33 Odo 1300/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 1300/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2008 Spisová značka:33 Odo 1300/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1300.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 597 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 599 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 1300/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti žalovaným 1) B. A., a 2) Č. A., zastoupeným JUDr. A. K., advokátem, o 38.158,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 144/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006, č. j. 54 Co 23/2006-293, takto: I. Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006, č. j. 54 Co 23/2006-293,  jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. listopadu 2005, č. j. 30 C 144/98-268, tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit  žalobkyni částku 7.700,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 21. 4. 1998 do zaplacení, s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, se odmítá. II. Dovolání žalovaných proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006, č. j. 54 Co 23/2006-293,  jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. listopadu 2005, č. j. 30 C 144/98-268, ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 30.458,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 21. 4. 1998 do zaplacení, s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní společně a nerozdílně  zaplatili částku 87.270,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 1. 12. 1997 do zaplacení. Tato částka představuje slevu z kupní ceny motorového vozidla V. G. G., SPZ, ve výši 79.570,- Kč a náklady, které musela vynaložit v souvislosti s odstraňováním vad předmětu koupě ve výši 7.700,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. prosince 2001, č. j. 30 C 144/98-104, žalobu zcela zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 7. května 2002, č. j. 55 Co 123/2002-124, Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak pro nepřezkoumatelnost závěru, že žalobkyni marně uplynula prekluzivní lhůta k vytčení vad vozidla, a z důvodu nedostatku poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., kterého se žalobkyni ze strany soudu nedostalo. Rozsudkem ze dne 8. října 2003, č. j. 30 C 144/98-164, Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu opět zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2004, č. j. 54 Co 13/2004-181, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od něj dovodil, že žalobkyně vady vozidla vytkla včas; za nesprávný považoval závěr o tom, že žalobkyně vady nevytkla „bez zbytečného odkladu“, neboť lhůta podle § 599 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) má jen pořádkový charakter. Její marné uplynutí nemá pro kupujícího žádné právní důsledky. Současně soudu prvního stupně naznačil, jakým směrem má být doplněno dokazování tak, aby byl úplně zjištěn skutkový stav věci. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. listopadu 2005, č. j. 30 C 144/98-268, uložil žalovaným povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni 30.458,- Kč s 16 % úrokem z prodlení ročně od 21. 4. 1998 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 56.812,- Kč s 16 % úrokem z prodlení ročně od 1. 12. 1997 do zaplacení a o zaplacení 16 % úroku z prodlení z částky 30.458,- Kč od 1. 12. 1997 do 20. 4. 1998 (výrok II.); zároveň rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.). Vzal za prokázané, že žalovaná jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřely dne 26. 6. 1997 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil V. G. G., stříbrné barvy, SPZ, výrobního čísla a čísla motoru. Kupní cena vozu byla dohodnuta částkou 317.000,- Kč. Žalovaná upozornila žalobkyni na vadný, resp. opravovaný pravý zadní bok. Automobil dovezl do České republiky V. Š., přičemž pro provoz na území republiky byl schválen na základě technické prohlídky ze dne 13. 2. 1995. Dne 24. 8. 1997 při jízdě JUDr. J. S.,, manžela žalobkyně, vozidlo u O. havarovalo a bylo odtaženo k opravě do K. Nehodu policie nešetřila. Na vozidle byly zjištěny závady, jež byly odstraněny. Dopisem ze dne 16. 12. 1997, který byl žalované doručen 23. 12. 1997 prostřednictvím JUDr. V. L., uplatnila žalobkyně slevu z kupní ceny ve výši 87.270,- Kč z důvodu blíže popsaných a označených vad. Znaleckým posudkem Ing. D. ze dne 27. 9. 2004, č., bylo k jednotlivým závadám vozidla zjištěno, že přední tlumiče byly poškozeny již před uzavřením kupní smlouvy; u poškození vzduchového adaptéru k turbodmychadlu, převodovky, spojkového válce a větráku k chladiči nelze určit, zda tyto vady existovaly již při uzavření kupní smlouvy. Všechny použité disky kol nebyly schválené pro předmětný typ vozu, včetně dvou ze čtyř pneumatik. Pokud byly namontovány na vozidle v okamžiku uzavření kupní smlouvy, šlo o existující vadu. Na tomto skutkovém základě, vázán právním názorem odvolacího soudu, posoudil soud prvního stupně částku 79.570,- Kč jako nárok na slevu kupní ceny podle § 597 obč. zák., částku 4.200,- Kč jako náhradu způsobené škody podle § 420 obč. zák. a částku 3.500,- Kč jako náhradu nutných nákladů, které vznikly kupující v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady podle § 598 obč. zák. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že v okamžiku uzavření kupní smlouvy mělo sporné vozidlo vadné přední tlumiče, dvě pneumatiky a všechny čtyři disky, a že tyto vady vytkla včas, má právo na slevu z ceny ve výši 30.458,- Kč, která odpovídá nákladům nezbytným k jejich opravě; ve zbytku nárok neshledal důvodným. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2006, č. j. 54 Co 23/2006-293, rozhodl tak, že „rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění jen tak, že částka činí 38.158,- Kč, ve výroku II. se mění jen tak, že částka činí 49.112,- Kč, jinak se v těchto výrocích potvrzuje“. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V otázce slevy z kupní ceny vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se – s přihlédnutím k předchozím kasačním usnesením – i s jeho právním posouzením věci. Na základě doplnění dokazování ohledně požadavku na zaplacení částek 4.200,- Kč                a 3.500,-Kč uložil žalovaným zaplatit žalobkyni i částku 7.700,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 21. 4. 1998 do zaplacení. V dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalovaní (dále též „dovolatelé“) namítají, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, konkrétně nesprávném výkladu § 599 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Mají zato, že žalobkyně vytkla vady prodané věci po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty, tj. až čtyři měsíce poté, co se projevily. Sporné vozidlo bylo žalobkyni předáno na základě kupní smlouvy  dne 26. 6. 1997, přičemž při dopravní nehodě v srpnu 1997 se měly projevit vytýkané vady vozu. V říjnu 1997 manžel žalobkyně vytkl telefonicky vadu spočívající v omezené funkčnosti řadící skříně a až 16. 12. 1997 žalobkyně vytkla další vady. Stalo se tak půl roku od předání vozidla, ale zejména čtyři měsíce od dopravní nehody, při které byly vady vozu zjištěny. Ustanovení § 599 odst. 1 obč. zák. přitom upravuje dvě lhůty, v jejichž mezích lze úspěšně uplatnit právo vyplývající z odpovědnosti za vady prodané věci. První lhůta definovaná časovým intervalem „bez zbytečného odkladu“ ukládá kupujícímu vytknout vady koupené věci v přiměřené lhůtě, jež začne běžet okamžikem zjištění vad. Jde o lhůtu, kterou je možno považovat za lhůtu subjektivní. Druhá určuje „maximální možnou lhůtu“ a je lhůtou objektivní, propadnou. Z toho dovolatelé dovozují, že nárok vyplývající z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit v subjektivní lhůtě – bez zbytečného odkladu – nejpozději však ve lhůtě objektivní, tj. do šesti měsíců ode dne převzetí věci. S odvoláním na