4 Tdo 162/2011 — Nejvyšší soud

4 Tdo 162/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1l 265b/1g Datum rozhodnutí:26. 4. 2011 Spisová značka:4 Tdo 162/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.162.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 162/2011-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2011 o dovolání obviněného R. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. 3 To 399/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 156/2009 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného R. V. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný R. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 31 T 156/2009 uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, jehož se dopustil tím, že v období od 1. 5. 2009 do 1. 9. 2009 na území města Č. B. obcházel rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2009 č. j. 32 T 36/2009 – 248 a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 10. 3. 2008 č. j. Ž – 01/08/03188//III. - Va tím, že na základě uzavřené smlouvy o dílo ze dne 27. 4. 2009 se společností P. V. T. P. i nadále fakticky provozoval podnikatelskou činnost v oboru taxislužby, a to nejprve vozidlem tovární značky Peugeot 605, a následně s motorovým vozidlem tovární značky Opel Astra, označenými znaky taxislužby, v nichž soustavně prováděl přepravu osob za úplatu, a to přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2009 č.j. 32 T 36/2009-248, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2009, odsouzen pro trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu provádět podnikatelskou činnost v oboru taxislužba na dobu 2 let, a přestože mu bylo rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, Obecního živnostenského úřadu ze dne 10. 3. 2008 č.j. Ž-01/08/03188//III – Va, které nabylo právní moci dne 10. 4. 2008, zrušeno živnostenské oprávnění fyzické osoby k provozování podnikatelské činnosti s předmětem podnikání „taxislužba“ osvědčené koncesní listinou č.j. Ž/00/98/00881/II ze dne 21. 4. 1998 vydanou Okresním živnostenským úřadem České Budějovice. Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 3 let. Proti uvedenému rozhodnutí podali odvolání obviněný i státní zástupce a ve věci poté rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích, který usnesením ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. 3 To 399/2010 obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. 3 To 399/2010 následně obviněný prostřednictvím obhájkyně napadl dovoláním, přičemž je opřel o dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel konkretizoval, že k trestnosti činu podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je třeba úmyslného zavinění. Zavinění jako obligatorní znak trestného činu je vnitřní psychický stav pachatele k podstatným složkám trestného činu. Trestný čin je podle § 4 tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem ( úmysl přímý ), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn ( úmysl nepřímý ). Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že se obviněný dopustil trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. minimálně v úmyslu eventuálním podle § 4 písm. b) tr. zák. Naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu by bylo možné podle dovolatele dovodit, jestliže by bylo z provedených důkazů zřejmé, že obviněný chtěl porušit uložený trest, popř. byl srozuměn s porušením uloženého trestu. V tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nejsou zahrnuty skutkové okolnosti, které by byly relevantní z hlediska právního závěru o formě zavinění. Ačkoliv soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí konstatují, že obviněný se trestného činu dopustil nejméně v úmyslu nepřímém, nelze jejich argumenty označit za dostačující a přesvědčivé. Žádný ze soudů neuvedl konkrétní okolnosti a důkazy svědčící ve prospěch závěru, že obviněný chtěl porušit uložený zákaz činnosti, popř. že byl srozuměn s jeho porušením. Obviněnému byl v minulosti uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu provádět podnikatelskou činnost v oboru taxislužba, ale nikoliv v zákazu pracovat jako řidič taxislužby pro jiného. Krajský soud v Českých Budějovicích však nesprávně dovodil, že obviněný byl minimálně srozuměn s tím, že porušuje zákaz udělený mu v trestním příkazu, pokud provozuje taxislužbu pro cizí účely, a rovněž nesprávně dovodil, že ani jako zaměstnanec nemohl obviněný provozovat taxislužbu, protože ztratil bezúhonnost a nemohl získat příslušné osvědčení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se obviněný snažil zákonným způsobem pracovat a na internetu objevil nabídku pana V. pracovat na základě dohody o provedení práce v rozsahu max. 150 hod. ročně. To znamenalo, že na základě využití této nabídky obviněný nepodnikal na vlastní koncesi, ale byl oprávněn jezdit jako řidič taxislužby jiného provozovatele. Obviněný proto s panem V. uzavřel v dubnu 2009 smlouvu o provedení práce, která byla pouze chybně označena jako smlouva o dílo. Tento nedostatek byl však následně zhojen. Obviněný tedy jezdil jako řidič taxislužby, když průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby byl vydán Městským úřadem Černošice dne 24. 3. 2009. Provozovatelem byl právě P. V. Obviněný ale v žádném případě tuto činnost neprovozoval soustavně, samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, přičemž aby šlo o podnikání, musí být všechny tyto znaky naplněny současně. Dovolatel zároveň poukazoval na nelogičnost celého procesu, kdy obviněný složitě vstoupil do smluvního vztahu s panem P. V. a přitom si zároveň měl být podle soudu vědom, že stejně porušuje zákon a dopouští se v době podmíněného odsouzení další trestné činnosti. To vše v situaci, kdy pan V. hradil srážkovou daň a dále hradil společnosti TAXI – Budějovice s. r. o. na základě smlouvy o spolupráci paušální měsíční odměnu a pohyblivou částku podle počtu a obsazení odjetých směn. Zúčtování směn proběhlo na konci roku. Z hlediska subjektivní stránky se musí úmysl vztahovat ke všem znakům objektivní stránky trestného činu, tj. jak k jednání, tak i k následku trestného činu a příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. V daném případě se soudy zabývaly otázkou úmyslného zavinění, ale úmysl nijak neprokázaly. Je všeobecně známo, že prokazování subjektivní stránky trestného činu, zejména prokazování zavinění, je velmi složitou záležitostí, protože stojí na složce vědění a na složce vůle. Zvláště nesnadné je pak prokazovat nepřímý úmysl, zejména jeho volní složku a tedy srozumění pachatele s tím, že poruší nebo ohrozí chráněný zájem. Tento vnitřní vztah odehrávající se v psychice pachatele je navenek seznatelný pouze tím, že o něm slovní informaci poskytne sám pachatel, nebo tím, že se projeví v chování pachatele. Úmysl pachatele nelze v trestním řízení předpokládat, ale je nutno jej prokázat. Pokud chybí doznání pachatele, lze učinit závěr o nepřímém úmyslu z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy. Úsudek o zavinění lze vyvodit i ze zjištěných okolností subjektivní povahy, popř. z pohnutky činu. Zavinění je výslednicí i osobních vlastností pachatele, a proto také z nich lze na formu zavinění usuzovat. Tyto okolnosti je však třeba hodnotit ve vzájemné souvislosti a nelze přikládat zásadní význam jen některé z nich. Dovolatel zd