4 Tdo 391/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 391/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 4. 2020 Spisová značka:4 Tdo 391/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.391.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Subsidiarita trestní represe Vyživovací povinnost Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku § 922 odst. 1 předpisu č. 89/2012Sb. § 911 předpisu č. 89/2012Sb. § 859 předpisu č. 89/2012Sb. § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 391/2020-428USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovolání obviněné M. P., dříve S., nar. XY, trvale XY, okres Trutnov, toho času bytem XY, XY, na mateřské dovolené, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 11 To 415/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 94/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: 1. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 16 T 94/2018, byla obviněná M. P. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka), uznána vinnou ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že: v období od 10. 12. 2015 do 12. 9. 2017 v XY, XY, ve XY, ani nikde jinde, záměrně ničím, ani nižšími částkami či jiným náhradním způsobem, nepřispěla na výživu své dcery N. P., narozené XY, v té době studující, přestože byla podle § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, povinna po dobu, co její dcera nebyla schopna se sama živit, přispívat na její výživu ve výši přiměřené svým schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům a také s ohledem na odůvodněné potřeby své dcery a její majetkové poměry, když vzhledem ke svým příjmovým možnostem v rozhodném období, kdy její průměrná čistá měsíční mzda za toto období činila 18 208 Kč, byla schopna přispívat na výživu dcery částkou ve výši 2 500 Kč měsíčně, a takto si počínala přesto, že jí byla její vyživovací povinnost dobře známa, výživné neplatila prostřednictvím insolvenčního správce, kterému neoznámila, že její dcera s ní nebydlí ve společné domácnosti a dosud studuje, a veškerou starost o její výživu a další zaopatření ponechala na U. P. – J. a jejím synovi R. B., u nichž její dcera bydlela, proto za uvedené období dluží k rukám N. P., narozené XY, bytem XY, XY, okres Náchod, částku ve výši 52 500 Kč. 2. Za uvedený přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku uložil Okresní soud v Náchodě obviněné podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku soud výkon trestu odnětí svobody obviněné podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku soud obviněné uložil, jako přiměřenou povinnost směřující k tomu, aby vedla řádný život, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradila dlužné výživné. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud obviněné současně uložil povinnost nahradit poškozené N. P., nar. XY, bytem XY, XY, okres Náchod, škodu způsobenou trestným činem (dlužné výživné) ve výši 47 500 Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 16 T 94/2018, podala obviněná odvolání do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 11 To 415/2019, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítnul. 2. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 11 To 415/2019, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu spatřuje obviněná v tom, že neplacením výživného na zletilou dceru nespáchala posuzovaný přečin, neboť soudy posuzovaly věc příliš formalisticky podle trestního práva a nezohlednily občanskoprávní okolnosti případu. Podle obviněné soudy porušily zásadu subsidiarity trestní represe, a to s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 3080/16. Obviněná je toho názoru, že poté co zletilá dcera přestala doma plnit své povinnosti, přestala dovolatelku respektovat a odešla z domu, oprávněně neplatila výživné, neboť dcera po ní výživné nikdy nepožadovala. Zdůrazňuje, že pokud by poškozená uplatňovala nárok na výživné v civilním řízení takto pozdě a zpětně, byl by tento návrh občanskoprávním soudem zamítnut. V případě včasného uplatnění nároku na výživné prostřednictvím civilních soudů pak dovolatelka uvádí, že by měla aspoň s ohledem na zásadu spravedlivého procesu možnost se bránit, a to prostřednictvím námitky porušení dobrých mravů poškozenou. Obviněná vyjadřuje názor, že občanskoprávní vztah mezi ní a poškozenou již neexistuje, s odkazem na § 922 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého lze výživné mezi zletilými přiznat jen od podání civilního návrhu, přičemž k tomuto návrhu nedošlo a nelze jej suplovat trestním oznámením. Poukazuje na to, že limitem pro přiznání výživného na nezletilé dítě je podle ustanovení § 857 odst. 1 občanského zákoníku povinnost dítěte dbát svých rodičů, a současně § 2 odst. 3 občanského zákoníku: „Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy“. Obviněná k tomuto uzavírá, že její vyživovací povinnost vůči poškozené zanikla, neboť poškozená nemá pro rozpor s dobrými mravy nárok na výživné. Obviněná rovněž namítá porušení zásady legálního očekávání. K tomuto opětovně uvádí, že dcera od ní odešla, a současně, že ji nerespektovala jako rodiče. Dovolatelka je toho názoru, že výživné by v občanskoprávním řízení poškozené přiznáno nebylo, neboť vyživovací povinnost ke zletilé dceři v daném případě neexistuje, a proto ani nenahlásila vyživovací povinnost insolvenčnímu správci. Navíc ani poškozená se sama do insolvenčního řízení nepřihlásila. Má také za to, že výživné mezi zletilými lze soudně upravit jen od podání obžaloby a že výživné nelze přiznat zpětně. S odkazem na tuto skutečnost pak obviněná zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu. 7. Obviněná napadá s ohledem na již uvedené i výrok v adhezním řízení. Poukazuje na to, že pokud výživné nelze zpětně přiznat z hlediska civilního řízení, není správné jej přiznávat v adhezním řízení v rámci trestního řízení. 8. V závěru dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 11 To 415/2019, v celém rozsahu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové znovu projednat a rozhodnout. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 107/2020 nejprve uvádí, jaký uplatnila obviněná dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění. K uplatněné dovolací argumentaci obviněné státní zástupce konstatuje, že námitky obviněné po obsahové stránce zásadně pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit, a částečně se jedná o námitky důvodné, pokud jde o výrok podle § 228 odst. 1 tr. ř. o přiznání nároku na náhradu způsobené škody. 10. Státní zástupce zdůrazňuje, že vyživovací povinnost rodičů vůči dětem vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z § 910 odst. 1 a násl. občanského zákoníku, a proto její vznik není podmíněn právním úkonem (návrhem na přiznání výživného a stanovení jeho výše), jak se obviněná snaží dovodit. Označuje rovněž za nesprávný názor dovolatelky, podle něhož přiznat výživné zpětně i za dobu nejdéle tří let ode dne zahájení soudního řízení nelze dětem zletilým, ale pouze nezletilým, neboť takový postoj obviněné neodpovídá znění příslušných zákonných ustanovení (srov. § 922 odst. 1 občanského zákoníku), právní doktríně a soudní praxi (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1604/2017). Podle státního zástupce byla obviněná povinna vyživovat poškozenou, a to i přes zletilost poškozené, neboť poškozená se soustavně připravovala na své budoucí zaměstnání studiem na střední škole, a proto splňovala podmínku § 911 občanského zákoníku, podle které lze výživné přiznat, pokud oprávněný není schopen se sám živit. Poukazuje také na skutečnost, že v předmětné době byla obviněná objektivně schopna poškozenou