalobci škoda ve výši 938.361,- Kč, představující částku, kterou jako druhý v pořadí mohl obdržet z prodeje zástavy při řádném vedení sporu v rámci konkurzního řízení. Odpovídá proto žalobci za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie (§ 24 zákona o advokacii). K odvolání vedlejšího účastníka na straně žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. září 2009, č. j. 8 Co 295/2009-201, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení 938.361,- Kč s úroky z prodlení ve výši 10% z částky 840.841,- Kč od 20. 12. 2001 do 24. 4. 2002 a z částky 938.361,- Kč od 25. 4. 2002 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dovodil, že nelze učinit jednoznačný závěr o tom, komu podle bodu III. smlouvy vznikl závazek zaplatit žalobci dohodnutou cenu za převod obchodního podílu, přičemž tento nedostatek nelze odstranit ani výkladem projevu vůle ve smyslu § 266 obch. zák., a to ani s přihlédnutím ke znění bodu V., jež se týká zřízení zástavního práva zajišťujícího pohledávku žalobce. Jelikož je názoru, že ujednání o povinnosti zaplatit cenu za obchodní podíl je oddělitelné od ujednání o zástavě, neuznal argument žalobce, podle něhož jsou-li obě ujednání obsažena v jedné listině, je třeba smlouvu vykládat v jeho prospěch. Dovodil, že smlouva o převodu obchodního podílu je pro neurčitost v označení subjektu zavázaného k zaplacení ceny neplatná ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“); pro neplatnost ujednání o povinnosti zaplatit cenu obchodního podílu nemohla vzniknout žalobci škoda v souvislosti s jednáním žalovaného. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu považoval za nerozhodné, že žalovaný advokát při zastupování žalobce zvolil nesprávný postup (měl trvat na projednání věci v incidenčním řízení) a objektivně odpovídá za vzniklou škodu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. b