4 Tdo 594/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 594/2025-166 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. H., zemřelý dne 14. 1. 2025, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 7 To 258/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 23/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 5 T 23/2024, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 9 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spojení § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100denních sazeb s výší jedné sazby 300 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno zaplacení peněžitého trestu prostřednictvím měsíčních splátek ve výši jedné splátky 2 500 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na 36 měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení zdržet se zneužívání alkoholických nápojů. 2. Skutek, za který byl obviněný potrestán, popsal soud prvního stupně takto: „dne 16. 1. 2024 kolem 14:45 hod. na silnici č. XY v obci XY ve směru od obce XY řídil po předchozím požití alkoholických nápojů motorové vozidlo Suzuki Swift, reg. zn. XY, a při nájezdu na kruhový objezd u obecního úřadu nezvládl vlivem nepřiměřené rychlosti řízení, přejel do protisměru a následně najel na přilehlý chodník, kde narazil do lampy veřejného osvětlení, přičemž dechovou zkouškou provedenou policejní hlídkou na přístroji Dräger mu bylo zjištěno v 15:26 hod. 2,76 promile alkoholu a v 15:31 hod. 2,90 promile alkoholu“. 3. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí and Labem usnesením ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 7 To 258/2024, rozhodl o jeho řádném opravném prostředku tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích částečně zrušil, a to ve výroku o uložení peněžitého trestu a ve výroku o uložení přiměřeného omezení zdržet se zneužívání alkoholických nápojů. Ve zbytku ponechal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně beze změny. II. Dovolání obviněného 4. Usnesení odvolacího soudu napadl obhájce Mgr. Zdeněk Burda jménem obviněného dovoláním. Uvedl, že brojí proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu a že uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení skutku, protože jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, nikdy nemělo být kvalifikováno jako trestný čin řízení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. V průběhu hlavního líčení totiž nebyla spolehlivě vyvrácena jeho obhajoba, že alkohol, který byl v jeho krvi zjištěn, požil až po nehodě. V dovolání obhájce jménem obviněného uvedl výčet všech dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř., aniž by konkretizoval ten z nich, o který mimořádný opravný prostředek opírá. Výslovně pak ještě namítl porušení práva na spravedlivý proces nerespektováním zásady in dubio pro reo, a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, který se zabývá výkladem pojmu „praktická důkazní jistota“, aniž by blíže upřesnil, proč by měl být ve vztahu k projednávané trestní věci významným či určujícím. 5. Nejvyššímu soudu v závěru dovolání navrhl, aby zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Poté, co zrekapituloval řízení před soudy nižších stupňů a shrnul obsah dovolání obviněného, konstatoval, že byť obviněný původně nejspíš mínil uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jelikož explicitně namítl nesprávnost právního posouzení skutku, dovolacími námitkami nakonec zpochybnil jen skutkové zjištění, že konzumoval alkohol už před samotnou jízdou, aniž by ovšem současně poukázal na rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry soudů, takže relevantně neuplatnil ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru státního zástupce má skutkový stav popsaný ve výroku o vině spolehlivý základ v provedeném dokazování a obhajoba obviněného byla s potřebnou mírou jistoty vyvrácena (viz bod 12 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 15 až 22 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Státní zástupce dodal, že samotný nesouhlas s tím, že soudy dospěly ke skutkové verzi, kterou obviněný považuje za pro něj nepříznivou, nezakládá porušení zásady in dubio pro reo. 7. Nejvyššímu soudu státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně projevil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil i rozhodnutí jiné. IV. Přípustnost a důvodnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, v níž soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Odvolací soud zrušil částečně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o jednom druhu trestů za podmínek § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř., což splňuje podmínky rozhodnutí ve věci ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť tím upravil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Není pochyb o tom, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 9. Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, protože podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. může obviněný prostřednictvím obhájce podat dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí, který se ho bezprostředně týká. Vzhledem k výjimce zákonem stanovené v § 265p odst. 3 tr. ř., podle kterého bylo-li podáno dovolání pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt v konání řízení o dovolání, mohl Nejvyšší soud na podkladě dovolání podaného obhájcem za zemřelého obviněného P. H. o mimořádném opravném prostředku věcně rozhodnout tak, jako by ho podal sám obviněný. 10. S velkou dávkou tolerance k tomu, jakým způsobem obhájce jménem obviněného označil napadené výroky a dovolací důvody, Nejvyšší soud dále konstatuje, že byly splněny i zbývající formální podmínky pro konání dovolacího řízení. Uplatněné dovolací námitky ale rozhodně Nejvyššímu soudu neumožňují přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů. 11. Možnost využití dovolání je omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Konkrétní námitky dovolatele pak musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 tr. ř.). Dovolání je totiž mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad a dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, kterými je dovolací soud vázán stejně jako rozsahem a charakterem námitek, kterými obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Právně fundovanou argumentaci má při tomto restriktivním pojetí zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 12. V posuzovaném dovolání obhájce jménem zesnulého obviněného neuplatnil ani jednu námitku, která by odpovídala některému z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 a 2 tr. ř. Domáhal se přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů a změny právní kvalifikace jen poukazem na vlastní verzi skutkového děje podanou obviněným před soudem prvního stupně. Nepoukázal přitom na žádný konkrétní rozpor mezi skutkovými závěry, které soudy učinily, a provedenými důkazy, kterými je odůvodnily. Nenamítl ani, že by některý z důkazů, o které se soudy opírají, byl získán nezákonně nebo že soudy některý důkaz opomněly. Takto koncipovaná argumentace nemůže bez dalšího založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě skutkových vad. N