33 ICdo 92/2024 – Nejvyšší soud

KSPH 68 INS 20100/2020 77 ICm 1548/2021 33 ICdo 92/2024-154 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Pavla Krbka ve věci A) žalobkyně Chytrý nájem s.r.o., se sídlem v Chotíkově 479, identifikační číslo 291 58 958, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, proti žalovaným 1) Ing. Janě Polachové, se sídlem v Brně, Kotulánova 13, identifikační číslo 72536276, jako insolvenční správkyni dlužníka Renaty Adiové, zastoupené Mgr. Pavlem Hrtánkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Ořechová 2840/1, a 2) R. A. a ve věci B) žalobkyně Ing. Jany Polachové se sídlem v Brně, Kotulánova 13, identifikační číslo 72536276, jako insolvenční správkyně dlužníka R. A., zastoupené Mgr. Pavlem Hrtánkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Ořechová 2840/1, proti žalované Chytrý nájem s.r.o., se sídlem v Chotíkově 479, identifikační číslo 291 58 958, zastoupenému JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, o pravost a pořadí pohledávek ze směnek po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm 1548/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka R. A., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 20100/2020, o dovolání žalobkyně ve věci A) a zároveň žalované ve věci B) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, č. j. 77 ICm 1548/2021, 107 VSPH 159/2023-121 (KSPH 68 INS 20100/2020), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2022, č. j. 77 ICm 1548/2021-87 (KSPH 68 INS 20100/2020), výrokem I. určil, že pohledávka č. P3/1 žalobce ve věci A) ve výši 204.591,20 Kč za žalovanou 2) ve věci A) je pohledávkou nepodřízenou, výrokem II. určil, že žalobce ve věci A) má za žalovanou 2) ve věci A) pohledávky č. P3/2 ve výši 75.427 Kč a č. P3/3 ve výši 261.923 Kč, jež jsou zcela nepodřízené, výrokem III. zamítl žalobu žalobkyně ve věci B) na určení, že žalovaný ve věci B) nemá za žalovanou 2) ve věci A) pohledávku č. P3/1 ve výši 204.591,20 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.). Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 2. 2024, č. j. 77 ICm 1548/2021, 107 VSPH 159/2023-121 (KSPH 68 INS 20100/2020), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že věřitel č. 3 Chytrý nájem s.r.o. nemá v insolvenčním řízení sp. zn. KSPH 68 INS 20100/2020 dílčí pohledávku č. 1 ve výši 204.591,20 Kč, evidovanou pod č. P3/1 přihlášky, dílčí pohledávku č. 2 ve výši 75.427 Kč, evidovanou pod č. P3/2 přihlášky a dílčí pohledávku č. 3 ve výši 261.923 Kč evidovanou pod č. P3/3 přihlášky; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti věřitele Chytrý nájem s. r. o. uhradit soudní poplatek. Odvolací soud (s poukazem na obsah spisu) vyšel z následujících zjištění: 1) Chytrý nájem s.r.o. (dále jen „věřitel“) s R. A.. (dále jen „dlužnice“) a R. J. (dále jen „spoludlužník“) uzavřeli dne 24. 1. 2019 smlouvu o půjčce I., na základě které poskytl věřitel dlužnici a spoludlužníkovi bezúročnou zápůjčku ve výši 116.850 Kč. 2) Tytéž smluvní strany uzavřely dne 6. 11. 2018 smlouvu o půjčce II., jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 50.000 Kč a dne 6. 11. 2018 smlouvu o půjčce III., jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 170.000 Kč. 3) Smluvní strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky zápůjčky. Podle čl. 2. 4. smlouvy o půjčce vystavili dlužnice a spoludlužník vždy 2 blankosměnky vlastní ke každá z výše uvedených smluv, které podepsali jako výstavci s doložkou bez protestu a nikoli na řad věřitele. 4) Usnesením ze dne 6. 4. 2020, č. j. KSHK 15 INS 4707/2020-A-10, Krajský soud v Hradci Králové prohlásil úpadek dlužníka (R. A.) a bylo povoleno oddlužení. 5) Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou č. P3 dne 3. 11. 2020: a. nezajištěné a vykonatelné dílčí pohledávky č. P3/1 ve výši 204.591,30 Kč z titulu směnky I.; b. nezajištěné a nevykonatelné dílčí pohledávky č. P3/2 ve výši 75.427 Kč z titulu směnky II.; c. nezajištěné a nevykonatelné dílčí pohledávky č. P3/3 ve výši 261.923 Kč z titulu směnky III. 6) Insolvenční správkyně popřela pohledávky č. P3/1 až č. P3/3 co do pravosti, „výše“ a co do pořadí s odůvodněním, že: a. ujednání o zajištění závazků ze smluv o půjčce I., II., a III. směnkou jsou neplatná, pročež jsou neplatné i jednotlivé směnky I., II. a III.; b. smlouvy o půjčce I., II., a III jsou neplatné pro absenci náležitostí předepsaných zákonem o spotřebitelském úvěru; c. pohledávky č. P3/1 až P3/3 jsou promlčené; d. smlouvy o půjčce I., II., a III jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy pro nepřiměřenou výši smluvní pokuty; e. bylo porušeno vyplňovací oprávnění směnky. Odvolací soud po zopakovaní dokazování smlouvami o půjčce I., II., a III. (dále jen „smlouvy“) dospěl k závěru, že se jedná o zcela stejně konstruované smlouvy o zápůjčce, jako tomu bylo v případě posuzovaném Ústavním soudem v nálezu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I.ÚS 2337/21. S odkazem na tento nález pak posoudil smlouvy o peněžité zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jako smlouvy spotřebitelské. S ohledem na okolnosti jejich uzavření je nutno na ně nahlížet jako na úplatné smlouvy, podléhající plně režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Věřitel neposoudil úvěruschopnost dlužníka podle § 86 z. s. ú., a proto jsou smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Podle odvolacího soudu je však dán i další důvod neplatnosti uvedených smluv. Věřitel poskytl na základě smluv spotřebitelům zápůjčky, aby se vyhnul zákonné povinnosti prověřovat úvěruschopnost dlužníků. Smlouvy zkonstruoval formálně jako bezúplatné, avšak právě z důvodu neúvěruschopnosti, o které věřitel musel vědět, jsou ve skutečnosti smlouvami úplatnými s ohledem na nepřiměřeně krátkou lhůtu splatnosti a dohodnutou smluvní pokutu. Ačkoli ve smlouvách je krátká lhůta k vrácení půjčky odůvodněna potřebou peněžních prostředků věřitele na další projekty, odporují tomu vyplněné termíny splatností směnek následujících 10 až 12 měsíců od splatnosti smluv. Z uvedeného postupu je zřejmé, že s ohledem na kumulující se smluvní pokutu, odpovídající v daném případě ročnímu úroku ve výši 36,5 %, věřitel ve skutečnosti nemá zájem na co nejrychlejším vrácení zápůjčky s ohledem na nadprůměrně vysoký „úrok“. Smlouvy o zápůjčkách jsou neplatné i pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Směnečné dohody uzavřené jako závislé na smlouvách o zápůjčkách jsou proto taktéž neplatné. S ohledem na neplatnost smluv o půjčkách jsou pohledávky neexistentními a směnky nemohou zajišťovat splnění neexistujících pohledávek. Proti rozsudku odvolacího soudu podal(a) věřitel(ka) - (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované jeho rozhodnutími označenými v bodu II. jejího dovolání: - při výkladu smlouvy o půjčce za účelem posouzení, zda se jedná o smlouvu úplatnou či bezúplatnou, zda na ni tudíž dopadají ochranná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru či nikoli, a zda je třeba zohlednit veškeré pro věc relevantní skutečnosti, tj. průběh předsmluvního jednání a nastavení smluvních ujednání všech smluv jako celku; - při posouzení spotřebitelského režimu smlouvy o půjčce a na to navazující povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Dovolatelka má za to, že došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv tím, že odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, nezbytný pro změnu rozsudku soudu prvního stupně. Neobstojí totiž skutkový závěr, že dovolatelka uzavřela smlouvy s úmyslem „profitovat“ na výnosech z půjčky v podobě smluvní pokuty a nebyly náležitě zjištěny skutkové okolnosti pro závěr o neplatnosti smluv pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že odvolací soudu účastníky (žalobkyni) neseznámil se svým odlišným právním názorem na projednávanou věc a nedal žádnému z nich příležitost se k tomuto názoru vyjádřit, zejména doplnit tvrzení a označit k nim důkazy, představuje dovoláním napadený rozsudek překvapivé rozhodnutí. Zároveň mu vytýká, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného n