4 Tdo 1066/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1066/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:4 Tdo 1066/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1066.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1010/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1066/2025-456 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání obviněného V. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 9 To 155/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 56/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 1 T 56/2024, byl obviněný V. V. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 19.11.2023 okolo 12.25 hod. v Praze XY, XY, v autobusu č. 177 v zastávce MHD XY, před dalšími cestujícími, žto osoba bez platné jízdenky, po předchozí slovní rozepři s revizorem pošk. M. L., kterým byl vykázán z přepravy, poté co vystoupil z autobusu, se otočil a snažil se pošk. M. L. natlačit zpět do autobusu, tak že jej udeřil do hrudníku, až poškozený zavrávoral a následně poškozený vytlačil obžalovaného z autobusu na zastávku, načež obžalovaný uchopil poškozenému levou ruku, zkroutil mu jí tak, že poškozený si klekl, přičemž druhý z revizorů pošk. S. S. ho uklidňoval, ale obžalovaný se i tomuto pokusil zalomit prsty levé ruky, čímž pošk. M. L. způsobil odlomení bodcového výběžku dolního konce levé vřetenní kosti s otokem palce levé ruky a pošk. S. S. otok kloubu prstu levé ruky“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, majetkovou škodu ve výši 7 308 Kč. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, majetkovou škodu ve výši 101 309 Kč. 5. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 1 T 56/2024, podal obviněný V. V. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 9 To 155/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 6. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 9 To 155/2025, podal následně obviněný V. V. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 7. Obviněný v dovolání namítá, že klíčové závěry soudů jsou založeny na nesprávně provedeném důkazu videonahrávkou, když po obvodním soudu žádal přesnou protokolaci obsahu videozáznamu; navíc městský soud inkriminovaný obrazový záznam hodnotil odlišně od soudu obvodního, ačkoliv ho k důkazu vůbec neprovedl. Předmětná nahrávka byla navíc hodnocena v protikladu s jejím skutečným obsahem, a to při ignorování souvisejících námitek obhajoby. V návaznosti na nastíněné výhrady mířící do oblasti dokazování a skutkových zjištění pak obviněný namítá, že jednal v nutné obraně, protože při řádném hodnocení důkazů je nutno vycházet z jeho verze průběhu skutkového děje, podle níž byl útočníkem revizor, neboť „ho náhle chytil rukou za popruh batohu a omezil jej tím na svobodě“. Není pravda, že by útočníkem byl obviněný, resp. že by poškozeného revizora nečekaně napadl prudkým strčením, potažmo úderem. Krom toho ani není jasné, jakým způsobem vlastně vzniklo poranění poškozeného, kdy v tomto směru opět panují podstatné rozpory. Soudy pochybily též tím, že nezajistily a neprovedly důkaz v podobě další, obviněným označené videonahrávky. Pokud jde o obhajobu, soudy se ani nevypořádaly s vadami, jež byly namítány. Nastíněnou dovolací argumentaci obviněný v textu dovolání podrobně rozvíjí a vysvětluje. 8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 1 T 56/2024, a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný svou argumentaci zpochybňující správnost a úplnost dokazování, resp. skutková zjištění soustředil k momentu, který není pro naplnění znaků trestného činu podstatný, a tedy jeho argumentace není způsobilá naplnit dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska viny je bezpředmětné, zda poškozený přidržel obviněného za popruh batohu na počátku konfliktu či později. Takové jednání totiž není útokem ve smyslu § 29 tr. zákoníku, a proto i kdyby skutečně k přidržení za popruh došlo již v úvodu konfliktu, neopravňovalo by to obviněného k fyzickému napadení poškozeného revizora. Vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že i kdyby snad nastala obviněným označená pochybení týkající se dokazování a skutkových zjištění, šlo by o nedostatky formální, nedosahující kvality předvídané v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítané vady se totiž netýkají skutkových zjištění rozhodných pro právní kvalifikaci činu. 10. Je-li zvlášť namítán zjevný rozpor ohledně okolností vzniku poranění poškozeného, pak postačí stručně poukázat na výpověď poškozeného, která koresponduje se závěry znaleckého zkoumání. Ze zmíněných důkazů bezpečně vyplývá, že újmu na těle poškozený utrpěl v průběhu střetu s obviněným, resp. v příčinné souvislosti s protiprávním počínáním obviněného. Zde není žádný, natožpak zjevný rozpor. 11. S ohledem na absenci vad zakládajících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítá i výhrady týkající se právní kvalifikace činu, když vylučuje nutnou obranu na straně obviněného, a to proto, že nečelil útoku ve smyslu § 29 tr. zákoníku. Tudíž nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 12. K námitce, že se ve věci činné soudy dostatečně nevypořádaly s argumenty obhajoby, uvádí, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247) či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, resp. ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14]. 13. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 14. Obviněný prostřednictvím obhájce uvedl, že vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nedokázalo nijak zpochybnit dovolací námitky, které zůstávají stále platné, takže setrvává na dovolání. 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 17. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených proces