33 Odo 913/2004 — Nejvyšší soud

33 Odo 913/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2006 Spisová značka:33 Odo 913/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.913.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 36 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 913/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. Š., a. s., proti žalovanému městu P., o zaplacení částky 6,991.796,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 126/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2004, č. j. 29 Co 219/2004-98, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. listopadu 2003, č. j. 11 C 126/2003-78, zamítl žalobu „o zaplacení částky 6,991.796,- Kč s příslušenstvím“ a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. května 2004, č. j. 29 Co 219/2004-98, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 6,991.796,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně od 2. 11. 2001 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oba soudy vyšly shodně ze zjištění, že na základě pilotního projektu výstavby nájemních bytových jednotek uzavřel žalovaný se společností M. – C. a. s. (dále jen „společnost M.“) smlouvu o sdružení, smlouvu o nájmu, smlouvu o budoucí kupní smlouvě a posléze dne 26. října 2000 – na základě výzvy jednomu zájemci k podání nabídky podle § 50 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek – smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek společnosti M. jako zhotovitele provést pro žalovaného jako objednatele podle schválené projektové dokumentace výstavbu 162 bytových jednotek a technické infrastruktury v lokalitě „T.“, u D. v k. ú. B. H. S ohledem na následnou změnu podmínek pro používání prostředků ze Státního fondu rozvoje bydlení uzavřeli titíž účastníci dne 13. září 2001 dohodu o narovnání majetkových vztahů a vzájemném vypořádání (dále též „dohoda ze 13. 9. 2001“), v níž bylo v článku II ujednáno, že nebude-li zpochybněn výběr zhotovitele na výstavbu tří bytových domů podle smlouvy o dílo z 26. 10. 2000 a smlouva zůstane v platnosti, t. j. společnost M. bude i nadále zhotovitelem výstavby, souhlasí tato společnost s postupem a vyrovnáním vzájemných vztahů podle článku IV dohody. Článek IV pak obsahuje mimo jiné závazek žalovaného uzavřít se společností M. kupní smlouvu, jejímž předmětem bude koupě zpracované projektové dokumentace za cenu 6,991.796,- Kč. Dne 5. listopadu 2001 žalovaný a společnost M. tuto kupní smlouvu skutečně uzavřeli, přičemž v článku II. se společnost M. jako prodávající zavázala na základě dohody ze 13. 9. 2001 prodat žalovanému projektovou dokumentaci na akci „Výstavba tří bytových domů v P. – lokalita T., u D., k. ú. B. H.“ s tím, že kupní cena činí 6,991.796,- Kč a že dokumentaci dodá do 10 pracovních dnů od podpisu smlouvy. Pro případ, že kupní cena nebude zaplacena včas, se žalovaný zavázal zaplatit společnosti M. úrok z prodlení ve výši 0,05% z nezaplacené částky. Projektová dokumentace byla žalovanému dodána, ale k zaplacení kupní ceny, na kterou společnost M. vystavila fakturu se splatností do 1. 11. 2001, dosud nedošlo. Dne 29. března 2002 byla mezi společností M. a žalobkyní uzavřena smlouva, jíž společnost M. postoupila pohledávku za žalovaným z titulu shora uvedené kupní smlouvy žalobkyni. Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 22. 2. 2002, č. j. S 002-R/02VP/140/Ná, bylo rozhodnuto, že žalovaný při zadání veřejné zakázky na výstavbu tří bytových domů se 162 bytovými jednotkami v lokalitě T. závažným způsobem porušil § 3 odst. 4 zákona č. 199/1994 Sb. tím, že uzavřel smlouvu o dílo na tuto veřejnou zakázku jiným způsobem než na základě obchodní veřejné soutěže, aniž by byly splněny podmínky stanovené v části třetí uvedeného zákona, a za to mu byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže s odkazem na § 70 zákona č. 199/1994 Sb. konstatoval, že smlouva na veřejnou zakázku uzavřená v rozporu s tímto zákonem je neplatná. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že zatímco všechny smlouvy uzavřené mezi společností M. a žalovaným, jež předcházely smlouvě o dílo ze dne 26. října 2000, lze považovat za platné, tato smlouva o dílo platná není, neboť její obsah odporuje – z důvodů uvedených ve shora citovaném rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – zákonu č. 199/1994 Sb. V návaznosti na tuto neplatnost pak vykládal obsah dohody o narovnání majetkových vztahů a vzájemném vypořádání ze 13. 9. 2001. Podle jeho názoru pokud je v článku II této dohody ujednáno, že podle článku IV bude postupováno za předpokladu, že nebude zpochybněn výběr zhotovitele podle smlouvy o dílo, byla tím sjednána rozvazovací podmínka podle § 36 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) spočívající v tom, že dojde-li k jejímu splnění, zaniknou již nastalé účinky právního úkonu, který byl na základě této podmínky učiněn. To, že rozvazovací podmínka byla splněna, plyne z jednoznačného závěru Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o rozporu smlouvy o dílo z 26. 10. 2000 se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Její splnění má vliv jak na dohodu ze 13. 9. 2001, tak na všechny úkony, které byly na jejím podkladě učiněny, tedy i na kupní smlouvu z 5. 11. 2001. Zpochybněním výběru zhotovitele podle smlouvy o dílo zanikla práva a povinnosti z kupní smlouvy a žalobkyně se nemůže důvodně domáhat zaplacení kupní ceny. Odvolací soud se s tímto právním posouzením věci neztotožnil. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že v dohodě ze 13. 9. 2001 byla sjednána rozvazovací podmínka a že tato podmínka byla splněna, neboť smlouva o dílo je neplatným právním úkonem. Současně ale zdůraznil, že kupní smlouva z 5. 11. 2001, o jejíž platnosti neměl pochyb, byla uzavřena až po sjednání rozvazovací podmínky, její předmět není totožný s předmětem smlouvy o dílo a smlouva není výsledkem postupu žalovaného podle zákona č. 199/1994 Sb. Rozvazovací podmínku sjednanou v dohodě ze 13. 9. 2001 nelze vázat ke smlouvě, která dosud nebyla uzavřena, a pouhý odkaz na dohodu ze 13. 9. 2001 v kupní smlouvě pro závěr o tom, že i v této smlouvě byla dohodnuta rozvazovací podmínka, nestačí. Proto práva a povinnosti z kupní smlouvy zůstaly zachovány a žaloba je důvodná. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, které (podle jeho obsahu) směřuje pouze proti měnícímu meritornímu výroku a v němž namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V prvé řadě poukázal na to, že smlouva o sdružení uzavřená mezi ním a společností M. 2. 8. 2000 postrádá náležitosti, které vyžadují § 3 odst. 2 zákona č. 211/2000 Sb. a § 3 písm. a) a b) a § 5 odst. 2 písm. f) nařízení vlády č. 481/2000 Sb., a vyslovil přesvědčení, že z tohoto důvodu je smlouva neplatná podle § 39 ObčZ. S ohledem na to je nutno jako na neplatnou nahlížet i na dohodu ze 13. 9. 2001, jíž se její účastníci pokusili neplatnost smlouvy o sdružení zhojit. Kupní smlouvu z 5. 11. 2001 pak nelze posuzovat izolovaně, neboť i jejím cílem bylo odstranění nedostatku smlouvy o sdružení. Proto i kupní smlouva je právním úkonem, který je podle § 39 ObčZ neplatný. Podle názoru žalovaného odvolací soud pochybil i při aplikaci § 36 ObčZ. Nic totiž nebrání tomu, aby podmínka jako vedlejší (nahodilé) ujednání právního úkonu byla sjednána v právním úkonu jiném, jde-li o řádný projev vůle a je-li zřejmé, ke kterému právnímu úkonu se toto vedlejší ujednání vztahuje. Výkladem ujednání dohody z 13. 9. 2001 je proto nutno dojít k závěru, že je v ní dohodnuta rozvazovací podmínka i ve vztahu ke kupní smlouvě, stejně jako k dalším úkonům předvídaným v bodech 1 – 3 článku IV dohody ze 13. 9. 2001. Žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně vyjádřila souhlas s názorem odvolacího soudu, že kupní smlouvu z 5. 11. 2001 je třeba posuzovat samostatně a že rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž nemá na její platnost žádný vliv. Úvahy o splnění či nesplnění podmínek článku II dohody ze 13. 9. 2001 ostatně měly smysl pouze do doby, než byla kupní smlouva uzavřena; p