4 Tdo 408/2018 — Nejvyšší soud

4 Tdo 408/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 4. 2018 Spisová značka:4 Tdo 408/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.408.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Důvod dovolání, že bylo vedeno trestní stíhání, ač bylo nepřípustné Důvod dovolání, že ve věci rozhodl nepříslušný soud Důvod dovolání, že ve věci rozhodl vyloučený orgán Důvod dovolání, že výrok chybí nebo je neúplný Předběžné otázky Vyloučení soudce Zanedbání povinné výživy úmysné Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. a,b,d,e,g,k,l) tr. ř. § 30 odst. 1 tr. ř. § 233 odst. 1 tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.7.2018IV.ÚS 2513/18JUDr. Jaromír Jirsa-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 408/2018-47 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2018 o podaném dovolání obviněného M. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 67 To 375/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 42/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 50 T 42/2017, byl obviněný M. R. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: v době od srpna 2016 do února 2017 včetně v P. ani jinde, vědom si své zákonné povinnosti podílet se na výživě svých nezletilých dětí, neplatil vůbec výživné na syna YYYYY *) ve výši 3.300,- Kč měsíčně a na dceru XXXXX *) ve výši 3.300,- Kč měsíčně, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a byla mu i stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 25 Nc 348/2011-2070 ze dne 20. 11. 2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Co 113/2015-2169 ze dne 5. 8. 2015, se splatností vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky oprávněných dětí E. Ž., bytem J., P., čímž tak za výše uvedené období dluží celkovou částku ve výši 46.200,- Kč, ačkoliv mohl pracovat, byl práce schopen, tudíž i byl schopen se na výživě svých dětí pravidelně podílet. Za uvedený přečin uložil Obvodní soud pro Prahu 9 obviněnému podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku dále obviněnému uložil povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení uhradil dluh na výživném ve výši 46.200 Kč a aby hradil běžné výživné, vše k rukám matky oprávněných, E. Ž. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 67 To 375/2017, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 67 To 375/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), b), d), e), k) a l) tr. ř. Obviněný nejprve zrekapituloval průběh řízení a svůj postoj k postupu soudu druhého stupně při konání veřejného zasedání (bod I. dovolání). Zdůraznil, že soud druhého stupně ho o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměl, tedy nepředvolal ho a ačkoliv požádal o odročení veřejného zasedání z důvodu pobytu v zahraničí, pracovních důvodů a důvodu potřeby nahlédnout do spisu a přípravy k veřejnému zasedání, tak soud veřejné zasedání neodročil a rozhodl. Poté obviněný odůvodnil včasnost podaného dovolání a jeho přípustnost, když výslovně uvedl, že postupem soudu druhého stupně byla porušena jeho ústavní práva, když soud dostatečně nepřezkoumal porušování jeho ústavních práv soudem prvního stupně a své rozhodnutí dostatečným a přesvědčivým způsobem neodůvodnil (bod II. dovolání). V části označené jako vady odůvodnění (bod III. dovolání) namítá, že soud druhého stupně nepřezkoumal, zda je v ustálené judikatuře vysvětlen a uzákoněn pojem „k rukám matky“, přičemž absenci této definice namítal již od počátku zahájení trestního řízení. Následně rozvádí vysvětlení tohoto pojmu soudy nižších stupňů a namítá jeho neurčitost, a že se soud nevypořádal s konkrétními námitkami ohledně nezákonného postupu orgánů činných v trestním řízení, konkrétně s tvrzením státního zástupce, že si měl obsah pojmu „k rukám matky“ sám dovodit. Soud druhého stupně se spokojil s odůvodněním soudu prvního stupně, aniž by zdůvodnil, proč hrazení výživného na účty nezletilých dětí jako oprávněných, nepředstavuje hrazení výživného k rukám matky. Obviněný dále rozvádí argumentaci soudu druhého stupně ohledně pojmu „k rukám matky“ a namítá nepřezkoumatelnost jeho odůvodnění, a zda výživné představuje peníze nezletilých či patří matce. Není také jasné, proč by k penězům dětí měla mít nutně přístup právě matka oprávněných. Soud také nezjišťoval, zda se ho někdy matka či OSPOD pokusili kontaktovat s dotazem, zda nedošlo ke změně platebního místa a z jakého důvodu a zda matka učinila nějaké kroky k tomu, aby s ním místo plateb projednala. Protože rozhodnutí soudu druhého stupně je nepřezkoumatelné, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy rovněž nezkoumaly, jestli postupem státního zástupce či policejního orgánu nedošlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zda se státní zástupce dostatečně vypořádal s jeho stížností na postup policejního orgánu při sdělování obvinění. Soud druhého stupně ani nepřezkoumal závěr soudu prvního stupně, že se vzdal nějakého příjmu bezdůvodně, když v tomto směru žádné dokazování nebylo provedeno. Soud také nevyčerpal všechny možnosti ověření, že „neplatil v P. ani jinde“, ačkoliv měl k dispozici výpisy z účtů dětí. Dále namítá, že soud prvního stupně uvedl, že se ztotožnil s výší výživného stanovenou v opatrovnickém řízení. Soud druhého stupně vzhledem k tomuto závěru měl věc vrátit soudu prvního stupně, když předmětem trestního řízení nebylo stanovení ani přezkum výše výživného, když k takovému postupu by ani soud prvního stupně nebyl věcně příslušný. Proto lze mít za to, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud. Není mu jasné, jak se mohl soud prvního stupně ztotožnit s výší výživného stanoveného v jiném řízení a na základě čeho mohl soud druhého stupně tento postup akceptovat. Dovolatel dále poukazuje na skutečnost, že soud druhého stupně připustil jako zřejmé správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv toto obsahovalo zjevně ofenzivní útoky soudkyně vůči jeho osobě, která měla uštěpačné poznámky „že je zajímavé, že obžalovaný zpochybňuje v rozsudku jen určitost matky ... ale určitost otce nezpochybňuje“. Tímto postupem byla porušena důvěra veřejnosti v nestranné, nezávislé a spravedlivé rozhodování soudu. Osobní útoky zpochybňující rodičovství zakládají důvod k vyloučení soudkyně pro pochybnost o její nestrannosti a zakládají i důvod pro stížnost na nevhodné chování soudce. Soud prvního stupně mu dále podsouvá údajnou „averzi vůči svědkyni Ž.“, aniž by v tomto směru bylo provedeno nějaké dokazování. Jedná se o soukromé přesvědčení soudkyně, které může být zatíženo tím, že se jedná o ženu a matku. Obviněný zdůrazňuje, že matku svých dětí respektuje. Soudy také nijak nehodnotily, že čestně prohlásil, že výživné dětem řádně hradí na jedno z míst, které považuje v dobré víře a v souladu se zákonem za splnění „k rukám matky“. Vyjádřil připravenost dětem poskytnout přístupová hesla k účtům, včetně bankovních karet při příležitosti prvního úspěšného „styku“ a tyto jim předat k užívání (bod 23. dovolání). Soud prvního stupně dále uvedl, že o jeho vůli neplnit vyživovací povinnost svědčí jeho zjevná svévole, když ve věci výživného vystupuje aktivně, napadá veškerá rozhodnutí opatrovnických soudů, postup OSPOD a orgánů činných v trestním řízení. Tímto soud vyjadřuje, že rozhodující o jeho vině a trestu je skutečnost, že se domáhá svých rodičovs