33 Cdo 558/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 558/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2024 Spisová značka:33 Cdo 558/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.558.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spotřebitel Odstoupení od smlouvy Výpověď smlouvy Ochrana spotřebitele Dotčené předpisy:§ 1820 o. z. § 1829 o. z. § 1810 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 558/2024-129 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce M. G., zastoupeného JUDr. Dmitrym Rozhdestvenskiym, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti žalované Go Study group jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky s.r.o., se sídlem Praha 1, Washingtonova 1567/25, identifikační číslo 03974987, zastoupené JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem se sídlem Brno, Heršpická 813/5, o 4 077 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 34/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2023, č. j. 12 Co 165/2023-93, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 12. 2023, č. j. 12 Co 165/2023-125, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2023, č. j. 12 Co 165/2023-93, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 9. 2023, č. j. 12 Co 165/2023-93, ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. 12. 2023, č. j. 12 Co 165/2023-125, potvrdil rozsudek ze dne 28. 2. 2023, č. j. 41 C 34/2022-60, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 4 077 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 8 119 EUR od 14. 7. 2022 do 24. 10. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 4 077 EUR od 25. 10. 2022 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 4. 12. 2021 prostřednictvím emailové komunikace (prostředků komunikace na dálku) v ruském jazyce smlouvu č. K20212562 o poskytování vzdělávacích služeb (dále jen“ smlouva“), jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky žalované (dále jen „všeobecné obchodní podmínky“ nebo „VOP“), a jejímž předmětem byla účast žalobce na jazykovém kurzu realizovaném žalovanou (v rozsahu 840 hodin češtiny a 150 hodin jazykové přípravy k přijímacím zkouškám na vysokou školu); kurz měl probíhat v Praze od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Vedle zajištění kurzu měla žalovaná žalobci zabezpečit uvítání a primární transfer do místa ubytování, ubytování na studentské rezidenci, poskytnutí zdravotního pojištění, podání tří přihlášek na vysoké školy, vyřízení mobilního připojení, zajištění úplné informační podpory a převzetí nákladů spojených se zaplacením služeb dle všeobecných podmínek. Celková cena byla ve smlouvě sjednaná ve výši 8 119 EUR a žalobce ji žalované uhradil. Žalobce (občan Ruské federace) dopisem z 22. 5. 2022 žalovanou požádal o „zrušení smlouvy z důvodu nemožnosti získat studentské vízum na území České republiky“ a o vrácení jím zaplacené částky snížené o náklady, které firmě vznikly při vyřízení dokumentů. Přípisem z 12. 7. 2022 žalobce žalované sdělil, že od uzavřené smlouvy odstupuje a žádá o vrácení celého zaplaceného kurzovného proto, že žalovaná nesplnila povinnost podle § 1820 odst. 1 písm. f) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), jestliže mu jakožto spotřebiteli nesdělila před uzavřením smlouvy mimo jiné podmínky, lhůty a postupy pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy, neposkytla mu formulář pro odstoupení od smlouvy ani nebyl poučen o právu od smlouvy odstoupit. Ve smlouvě (resp. VOP) bylo ujednáno, že má zákazník právo vypovědět smlouvu zasláním písemné výpovědi poštou na adresu sídla vzdělávacího střediska adresované jednateli; podle čl. 5.3 VOP v tomto případě smluvní vztah končí dnem následujícím po dni doručení poštovní zásilkou na adresu vzdělávacího střediska. Podle čl. 5.4 VOP, pokud zákazník vypoví smlouvu nejpozději 10 dní před zahájením programu, je vzdělávací středisko (žalovaná) povinno vrátit zákazníkovi částku školného sníženou o nevratný registrační poplatek (500 EUR) a uhradit z částky zaplacené zákazníkem veškeré náklady vzniklé v souvislosti s organizací vzdělávacího programu a zrušením jeho účasti na vzdělávacím programu. Náklady, které jí vznikly v souvislosti se zrušením účasti žalobce ve vzdělávacím programu s organizací vzdělávacího programu žalovaná vyčíslila na 3 577 EUR; přeplatek ve výši 4 042 EUR žalobci vrátila. Po stránce právní posoudil odvolací soud smlouvu shodně se soudem prvního stupně jako platnou a účinnou spotřebitelskou smlouvu, „z níž žalobci náleží veškerá práva, která mu zákon přiznává, tedy i právo odstoupit od smlouvy v případě porušení povinností žalované.“ Písemnost z 22. 5. 2022 - byť neobsahuje formulaci, že žalobce od smlouvy odstupuje či ji vypovídá – posoudil podle obsahu jako odstoupení od smlouvy, neboť v ní žalobce jasně vyjádřil vůli jednostranně právní vztah ukončit, a tudíž došlo ke zrušení smluvního vztahu od počátku. Jelikož žalobce v právním vztahu vystupoval jako spotřebitel, žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost poučit ho ve smyslu § 1820 odst. 1 písm. i) o. z. o právu od smlouvy odstoupit a neposkytla mu vzorový formulář pro takové odstoupení; žalobci proto podle § 1829 odst. 4 o. z. vzniklo právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě jednoho roku, resp. jednoho roku a 14 dnů od uzavření smlouvy, tj. do 4. 12. 2022. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal použití § 1829 odst. 4 o. z. postupem v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že žalovaná žalobce nepoučila o všech jeho právech, nemůže jít k tíži žalobce, namítaný probíhající válečný konflikt neměl na splnění jejích povinností při uzavření smlouvy vliv. Protože žalobce odstoupil od smlouvy ve lhůtě (22. 5. 2022), došlo k platnému a účinnému odstoupení od smlouvy ve smyslu § 1830 odst. 1 o. z. a žalovaná je povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018), jestliže smlouvu o poskytování vzdělávacích služeb, kterou účastníci uzavřeli dne 4. 12. 2021, posoudil jako smlouvu spotřebitelskou. Prosazuje, že právní vztah založený smlouvou neměl být poměřován ustanovením § 1820 o. z., neboť se jedná o specifický druh smluvního vztahu zakládající specifická práva a povinnosti smluvních stran, na nějž nelze aplikovat možnost odstoupit podle příslušných ustanovení občanského zákoníku o tzv. spotřebitelských smlouvách. Odvolacímu soudu dále vytýká, že pochybil při výkladu právního jednání žalobce obsaženém v přípisu ze dne 22. 5. 2022, který jí adresoval. Z tohoto přípisu se „jednoznačně“ podává, že žalobce ji žádal o ukončení smlouvy a současně žádal o vrácení částky snížené o náklady, které vznikly při vyřízení dokumentů, tedy projevil vůli postupovat podle článku 5.3. a 5.4 všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy. Přípis je tudíž nutno posoudit jako výpověď smlouvy učiněnou v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Sama skutečnost, že smluvní vztah končí dne následujícího po dni doručení výpovědi žalované, tedy bez toho, že by byla ujednána jakékoli výpovědní doba, neodůvodňuje závěr, že se jedná o odstoupení od smlouvy. Argumentovat odstoupením od smlouvy navíc žalobce začal až poté, kdy se nechal právně zastoupit. Protože smlouva zanikla v důsledku výpovědi učiněné žalobcem dne 22. 5. 2022, nemohl od ní žalobce platně odstoupit přípisem (právního zástupce) ze dne 12. 7. 2022; v té době uplynuly již bezmála 2 měsíce od zániku smlouvy v důsledku její výpovědi. Žalobce se ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu a navrhl dovolání žalované jako nepřípustné odmítnout. Připustil, že není sporu o tom, že jazykový kurz poskytovaný žalovanou nelze podřadit pod vzdělání podle školského zákona a co se týká financování, žalovaná ani nikdy netvrdila, že jazykový kurz spolufinancuje vyjma žalobce někdo jiný. Organizační komplikace, které namítá v dovolání, nepodporují závěr, že smlouva není spotřebitelskou. Žalovaná vyvíjí podnikatelskou činnost, které odpovídají nutnost něco zařídit