4 Tdo 187/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 187/2025-230 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 11 To 291/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 58/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 3 T 58/2024, byl obviněný J. P. uznán vinným ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odstavec 2 písmeno a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „jako svědek vyslýchaný dožádaným policejním orgánem Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Oddělením hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování XY dne 3. 5. 2021 pod spisovou značkou KRPS-309086/ČJ-2020-011181-DOŽ v rámci trestního řízení vedeného Policií České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování XY pod spisovou značkou KRPU-204338/TČ-2019-040281 ve věci zkušebních komisařů Městského úřadu XY R. Š. a K. G. - obviněných mimo jiné ze zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmeno a.), odstavec 2 písmeno c.) trestního zákoníku po řádném procesním poučení o následcích úmyslného uvádění nepravdy o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí a povinnosti vypovídat pravdu uvedl, že při zkouškách k rozšíření řidičského oprávnění na skupinu C+E konaných dne 26. 2. 2020 na Městském úřadě XY na otázku, z jakého důvodu k němu zkušební komisař přistoupil a kolik otázek mu opravil, že zkušební komisař učebnou jen procházel a nic mu neopravil, ačkoliv věděl, že toto není pravda, protože z kamerového záznamu policejního orgánu ze dne 26. 2. 2020 vyplynulo, že při skládání zkoušky k rozšíření řidičského oprávnění na skupiny C+E na Městském úřadu ve XY v čase 09:04 hodin až 09:39 hodin je patrná aktivita zkušebních komisařů ve snaze žadatelům zištně pomáhat v testech, kdy ukazovali na obrazovku počítače, dávali rukou znamení či naznačovali správnou odpověď prsty na ruce a kontrolovali odpovědi, kdy v čase 09:12 hodin přistoupil zkušební komisař Š. i k obžalovanému J. P., několik desítek sekund stál za ním, ukázal mu na horní roh monitoru, kde lze spustit otázky od první, poté mu kontroloval test tak, že mu dával pravou rukou znamení, u 2.otázky mu naznačil správnou odpověď, ostatní odpovědi odmávnul jako správné, u jedné z otázek se s ním o něčem bavil a následně v čase 09:13:55 od něj odešel a to právě ve chvíli, kdy zkušební komisař test ukončil, kdy toto je zcela evidentně v rozporu s jeho svědeckou výpovědí učiněnou dne 3. 5. 2021 na Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování v XY, kdy úmyslně uvedl nepravdu o okolnosti mající podstatný význam pro rozhodování o trestném činu zneužití pravomoci úřední osoby obviněných zkušebních komisařů Městského úřadu ve XY R. Š. a K. G.“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný J. P. odsouzen podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců. 3. Podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 60denních sazeb po 583 Kč, celkem 34 980 (třicet čtyři tisíc devět set osmdesát) Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 3 T 58/2024 podal obviněný J. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 11 To 291/2024, tak, že k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný J. P. byl podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 60 (šedesáti) denních sazeb po 500 (pět set) Kč, celkem 30 000 (třicet tisíc) Kč. 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 11 To 291/2024, podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), a h) tr. ř. Obviněný namítl, že soudy nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně kvalifikovaly skutek. Dodává, že pokud obecné soudy nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, porušily základní právo stěžovatele na presumpci neviny dle ustanovení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněný byl odsouzen za křivou výpověď, aniž by to bylo jakkoliv prokázáno. Soudem I stupně bylo sice odkazováno na videozáznam z probíhající zkoušky na řidičské oprávnění, jedná se ovšem o video, na kterém není dle obviněného ničeho vidět, a tedy jím není prokázána jeho vina. Pokud je na videu vidět v přítomnosti obviněného komisař, neprokazuje to, že by jakkoliv podváděl tím, že by mu komisař radil. Jiný důkaz zde není, jelikož soud zamítl další důkazy. Konstatuje proto, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu. Obviněný všechno řádně vysvětlil a obhájil a má proto za to, že se obžalobě nepodařilo prokázat, že by se dopustil daného skutku. 6. Obviněný dne 20. 1. 2025 doplnil své dovolání. V rámci tohoto doplnění uvedl, že soudem I stupně byly zamítnuty veškeré návrhy na doplnění dokazování, zejména zjištění stavu trestního řízení ve věci pana Š. a pana G., výslech pana Š., výslech pana L. K. a zajištění napadeného testu obviněného. Zamítnutí těchto důkazů považuje obviněný za nekompletní dokazování k prokázání viny. Poukazuje dále na stáří daného případu, kdy napadený test vykonal dne 26. 2. 2020 a následně výslech na Policii ČR proběhl až 3. 5. 2021. Je tedy zjevné, že v případě, kdyby měl obviněný uvést jakoukoliv nepravdu, s čímž nesouhlasí, tak by to mohlo být způsobeno dlouhou dobou mezi vykonáním testu a výslechem na PČR. K samotnému videu, o který se opírá soud I. stupně, uvádí, že z daného videa není absolutně zřejmé, kdo na videu je, v jaké části místnosti sedí či u jakého PC monitoru test vyplňuje. Dále poukazuje na skutečnost, že monitor obviněného je zcela nezřetelný a není vidět absolutně nic. Není vidět co vyplňuje, zda se jedná o test či nějaké počáteční či závěrečné otázky – jméno, příjmení atd. Není ani vidět, že by se měl vracet k jakékoliv otázce, aby ji opravil, či zda by si vůbec otázky kontroloval. Z daného videa je na počátku slyšet, že komisař řekne, že je možné zahájit test a následně na videu hraje hudba. Nic jiného slyšet není, tudíž není možné dle tohoto usuzovat, že komisař jakkoliv radil obviněnému. Dále je zřejmé, že komisař prochází celou místností, vždy se u účastníka vyplňující test zastaví a následně odejde. Pokud tedy komisař prochází celou místností, a vždy se někde zastaví, dokonce i za zády obviněného, je z logiky věci jasné, že obviněný, zahleděn do testu, soustředící se na jeho správné absolvování, absolutně nevnímá, kdo stojí za jeho zády. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 291/2024-200 ze dne 3. 10. 2024 a rozsudek Okresního soudu v Příbrami pod č. j. 3 T 58/2024-179 ze dne 9. 7. 2024 a zprostil obviněného viny v plném rozsahu. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. ř. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce proto nepovažuje za nutné se těmito námitkami obviněného blíže podrobněji zabývat, přičemž lze v úplnosti odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů. K důkazům, které soud prvního stupně odmítl provést, je poté v rozhodnutí soudu dostačující odůvodnění, ze kterého je patrné, proč k danému návrhu obhajoby soud nepřistoupil. Obsahově relevantní námitky by bylo možné spatřovat v namítaném nesprávném hodnocení důkazů promítajícím se do porušení práva na spravedlivý proces, jak uvádí obviněný, nicméně obviněný i v tomto bodě toliko rozporuje učiněná skutková zjištění ze strany soudů prvního a druhého stupně. Navíc se jedná o zcela totožné námitky, které obviněný uplatňoval již v rámci řízení př