4 Tdo 1145/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1145/2017 citace  Název judikátu:Přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 10. 2017 Spisová značka:4 Tdo 1145/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1145.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 12. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 8.1.2018III.ÚS 94/18JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto19.6.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1145/2017-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 10. 2017 dovolání obviněného J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 5 To 459/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 41/2013, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 4 T 41/2013, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku účinného do 30. 11. 2011, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v období od 30. 9. 2009 do 13. 9. 2010 ve F. –M. jako oprávněná úřední osoba ve funkci vedoucího oddělení stavebního řádu, odboru územního rozvoje a stavebního řádu, Magistrátu města F. –M., vedl nezákonným způsobem územní a navazující stavební řízení ve prospěch stavebníka a k újmě vlastníků sousedních pozemků a staveb, když na základě oznámení stavebníka PRONTO Autosalon spol. s r.o. o záměru k vydání územního souhlasu ze dne 30. 9. 2009 vydal dne 7. 10. 2009 pod č. j.: MMFM-46913/2009 za stavební úřad vědomě nezákonný územní souhlas ke stavbě autosalonu PRONTO Camper k umístění této stavby, i když věděl, že oznámení o záměru nesplňovalo základní formální náležitosti zákona podle ust. § 96 odst. 3 stavebního zákona, když v oznámení o záměru a jeho situačním výkresu nebyly označeny souhlasy všech nutných osob uvedených v ust. § 85 odst. 2 písm. a), b) stavebního zákona, přičemž v tomto případě jde o spol. RWE Distribuční služby, s.r.o., Telefonica O2 Czech Republic, a.s., jejichž zařízení či stavby mohou být předmětnou stavbou dotčeny, dále vlastníky pozemku, na nichž má být předmětná stavba realizována, tj. V. P., P. P., P. P., a J. P. a především vlastníky pozemku a staveb nacházejících se v sousedství projednávané stavby autosalonu, jejichž práva mohou být dotčena – M. D. a A. K. a dále tento územní souhlas vydal na stavbu, na kterou nepostačuje vydání územního souhlasu, čímž porušil § 96 odst. 2 stavebního zákona, neboť stavba „SO 01 Autosalon“ se zastavěnou plochou 1.200 m2 a půdorysných rozměrech 20 x 60 m stavba „SO 07 Zpevněné plochy“ se zastavěnou plochou 1.007 m2 svými parametry do staveb, pro které by postačoval územní souhlas nespadají, a dále porušil ust. § 96 odst. 1 stavebního zákona, neboť stanoviska dotčených orgánů obsahovala podmínky, což vylučuje vydání pouhého územního souhlasu, neboť toto zákon výslovně zakazuje a podmínky dotčených orgánů zcela ignoroval a v územním souhlasu naopak nepravdivě uvedl, že záměr je se stanovisky dotčených orgánů v souladu, a dále vědomě nejednal s M. D. a A. K. jako s účastníky řízení, tyto nemohly vznášet námitky a nemohly využít ani jiná procesní oprávnění účastníků řízení, přitom v územním souhlasu nepravdivě uvedl, že tento je v souladu s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení, následně dne 3. 3. 2010 vědomě vydal pod č.j.: MMFM-15771/2010 stavební povolení na tuto stavbu rovněž nezákonné se všemi vadami jako u shora uvedeného územního souhlasu, kdy předložená závazná stanoviska v odůvodnění pouze odcitoval a jinak zcela ignoroval, opětovně v rozporu s § 109 odst. 1, písm. e) stavebního zákona nejednal s účastníky řízení, čímž je připravil o možnost využít jejich procesní práva a obrany, přitom v odůvodnění uvedl, že vlastníci sousedních staveb a pozemků jsou účastníky řízení, když navíc v rozporu s § 111 stavebního zákona neověřil nijak projektovou dokumentaci zcela lhostejný k tomu, zda projektová dokumentace územnímu souhlasu odpovídala a zda tak opatří stavebníkovi neoprávněný prospěch či zda stavba zasáhne do práv vlastníkům sousedních pozemků, s čímž byl pro tento případ srozuměn, když projektová dokumentace skutečně neodpovídala územnímu souhlasu dle ust. § 111 stavebního zákona, neboť polohové řešení objektu bylo jiné a kanalizace zasáhla do pozemku, který však nebyl uveden ve výčtu pozemků dotčených stavbou ani v územním souhlasu ani ve výroku stavebního povolení, k tomu všemu navíc podle § 112 odst. 2 stavebního zákona upustil od ústního jednání s ohledáním na místě s odůvodněním, že jsou mu poměry staveniště a podmínky k provádění stavby dobře známy, přičemž stavební povolení bylo Krajským úřadem v Ostravě rozhodnutím č. j.: MSK-126783/2010 dne 26. 8. 2010 zrušeno pro výše popsané nezákonnosti až na základě podání odvolání opomenutých účastníků M. D. a A. K., a takto jednal srozuměn s tím, že svým postupem opatří neoprávněný prospěch stavebníku společnosti PRONTO Autosalon spol. s r.o., který i bez řádného územního rozhodnutí a bez zákonného stavebního povolení realizoval stavbu způsobem, na který by v případě zákonného postupu neměl nárok a zároveň takto jednal srozuměn také s tím, že M. D. a A. K. připraví o možnost náležitě využívat svých zákonných práv účastníka řízení a účinně a včas hájit svá práva, čímž způsobil, že stavba byla i bez řádného se zákonem souladného územního řízení a bez řádného se zákonem souladného pravomocného stavebního povolení prakticky kompletně realizována a to aniž by se účastnice řízení a vlastnice dotčených nemovitostí M. D. a A. K. mohly účinně bránit před zahájením stavby, kdy dne 13. 9. 2010 mu byl tento případ nadřízeným odebrán. Za to byl odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce úředníka státní správy či samosprávy na dobu dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená M. D. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byli citovaným rozsudkem obvinění J. M. a spolupachatelka A. O., podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, sp. zn. 3 ZT 94/2012, ze dne 19. 2. 2013 pro skutek spočívající v tom, že I. obvinění J. M. a A. O. dne 30. 8. 2010 ve F. –M. J. M. jako oprávněná úřední osoba ve funkci vedoucího oddělení stavebního řádu, odboru územního rozvoje a stavebního řádu, Magistrátu města F. –M. ve spolupráci s referentkou oddělení stavebního řádu Magistrátu města F. –M. A. O., která zpracovávala podklady a nástin rozhodnutí, vydal vědomě dne 30. 8. 2010 za stavební úřad pod č.j.: MMFM-82434/2010 nezákonné územní rozhodnutí ke stavbě terénní úpravy na pozemcích, k.ú. F. na základě podané žádosti stavebníkem K. T. zastoupené Z. K. ze dne 23. 6. 2010 o vydání územního rozhodnutí o umístnění stavby „Terénní úpravy na pozemcích, v k.ú. F.“ spočívající v návozu zeminy o ploše 6.178 m2 o objemu 9800m3 a výšce návozu 1,2 – 2,8 m, položení drenáže DN200 a dočasné oplocení z drátěného pletiva o výšce 1,6 m, neboť v územním rozhodnutí současně úmyslně zcela svévolně stanovili v rozporu s ust. § 104 odst. 3 stavebního zákona a v rozporu § 78 odst. 2 stavebního zákona, že jsou tyto terénní úpravy jednoduchou stavbou, která nevyžaduje ohlášení ani stavební povolení a pro jejich realizaci postačí samotné územní rozhodnutí a nebude už nutné ohlášení, které by jinak podle ust. § 104 odst. 2 písm. f) stavebního zákona nutné bylo, když v rozporu s § 78 odst. 2 stavebního zákona nesplnili svou povinnost a nijak neposuzovali povahu věci, ochranu veřejných zájmů a ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků řízení, lhostejní zcela k tomu, zda tyto podmínky jsou splněny a zda dojde k újmě vlastníkům sousedních pozemků, s čímž pro tento případ byli srozuměni, přičemž z rozsahu terénních úprav je bez větších obtíží rozeznatelné a zřejmé, že o jednoduchou stavbu nejde, toto rozhodnutí dále vydali, přestože v rozporu s § 78 odst. 2 stavebního zákona v tehdy platném znění stavebník o takové rozhodnutí n