4 Tdo 121/2010 — Nejvyšší soud

4 Tdo 121/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:29. 4. 2010 Spisová značka:4 Tdo 121/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.121.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 2471 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 121/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2010 dovolání, které podal obviněný M. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 10 To 423/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 41/2009, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I.Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 1 T 41/2009, byl obviněný M. S., uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil tím, že „ v době od 17. 2. 2009 do 25. 2. 2009 v B. z nezajištěného skladu Č. s. ch. B. v ulici A. odcizil 209 ks pozinkovaných střešních šablon o rozměrech 48 x 100 cm, které následně prodal do výkupny druhotných surovin firmy STEF RECYCLING, a.s. v B., čímž Č. s. ch. B. způsobil škodu ve výši 20.482,- Kč“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Soud současně rozhodl o náhradě škody, a to tak, že podle § 229 odst. 1 tr. zák. odkázal poškozeného – Č. s. ch. B. na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 1 T 41/2009, podal obviněný odvolání (č. l. 73 až 74). O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 10 To 423/2009, a to tak, že odvolání obviněného M. S. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II.Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný jakoukoli trestnou činnost popřel a vyslovil nesouhlas s právním posouzením skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, neboť takto popsaný skutek nebyl dle jeho přesvědčení provedeným dokazováním prokázán a skutkový děj v něm popsaný z důkazů provedených před nalézacím soudem nevyplynul. Namítl, že v rámci dokazování bylo toliko prokázáno, že v době od 17. 2. 2009 do 25 2. 2009 byl z nezajištěného skladu Č. s. ch. B. odcizen neznámý počet pozinkovaných střešních šablon a že dne 25. 2. 2009 obviněný prodal do výkupny druhotných surovin obchodní společnosti STEF RECYCLING, a. s., v B. 440 ks lehkého plechu, za který obdržel 660,- Kč. Dle obviněného nebylo nikterak prokázáno, že z předmětného skladu bylo odcizeno právě 209 ks pozinkovaných střešních šablon a především pak, že by se takového jednání dopustil právě obviněný. Uvedl, že také není jasné, jakým způsobem došel nalézací soud k závěru o výši způsobené škody, když ani samotný poškozený nedokázal přesně určit, natož doložit, kolik pozinkovaných střešních šablon z jeho nezajištěného skladu bylo odcizeno, a zda tedy byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., tj. včetně prokázání výše škody. Obviněný dále namítl, že případné rozpory ve výpovědích svědků R. O. a Z. O., z nichž dle závěrů nalézacího soudu nepřímo vyplývá skutečnost, že to byl právě obviněný, který plechy odcizil, mu nemohou být kladeny k tíži, když se k samotnému skutku buď vůbec nevztahují, nebo nejsou takového druhu, že by jednoznačně a nade vší pochybnost vedly k závěru o vině obviněného. Uvedl dále, že tyto rozpory se týkají toliko děje, kterému nebyl obviněný přítomen, nebo o kterém nemohl nic vědět. V závěru dovolání obviněný uvedl, že rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání odvolacím soudem bylo učiněno za situace, kdy mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní rozpor. Z výše uvedených důvodů proto obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 10 To 423/2009, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 1 T 41/2009, zrušil, a dle § 265m odst. 1 tr. ř. vydal rozsudek, kterým obviněného dle ustanovení § 226 písm. c) tr. ř. zprostí návrhu na potrestání, event. dle § 265l odst. 1 tr. ř. přikáže soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že při takovém způsobu odůvodnění namítané nesprávnosti právního posouzení jeho jednání je zřejmé, že výtky v jeho rámci uplatněné nevycházely ze skutkových zjištění, na jejichž podkladě byl obviněný uznán vinným. Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutková zjištění nenaplňovala zákonné znaky trestného činu krádeže, čímž se od uplatněného dovolacího důvodu zcela odklonil. Dovolacímu důvodu neodpovídá ani jeho další výtka zpochybňující výši způsobené škody, neboť obviněný neuplatnil postup podle § 89 odst. 12 tr. zák. o porušení procesních pravidel při stanovení výše škody, ale na podkladě vlastního způsobu vyhodnocení provedeného dokazování dospěl k závěru, že kvalifikační znak škody nikoli nepatrné po stránce skutkové prokázán nebyl. K námitce extrémní rozporu státní zástupkyně uvedla, že tento nelze v daném případě dovodit. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. III.Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§ 265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutko