4 Tdo 344/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 344/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 4. 2013 Spisová značka:4 Tdo 344/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.344.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 5. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.7.2013IV.ÚS 2076/13JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto15.10.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 344/2013-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2013 o dovolání obviněného J. E., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 10 To 454/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 73/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 2 T 73/2012, byl obviněný J. E. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že ačkoli mu rozhodnutím Magistrátu hl. města Prahy, odboru dopravních přestupků, oddělení správního řízení ze dne 11. 1. 2012, č.j. MHMP-33769/2012-Čar, které nabylo právní moci dne 11. 2. 2012, byl za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 14 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a rozhodnutím Magistrátu hl. města Prahy, odboru dopravně správních agend, oddělení evidence řidičů a odbavování občanů ze dne 24. 2. 2012, č.j. S-MHMP-DSA 176776/2012, které mu bylo doručeno dne 6. 3. 2012, bylo oznámeno dosažení 12 bodů bodového hodnocení dle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a byl jím informován, že s ohledem na vydání rozhodnutí ze dne 11. 1. 2012 mu byl vysloven zákaz činnosti s účinností od 11. 2. 2012, řídil dne 22. 3. 2012 osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A6, po pozemních komunikacích z P. v úmyslu dojet do Č. B., přičemž kolem 10.21 hod. byl kontrolován při jízdě po silnici I/3 u obce R., okr. B., hlídkou Policie ČR. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu trvání 15 měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 2 T 73/2012, podal obviněný J. E. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 10 To 454/2012, tak, že ho jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 10 To 454/2012, podal následně obviněný J. E. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť dle názoru obviněného proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo na základě § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. nepřípustné. Obviněný v dovolání citoval čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a dále judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Dovolatel dále namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro skutek, který byl kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přestože toto stíhání bylo dle jeho názoru nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vymezuje právo nebýt souzen nebo trestán dvakrát za tentýž čin a obviněnému byla již za výše popsané jednání rozhodnutím o přestupku v příkazním řízení ze dne 4. 4. 2012 uložena sankce podle § 125c odst. 4 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb. za použití § 13 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl odmítnout dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť v posuzovaném jednání nedošlo k porušení zásady „ne bis in idem“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Jak je uvedeno výše, obviněný J. E. v dovolání namítl, že trestní stíhání proti němu vedené mělo být zastaveno z důvodu nepřípustnosti dle § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána - čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který vymezuje právo nebýt souzen nebo trestán dvakrát za tentýž trestný čin. Zásada ne bis in idem, tedy právo nebýt souzen či trestán dvakrát za týž čin, a okolnosti zakládající nepřípustnost trestního stíhání z tohoto důvodu jsou vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu, v ústavních předpisech a v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána. Článek 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod stanoví, že nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu. Český překlad posledně jmenovaného článku hovoří sice o trestném činu, ovšem z čl. 10 Protokolu č. 7 plyne, že autentická jsou znění ve francouzštině a angličtině. Anglickému a francouzskému pojmu „offence“ a „infraction“ v češtin