4 Tdo 222/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 222/2025-446 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovoláních obviněného 1. J. J., a 2. nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 6 To 38/2024-403, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 80/2023, t a k t o : I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá. II. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se na podkladě podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 6 To 38/2024-403, ve výroku pod bodem I. týkající se obviněného J. D. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně přikazuje, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Kroměříží ze dne 27. 11. 2023, č. j. 2 T 80/2023-345 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byli obvinění J. J. a J. D. (dále jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti obvinění dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 4. 6. 2022 v době kolem, 01:50 hod., před barem XY na XY, číslo popisné XY, v XY, okres XY, před dalšími minimálně 5 osobami, po předchozí slovní rozepři a vzájemné strkanici s poškozeným P. T., jejíž součástí bylo vzájemné fyzické napadání, tohoto v úmyslu zranit, jej fyzicky napadli, a to tak, že jej obžalovaný J. D. udeřil kovovou reklamní cedulí o rozměru 70 x 100 cm a váze 10,3 kg do oblasti zad a hlavy, a to tak, že ceduli svýma oběma rukama zvedl nad úroveň hlavy a úderem shora dolů ji upustil na záda a hlavu poškozeného, který vlivem tohoto úderu upadnul na zem a zůstal ležet, kdy následně k němu rychlým krokem přistoupil obžalovaný J. J. a třikrát jej kopnul pravou nohou do oblasti hlavy, přičemž v důsledku tohoto napadení došlo k poranění poškozeného P. T. spočívajícího v drobné tržné rance nad pravým obočím a podkožním krevním výronu v okolí pravého oka, které si vyžádalo lékařské ošetření a následnou půldenní hospitalizaci na chirurgickém oddělení Kroměřížské nemocnice, kdy oba obžalovaní si museli být s ohledem na svůj věk, vzdělání a životní zkušenosti vědomi toho, že při daném způsobu fyzického napadení poškozeného může dojít k daleko závažnějšímu zranění poškozeného a to u kopů nohou do oblasti hlavy zejména ke zranění oka, u zásahu kovovou tabulí do oblasti hlavy pak k poranění mozku, tedy orgánu naprosto nezbytného pro život člověka, přičemž pouze náhodou nedošlo při útoku na hlavu poškozeného P. T. ke vzniku závažnějších poranění hlavy s celkovou dobou omezení v obvyklém způsobu života po dobu delší než sedmi dnů“. 2. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému J. J. podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon uloženého trestu odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Obviněnému J. D. byl podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku uložen úhrnný peněžitý trest ve výměře 90denních sazeb po 400 Kč, tedy celkem ve výši 36 000 Kč. Peněžitý trest měl být uhrazen v 10měsíčních splátkách po 3 600 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, které směřovali do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání podal i státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Tento podal odvolání v neprospěch obou obviněných, když v případě obviněného J. J. směřoval podané odvolání jednak do výroku o trestu, jednak do chybějícího výroku o náhradě škody. V případě obviněného J. D. podal odvolání v neprospěch tohoto obviněného toliko do chybějícího výroku o náhrady škody. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „soud druhého stupně“ popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 6 To 38/2024-403, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití § 222 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného J. D. zrušil a sám rozhodl tak, že trestní věc vedená proti tomuto obviněnému pro skutek spočívající v tom, že dne 4. 6. 2022 v době kolem 01:50 hodin, před barem XY na XY, číslo popisné XY, v XY, okres XY, před dalšími minimálně 5 osobami, po předchozí slovní rozepři a vzájemné strkanici s poškozeným P. T., jejíž součástí bylo i vzájemné fyzické napadání, jej napadl tak, že oběma rukama zvedl nad úroveň hlavy kovovou reklamní ceduli o rozměrech 70 x 100 cm a váze 10,3 kg a upustil jí na záda a hlavu poškozeného, který vlivem tohoto úderu upadl na zem, přičemž k jeho zranění tímto nedošlo, se postupuje Městskému úřadu v XY, neboť nejde o trestný čin, ale zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. 4. Odvolací soud dále podle 259 odst. 2 tr. ř. k odvolání státního zástupce napadený rozsudek doplnil tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČO 41197518, odkazuje ve vztahu k obviněnému J. J. se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Odvolání obviněného J. J. pak odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl. Současně zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. D. II. Dovolání a vyjádření k nim 6. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 6 To 38/2024-403, podali obviněný J. J. a nejvyšší státní zástupce dovolání. 7. Obviněný J. J. podal dovolání proti výroku, kterým odvolací soud zamítl jeho podané odvolání, přičemž výslovně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., když rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činů, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založená na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a na nesprávném hmotněprávním posouzení nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř]. 8. Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., předně dovolatel namítá, že skutková zjištění týkající se jeho osoby, nemají žádnou oporu v provedených důkazech. Vyslovuje přesvědčení, že opakovaně provedený důkaz–videozáznam, neumožňuje učinit skutkové zjištění, že by byl „ve vzájemném konfliktu s poškozeným“, přičemž následně rozvádí, co podle něho z pořízeného videozáznamu vyplývá, když má za to, že byl v defenzivě a byl v obranném nikoli útočném postoji. Akcentuje skutečnost, že byl v čase 01:49:05 vržen na dveře a výlohu baru, kdy v 01:49:10 byl téměř shozen na zem. Za takové situace jeho jednání představovalo pasivní obranu. Tři následné kopy vůči poškozenému nelze v žádném případě označit za likvidační. Má za to, že i logicky vysvětlil, proč došlo k zasazení kopů za situace, kdy byl poškozený na zemi, když mezi úderem cedulí a kopy uplynul zlomek vteřiny a skutečnost, že poškozený nepředstavuje hrozbu, nemusel nutně zaznamenat. Navíc se z jeho pohledu mohlo jednat o trvající hrozbu. 9. Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný tvrdí, že soudy nižších stupňů nesprávně dospěly k závěru, že jeho jednání není nutnou obranou ve smyslu § 29 tr. zákoníku. Má za to, že skutkem, pro který je vedeno trestní řízení, odvracel trvající, resp. hrozící útok proti své osobě, přičemž nedošlo k vybočení z mezí nutné obrany. 10. V závěru podaného dovolání dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí zrušuje ve vztahu k výroku III. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 11. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněného J. D. do výroku rozhodnutí odvolacího soudu pod bodem I a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. f), h) tr. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky pro toto rozhodnutí a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 12. Nejvyšší státní zástupce nejprve odkázal na rozsudek soudu prvního stupně a rozhodnutí soudu druhého stupně týkající se obviněného J. D. Akcentoval, že odvolací soud po doplnění dokazování ve veřejném zasedání pozměnil průběh ko