4 Tdo 503/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 503/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 8. 2022 Spisová značka:4 Tdo 503/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.503.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ne bis in idem Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. m) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3363/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 503/2022-291 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněného Z. L., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 31 To 355/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 132/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 23. 7. 2021, sp. zn. 3 T 132/2020, byl obviněný Z. L. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: přestože mu byl příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 7. ledna 2019, č. j. MML000281/19/34/OD/Kro, v právní moci dne 25. ledna 2019, uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tj. od 25. ledna 2019 do 25. července 2020, přestože mu byl příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 1. března 2019, č.j. MML045538/19/1246/OD/Kro, v právní moci dne 27. března 2019, uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 20 měsíců, tj. od 27. března 2019 do 27. listopadu 2020, přestože mu byl příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 2. července 2019, č.j. MML113776/19/3665/OD/Vrb, v právní moci dne 30. července 2019, uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, tj. od 30. července 2019 do 30. července 2021, přestože mu byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. prosince 2019, č.j. 4 T 47/2019-117, v právní moci dne 11. ledna 2020, uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 3 let, tj. od 11. ledna 2020 do 11. ledna 2023, tak v XY na komunikacích ulic XY, XY a XY dne 21. července 2020 ve 02:50 hodin řídil motorové vozidlo tovární značky Mazda 323, registrační značky XY. 2. Za uvedený přečin a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 4 T 4/2021, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 55 To 224/2021, uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 4 T 4/2021, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 55 To 224/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 7. 2021, sp. zn. 3 T 132/2020, podali obviněný a okresní státní zástupce odvolání. Státní zástupce směřoval podané odvolání do výroku o trestu v neprospěch obviněného. Obviněný směřoval odvolání do výroku o vině a trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 31 To 355/2021, tak, že podle § 256 tr. ř. podaná odvolání zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 31 To 355/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do všech výroků z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř., neboť proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné a rozhodná skutková zjištění, která byla určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a rovněž protože rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení nebo jiném nesprávně hmotněprávním posouzení. Dovolatel rovněž namítá porušení zásady ne bis in idem. 5. Konkrétně dovolatel poukazuje na skutečnost, že dne 12. 8. 2012 (správně dne 12. 8. 2020) byl vydán příkaz Magistrátu města Liberec pod č. j. 148468/20/4671/OD/Vrb. Tímto příkazem bylo pravomocně rozhodnuto o spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), když obviněný porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu, (odmítl se podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn jinou návykovou látkou), a o spáchání přestupku proti zákonu o silničním provozu podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, když porušil ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu (řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem.) Uvedených přestupků se dopustil tím, že dne 21. 7. 2020 v 02:50 hod. řídil motorové vozidlo tovární značky Mazda, registrační značky XY v XY v ulici XY, XY a XY, kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, a bylo provedeno odborné měření. Vzhledem k témuž skutku a totožné osobě pachatele je dovolatel přesvědčen, že v předmětném řízení jsou splněny všechny zákonné požadavky pro zastavení řízení s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř. (táž osoba – Z. L. a týž skutek – popsán jak v rozhodnutí o přestupku, tak v návrhu na potrestání). Zdůrazňuje řízení motorového vozidla v Liberci, na stejných ulicích, ve stejný den, hodinu a minutu, ve stejně uváděném vozidle. Podle názoru obviněného se jedná o naprosto totožný skutek. Dovolatel akcentuje, že je vyloučeno, aby v případech jednočinného souběhu přestupku a trestného činu (a patrně i dvou různých přestupků) byla vedena samostatná řízení, ačkoliv o jednom z těchto deliktů již bylo pravomocně rozhodnuto. Poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (případ Gradinger proti Rakousku ze dne 23. 10. 1995, Série A, č. 328-C, věci Tsonev proti Bulharsku ze dne 14. 1. 2010, stížnost č. 2376/03 a Tomasović proti Chorvatsku ze dne 18. 10. 2011, stížnost č. 53785/09). Obviněný poté cituje publikaci T. Gřivny [Konkurence trestního řízení a řízení o přestupku (jiném správním deliktu) stran principu ne bis in idem, překážky věci rozhodnuté, vycházející z Listiny základních práv a svobod (čl. 40 odst. 5)], jakož i na mezinárodní úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 14 odst. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; čl. 4 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod; čl. 50 Listiny základních práv Evropské Unie), dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 8 Tz 10/2011. Dovolatel rovněž poukazuje na § 223 odst. 1 tr. ř. 6. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že napadené usnesení a napadený rozsudek zruší a v přezkoumávané části trestní řízení zastaví. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 1 NZO 115/2022, nejprve shrnul průběh trestního řízení, zvolenou argumentaci a podstatu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Zastává názor, že uplatněné námitky deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají, byť dovolatel přesně nespecifikoval, o který důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 tr. ř. a § 11a tr. ř. se má jednat. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání, jejichž aplikace v předmětné trestní věci přichází v úvahu, spatřuje následně státní zástupce v důvodech uvedených v § 11 odst. 1 písm. k), m) tr. ř. Podle jeho názoru v dané věci přichází v úvahu ustanovení § 11 odst. 1 písm. m) tr. ř., když uplynut