4 Tdo 1122/2024 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1122/2024-527 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání obviněné J. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 6 To 304/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 T 75/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 14 T 75/2021 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byla obviněná J. T. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustila tím, že: dne 25. 11. 2019 podala u policejního orgánu Městského ředitelství policie Ostrava XY vysvětlení dle § 158 odstavec 6 trestního řádu, a ačkoliv byla řádně poučena, že je podle § 345 odstavec 1 trestního zákoníku trestné, obviní-li lživě jiného ze spáchání trestného činu, a podle § 345 odstavec 2 trestního zákoníku je trestné, obviní-li lživě jiného ze spáchání trestného činu se záměrem přivodit mu trestní stíhání, čemuž porozuměla a stvrdila to svým podpisem, přesto ve své výpovědi v úředním záznamu o podaném vysvětlení uvedla, se záměrem svému manželovi, poškozenému J. T., přivodit trestní stíhání, že ji manžel od roku 2012 do 25. 11. 2019 v jejich společných bydlištích na ulici XY v Ostravě – XY a na ulici XY v Ostravě – XY týral tím, že ji ponižoval, vulgárně jí nadával, fyzicky ji napadal tak, že do ní strkal, fackoval ji, bil ji pěstmi a kopal ji, také na ní nejméně od roku 2014 do 25. 11. 2019 opakovaně proti její vůli vykonal soulož, a to i když mu poškozená říkala, že pohlavní styk odmítá, a také se aktivně fyzicky bránila, avšak on její odpor překonal a soulož vykonal, tímto J. T. obvinila z jednání naplňujícího skutkovou podstatu zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odstavec 1, odstavec 2 písmeno d) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku a na základě této její výpovědi byly policejním orgánem zahájeny dne 25. 11. 2019 pod č. j. KRPT-279707/TČ-2019-070774 úkony trestního řízení dle § 158 odstavec 3 trestního řádu, jednání podezřelého J. T. bylo policejním orgánem prověřováno, J. T. se musel k podezření vyjadřovat a byl také podroben znaleckému zkoumání znalci Mgr. Michaelou Mrowetz (nyní Bondy) a prof. MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D., načež bylo prověřování po vyhodnocení důkazů ukončeno usnesením o odložení věci dle § 159a odstavec 1 trestního řádu dne 23. 6. 2020, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2020, a tímto prověřovanému J. T. způsobila újmu na jeho právech a cti. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněné nalézacím soudem podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře 9 (devíti) měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 18 (osmnácti) měsíců. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které směřovala do všech jeho výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 6 To 304/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 6 To 304/2023, ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 14 T 75/2021, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, které zaměřila do výroku o vině i do výroku o trestu. V podaném dovolání obviněná explicitně uplatnila dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř., neboť podle ní byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání, dále rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy a dále podle ní rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení naplnění všech zákonných znaků trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku (konkrétně na nesprávném posouzení naplnění subjektivní stránky přečinu). 5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná nejprve připomíná obecná východiska přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž konstatuje, že podle ní nebylo prokázáno naplnění všech zákonných znaků předmětné skutkové podstaty, konkrétně pak subjektivní stránky. Zdůrazňuje, že z hlediska naplnění subjektivní stránky je vyžadováno, aby bylo prokázáno, že pachatel chtěl či si byl alespoň vědom toho, že obviňuje jiného nepravdivě, a byl s tím srozuměn, a současně chtěl nebo byl alespoň srozuměn s tím, že v důsledku toho může být tato osoba trestně stíhána (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). Nestačí tedy zabývat se pouze tím, zda se poškozený údajného trestného činu dopustil. Dostatečným důkazem o tom, že došlo ke křivému obvinění a že toto bylo vedeno úmyslem stíhat nevinného, není sama o sobě skutečnost, že se OČTŘ nepodařilo prokázat vinu toho, kdo byl za pachatele označen. Následně uvádí, že o chování poškozeného nikdy nelhala, a nesouhlasí s tím, že odvolací soud dospěl k závěru, že nalézací soud provedl v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. dostupné a potřebné důkazy rozhodné pro zjištění skutečného stavu věci. Je toho názoru, že soudy nepřihlédly k určitým specifikům domácího násilí a ke všem relevantním okolnostem případu a nebyl tak zjištěn úplný a pravdivý skutkový stav. Uvedený dovolací důvod proto dává do souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první a třetí alternativě. 6. Následně obviněná podrobně rozvádí jí tvrzené zásadní rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, na nichž soudy založily své závěry. Především pak uvádí, že poškozený, ačkoliv předmětné jednání vůči její osobě na jednu stranu popřel, sám potvrdil některé podstatné skutečnosti v souladu s její výpovědí (situace, kdy jí tekla krev z nosu, její označování hanlivým způsobem atd.). Dále konstatuje, že to, že došlo k incidentu dne 25. 11. 2019 tak, jak jej popisuje, podle ní potvrzují lékařská zpráva z ošetření bezprostředně po vykázání poškozeného (potvrzení povrchního poranění hlavy) a skutečnost, že se poškozený vykázání nebránil, její roztržená košilka a také lékařské zprávy vypracované MUDr. Svobodovou, když navíc její diagnóza (posttraumatická stresová porucha) bezprostředně navazuje na předmětný incident ze dne 25. 11. 2019 a jí podané vysvětlení, obviňující poškozeného. Také podle ní nelze pominout zcela nevhodné vyjádření poškozeného vůči její osobě ohledně intimního styku v den jeho odchodu ze společné domácnosti, k čemuž popisuje podrobnosti stran průběhu událostí daného dne. K osobě poškozeného dále akcentuje skutečnost, že tento se již dopustil násilného jednání (ublížení na zdraví a výtržnictví), za které byl i pravomocně odsouzen. K doložení toho, že její výpověď nestojí v rámci dokazování zcela osamoceně, odkazuje na výpověď svědkyně Š. a rozvádí, jaké skutečnosti z této výpovědi vyplývají. Rovněž svědek Ď. vypovídal, že se mu v únoru 2019 měla svěřit o tom, že má doma problémy, že dochází k verbálnímu urážení, ponižování. Není proto podle ní pravdou, že by soudům pro podporu svých tvrzení nenabídla žádné nové skutečnosti ani relevantní důkazy. Mimo to, že soudy z doposud provedených důkazů dospěly podle ní k nesprávným skutkovým zjištěním, tak se také rozhodly nevyhovět jejím návrhům na doplnění dokazování, přičemž však odůvodnění závěrů o neprovedení důkazů podle ní nemůže obstát. 7. Dále je obviněná přesvědčena, že soudy se v napadených rozhodnutích nedostatečně vypořádaly s hodnocením výpovědí některých svědků. Sousedé se totiž podle ní jakožto svědci nemohli vyjádřit k podstatě věci, neboť žádnému násilí přítomni nebyli. Je toho názoru, že je možné vyslechnout další svědky, kteří by mohli osvětlit, že se jim svěřila s tím, jak se k ní poškozený chová. Nedůvodně proto podle ní nebyly provedeny důkazy výslechem svědků L. a K. K., svědka Š., svědka J., svědkyně P. z OSPOD Ostrava-Poruba, načež navrhuje i nové důkazy výslechem svědka K. a záznamem o poskytnutí pomoci prostřednictvím organizace Spolu pro rodinu. Právě tyto okolnosti pak ve svém souhrnu podle obviněné odůvodňují závěr, že nelze nade vši pochybnost konstatovat, že by se měla dopustit trestného činu křivého obvinění. 8. Obviněná následně také značně obsáhle poukazuje na jí tvrzené rozpory ve vypracovaných znaleckých posudcích, které se týkají osobnosti poškozeného i její osobnosti. S ohledem na jí tvrzené rozpory polemizuje také s tím, zda by vypracování nového znaleckého posudku nemohlo osvětlit zásadní skutečnosti, které jsou podle ní nutné k objasnění věci. Ve vztahu ke své osobě uvádí, že v době znaleckého zkoumání byla