33 Odo 742/2004 — Nejvyšší soud

33 Odo 742/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 8. 2004 Spisová značka:33 Odo 742/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.742.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 39 odst. 5 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. § 45 odst. 5 písm. p) předpisu č. 367/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 664/04 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 742/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce V. H., zastoupeného, advokátem, proti žalované m. č. P. 9, zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 506.096,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 12/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2004, č. j. 55 Co 12/2004-79, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal po žalované coby pronajímateli nemovitostí, jež žalobce užíval na základě účastníky uzavřené nájemní smlouvy, zaplacení částky 506.096,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že tato částka představuje bezdůvodné obohacení, které žalovaná na jeho úkor získala tím, že ve IV. čtvrtletí roku 1998 jí na nájemném zaplatil podle neplatného dodatku č. 3 k nájemní smlouvě částku 1,037.500,- Kč, ačkoli měl správně podle platné nájemní smlouvy ve znění jejího dodatku č. 1 zaplatit částku 531.404,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 18. září 2003, č. j. 51 C 12/2002-52, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 506.096,- Kč spolu s užitky z této částky ve výši 8 % ročně ode dne 16. 11. 1998 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 506.096,- Kč od 20. 2. 2001 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. března 2004, č. j. 55 Co 12/2004-79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce (nájemce) se žalovanou (pronajímatelem) uzavřel dne 8. 6. 1994 smlouvu o nájmu nemovitostí č. p. 1110 na parcele č. 3208 v P. 9-L., U S. 12, a č. p. 1512 na parcele č. 3206 v P. 9-L., U S. 16, na dobu neurčitou s dohodnutým nájemným ve výši 1,600.000,- Kč, která byla změněna dodatky. Dodatkem č. 1 ze dne 15. 8. 1995 bylo zvýšeno nájemné na částku 1,760.000,- Kč ročně a byla sjednána tzv. inflační doložka. Dodatkem č. 3 (nedatovaným, podepsaným žalobcem a starostou žalované T. K.) bylo nájemné od 1. 1. 1998 zvýšeno na částku 4,150.000,- Kč ročně. Projednáním výše nájemného přitom pověřilo starostu žalované grémium starosty dne 8. 12. 1997. Rada obce dodatek č. 3 neprojednala ani neschválila. Z článku 12 bodu 11 organizačního řádu žalované účinného od 1. 6. 1997 vyplývá, že je-li součástí úkolu uloženého odboru návrh určitého právního úkonu městské části (např. smlouvy) či návrh určitého usnesení obvodní rady, vedoucí odboru tento dokument parafuje a tím stvrzuje věcnou správnost dokumentu a jeho soulad s právním řádem. Dne 16. 11. 1998 byla na účet žalované připsána částka 1,037.500,- Kč představující nájemné od žalobce za IV. čtvrtletí roku 1998. Soud prvního stupně (jenž současně dovodil, že nárok žalobce není promlčen) řešil prejudiciálně otázku platnosti třetího dodatku k nájemní smlouvě. S odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. dubna 2001, sp. zn. IV ÚS 576/2000, zdůraznil, že starosta obce podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) - dále jen „zákon o obcích“, nemohl vytvářet sám vůli obce, mohl pouze tuto vůli navenek sdělovat a projevovat. Právní úkon starosty učiněný bez předchozího schválení orgánu obce je třeba považovat za neplatný. Ve shodě s těmito závěry shledal třetí dodatek k nájemní smlouvě absolutně neplatným ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“). Plnění na základě tohoto dodatku poskytnuté žalobcem žalované představuje bezdůvodné obohacení (ve výši rozdílu mezi nájemným stanoveným nájemní smlouvou ve znění platně uzavřených dodatků a částkou zaplacenou žalobcem na základě neplatného dodatku č. 3 za IV. čtvrtletí 1998), které žalovaná na úkor žalobce získala a je povinna je žalobci vydat (§ 451 a § 458 odst. 1 a 2 obč. zák.). Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Uvedl, že zásadním pro závěr o neplatnosti dodatku č. 3 k nájemní smlouvě ve smyslu § 39 obč. zák. bylo hodnocení úkonu starosty, který tento dodatek za žalovanou podepsal. Ani odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalované, že uvedený dodatek je platným právním úkonem, když pravomoc k rozhodování o této otázce byla organizačním řádem přenesena na příslušný odbor žalované (přičemž pro rozhodování odborů není předepsána žádná forma), a že starosta svým podpisem jen dovršil rozhodnutí učiněné vedoucí příslušného odboru. Konstatoval, že s přihlédnutím k citovanému nálezu Ústavního soudu bylo v rozporu s tehdy platným zákonem o obcích, stanovil-li organizační řád nebo jiný vnitřní předpis obvodního úřadu městské části, že o správě majetku obce je oprávněn rozhodovat jiný orgán než rada či zastupitelstvo. Na rozdíl od žalované odvolací soud dovodil, že z článku 12 odst. 11 tehdy platného organizačního řádu žalované nevyplývalo, že bylo pravomocí odborů schvalování smluv a jejich změn týkajících se nájmu nemovitostí a jejich předkládání starostovi k podpisu bez předchozího schválení radou či zastupitelstvem. Pravomoc odboru byla vymezena tak, že měl pouze vypracovat návrh právního úkonu a předložit ho radě či zastupitelstvu. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. ledna 2003, sp. zn. 26 Cdo 1169/2001, uzavřel, že ve věcech rozhodování o nájmech jde o samostatnou působnost obce ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b/ zákona o obcích ve spojení s § 27 zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, náležející v souladu s § 45 písm. p/ zákona o obcích do pravomoci obvodní rady. Může-li obvodní rada podle § 51a zákona o obcích svěřit příslušnému odboru obvodního úřadu zcela nebo zčásti pouze pravomoci uvedené v § 47 odst. 3, § 48 a § 50 zákona o obcích, nemůže mu svěřit další, které pro ni ze zákona vyplývají, a tudíž ani pravomoc uvedenou v § 45 písm. p/ zákona o obcích. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opřela o § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnila v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že třetí dodatek k nájemní smlouvě je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 obč. zák. Mimo jiné uvedla, že není v rozporu s ústavním principem samosprávy rozhodnutí obce delegovat pravomoci ve věcech provádění nájmů nemovitostí patřících do vlastnictví obce, včetně rozhodnutí o zvýšení nájemného, z obecní rady na obecní úřad. Princip samosprávy podle dovolatelky neznamená výlučnou a nepřenositelnou pravomoc obecního zastupitelstva a obecní rady při jakémkoli rozhodování v procesu správy obecního majetku, byť připouští, že sem patří úkony obce, na jejichž základě dochází ke změně podstatných složek právních vztahů, které se správou obecního majetku souvisí. Mezi tyto esenciální složky, bez nichž by nájemní smlouva nemohla vzniknout, však konkrétní ujednání o výši nájmu nepatří. Žalovaná zdůraznila, že její obvodní rada se při svém jednání opírala o ustanovení § 45 písm. p/ zákona o obcích, podle kterého zabezpečuje řešení otázek spadajících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny obecnímu zastupitelstvu. Nejedná se o akty meritorního rozhodování, ale o akty přijetí takových organizačních opatření, kterými bude vlastní rozhodování o těchto otázkách zabezpečeno. Jako k