4 Tdo 246/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 246/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 3. 2020 Spisová značka:4 Tdo 246/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.246.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Domovní svoboda Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Porušování domovní svobody Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 178 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 14 odst. 1 předpisu č. 89/2012Sb. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 246/2020-205 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2020 dovolání obviněného V. Š., nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 12 To 307/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 31/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 17 T 31/2019, byl obviněný V. Š. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: dne 23. února 2019 v 11:00 hod. ve XY, okres Trutnov, v XY ulici přelezl souvislé oplocení o výšce 1,3 m až 1,5 m a bez svolení majitelky nemovitosti Z. Š. vnikl na pozemek u rodinného domu čp. XY, kde z přístřešku zděného zahradního domku odnesl zahradní skládací stolek z masivního dřeva a litiny, který byl uložen na trámech v podkroví zahradního domku a který je předmětem dosud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů V. a Z. Š., čímž Z. Š. způsobil škodu ve výši 1.400,- Kč. 2. Okresní soud v Trutnově za uvedený přečin uložil obviněnému podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Výkon trestu byl obviněnému podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 17 T 31/2019, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 12 To 307/2019, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 12 To 307/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož skutek, pro který byl odsouzen, byl nesprávně právně posouzen. 5. Obviněný namítá, že byl oprávněn vstoupit na pozemek za účelem zajištění své věci (zahradního stolku), která je součástí společného jmění manželů a po právní stránce je jí oprávněn užívat jakožto její spoluvlastník, takže se po právní stránce nejedná o přečin. Proto nemohl nikomu způsobit škodu. Současně dovolatel poukazuje na skutečnost, že jeho bývalá manželka doposud nepožádala o vyklizení předmětné nemovitosti podle § 770 občanského zákoníku, takže měl ve smyslu ustanovení § 768 odst. 2 občanského zákoníku právo v předmětném domě bydlet a proto zde mohl vstoupit. Ze spoluvlastnictví předmětného stolku dovozuje své právo vstoupit tam, kde se tato věc nachází, přičemž odkazuje na ustanovení § 713, § 769, § 1014 odst. 1 občanského zákoníku. Závěrem svého dovolání se domáhá aplikace zásady subsidiarity trestní represe, neboť se jedná o občanskoprávní spor. Podle jeho názoru jednání poškozené je účelové a vedeno snahou ho poškodit a připravit ho o majetek. 6. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 12 To 307/2019, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 108/2020, nejprve shrnul uplatněný dovolací důvod a argumenty dovolatele, a následně se k dovolání vyjádřil. 8. Státní zástupce zastává názor, že argumentace obviněného ohledně toho, že byl oprávněn vniknout do předmětného přístřešku, neboť měl vlastnický podíl na věci v přístřešku uložené, je zjevně nesprávná, byť tuto námitku považuje za námitku odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu. Zdůrazňuje, že objektem předmětného trestného činu podle § 178 tr. zákoníku je domovní svoboda, nikoliv vlastnictví věci. Jedná se tedy o trestný čin proti domovní svobodě, ne proti majetku a chrání oprávněného uživatele obydlí proti komukoliv, i proti vlastníkovi domu nebo bytu. Dovolatel nebyl oprávněn vstoupit do přístřešku, který tvoří příslušenství obydlí poškozené a ze svého práva na zahradní stolek nemohl tedy odvodit žádné své právo vstupovat na místa, kde se takový stolek nachází. Státní zástupce poukazuje na to, že je rozhodné, kdo obydlí užíval k bydlení, v souvislosti s šíří ochrany obydlí včetně jeho příslušenství pak odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 1661/17, a proto jsou odkazy dovolatele na vlastnické právo ke stolku z hlediska znaků skutkové podstaty daného trestného činu bezpředmětné. A to, ať již obviněný argumentuje tím, že v přístřešku něco vlastnil, nebo že poškozená zneužila svého vlastnictví. 9. Pokud obviněný argumentuje, že jej poškozená nepožádala o vyklizení nemovitosti, zdůrazňuje státní zástupce, že dovolatel nepopírá, že v době činu v nemovitosti již nebydlel, neboť v současné době bydlí se svou nynější manželkou jinde. Po opuštění daného obydlí se proto nemohl příležitostně do domu vracet a bydlení takto „obnovovat“. Ustanovení § 769 a § 768 občanského zákoníku, na která dovolatel odkazuje, se vztahují pouze na bydlení dosud neukončené, a proto se nevztahují na případ obviněného. Ani § 1014 odst. 1 občanského zákoníku pak podle státního zástupce neprolamuje ochranu obydlí. 10. Ve vztahu k námitce subsidiarity trestní represe z důvodu, že se jedná o občanskoprávní vztah, státní zástupce opětovně zdůrazňuje, že obviněný byl odsouzen pro trestný čin proti svobodě, nikoli pro trestný čin majetkový, a proto je spor o zahradní stolek z hlediska použité právní kvalifikace bezvýznamný. V tomto případě je podstatná skutečnost, že obviněný narušil domovní svobodu poškozené, přičemž ohledně této skutečnosti žádný občanskoprávní spor neexistuje a dovolatel tuto svobodu ani nezpochybňuje. Možnost jejího narušení dovozuje pouze ze svého vztahu k zahradnímu stolku. Následně ve vztahu k subsidiaritě trestní represe cituje řadu soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 3 Tdo 1054/2012, 7 Tdo 988/2012, 8 Tdo 1035/2010, 8 Tdo 784/2010, 6 Tdo 706/2010), ze kterých činí závěr, že neuplatnění trestní odpovědnosti podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku může přicházet v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy okolnosti takového případu by musely být zcela mimořádné a zákonodárcem při formulování konkrétní skutkové podstaty trestného činu v podstatě nepředvídatelné. Takový charakter ale předmětný skutek nemá, od obdobných případů se liší pouze tím, že obviněný je osobou, která napadené obydlí dříve obývala a současně je bývalým partnerem poškozené, s níž již v době skutku nebyl v přátelských vztazích, tyto okolnosti ale míru škodlivosti jeho jednání pro společnost spíše zvyšují, než aby ji snižovaly. 11. V závěru vyjádření státní zástupce navrhuje Nejvyššímu soudu, aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnul jako zjevně neopodstatněné. Současně uvádí, že pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. 12. Dne 27. 2. 2020 byla dovolacímu soudu doručena replika obviněného k vyjádření státního zástupce, ve které obviněný rekapituluje své dovolání. Nově dovolatel namítá, že dům je sice ve vlastnictví poškozené, avšak jeho bývalá manželka bydlí v Praze. Předmětnou nemovitost tedy k bydlení rozhodně nevyužívala. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr.