4 Tdo 734/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 734/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 9. 2024 Spisová značka:4 Tdo 734/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.734.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pomluva Dotčené předpisy:§ 184 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 10. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.12.2024I.ÚS 3368/24 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost5. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 734/2024-657 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2024 o dovolání obviněné G. D. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 2 To 179/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 47/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 2 T 47/2022, byla obviněná G. D. uznána vinnou ze spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v období od 2. 11. 2018 do 11. 12. 2018 v XY na XY, kde pobývala se svým nezletilým synem AAAAAA (pseudonym), na jeho ozdravném pobytu, opakovaně sdělovala ošetřujícímu personálu léčebny nepravdivé skutečnosti o otci nezletilého poškozeném M. D., když zmiňovala sexuální zneužívání nezletilého otcem, fyzické násilí na synovi ze strany otce, plánování únosu syna otcem, ač k žádnému takovému jednání ze strany poškozeného vůči synovi nedocházelo, čehož si byla poškozená vědoma, dále popisovala osobní obavy z jednání poškozeného tak, že se bojí, že by mohl použít zbraň, kterou ji již ohrožoval, obavy a strach syna z otce a také jiné konfliktní situace, ke kterým mělo docházet mezi ní a poškozeným, avšak k ničemu z toho nedošlo, čehož si byla obžalovaná vědoma, a které označovala za příčiny zhoršeného zdravotního stavu syna v době jeho ozdravného pobytu v léčebně, byť ke zhoršení zdravotního stavu syna nedošlo, a dále v rozporu se skutečností uvedla, že bylo vydáno soudní rozhodnutí zakazující kontakt poškozeného se synem, přičemž většině těchto jejích nepravdivých sdělení byl přítomný nezletilý syn AAAAAA, který ve svých projevech bez vyzvání a jiné souvislosti opakoval slova a fráze své matky, mj. „tatínek mě bije a kouše mě do pindíka“, a to i přesto, že byla personálem uvedené léčebny opakovaně vyzvána, aby při těchto jejích projevech a sděleních nebyl přítomen syn, a v důsledku sdělení těchto informací někteří členové zdravotnického personálu léčebny považovali poškozeného za nebezpečnou osobu, takže nejprve dne 4. 11. 2018 nebyla umožněna návštěva nezletilého syna poškozeným v době pobytu v léčebně a návštěva byla umožněna až po šetření provedeném Policií ČR a za asistence policistů“. 2. Za uvedené jednání byla obviněná G. D. odsouzena podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 a 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 36 000 Kč v 60 celých denních sazbách ve výši 600 Kč, a to v přiměřených měsíčních splátkách po 3 000 Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněná nezaplatí dílčí splátku včas. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 2 T 47/2022, podala obviněná G. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 2 To 179/2023, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 2 To 179/2023, podala následně obviněná G. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a e) tr. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dle dovolatelky naplněn tím, že skutek, pro který byla odsouzena, nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Namítá, že se vytýkaného jednání nedopustila. Pokud se zmiňovala personálu sanatoria o sexuálním zneužívání syna poškozeným, pak vždy uváděla, že to říká syn a ona sama neví, zda je to pravda. Za podstatnou považuje dovolatelka zprávu sanatoria pro OSPOD ve XY ze dne 18. 1. 2019, v níž je uvedeno, že první návštěva poškozeného proběhla za asistence policie, kterou přivolal poškozený, jelikož mu službu konající lékař odmítl předložit zdravotní dokumentaci. Dále je ve zprávě uvedeno, že nezletilý v průběhu pobytu sám od sebe pronášel, že ho tatínek bije a kouše do pindíka. Ve zprávě je správně uvedeno, že obviněná personálu sdělovala svá podezření ohledně protiprávního jednání poškozeného. Soudům obou stupňů vytýká, že uznaly obviněnou vinnou z popisování osobních obav a podezření či výroků, kdy výslovně uváděla, že se jedná o podezření, což nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu pomluvy. Uvádí, že jen opakovala sdělení svého syna, jelikož se nejedná o nepravdivé údaje, nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty přečinu pomluvy. Dovolatelka ve svém odvolání mimo jiné soudu prvního stupně vytýkala, že ve svém rozsáhlém zdůvodnění rozsudku se nedostatečně vypořádal s otázkou subsidiarity trestní represe. Odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 1459/22, v němž je zdůrazněna povinnost orgánů činných v trestním řízení velmi pečlivě zkoumat, zda konkrétní okolnosti skutečně svědčí o tom, že vážnost osoby mohla být ohrožena ve značné míře. Má se přihlédnout k postavení dotčené osoby, k jejím charakterovým a mravním vlastnostem a k okolnostem sdělení. V daném případě soudy obou stupňů všechny tyto konkrétní okolnosti nedostatečně vyhodnotily. Dovolatelka sama o poškozeném nikdy neuváděla nic z toho, co je jí kladeno za vinu. Pouze na dotaz personálu, zda je pravdivé to, co jim sděluje sám nezletilý, potvrdila, že jí nezletilý toto opakovaně uvádí už od svých 2.5 let, ale neví, zda je to pravda a nemá možnost zjistit, zda je jeho tvrzení věrohodné či ne, protože s ohledem na věk nezletilého nelze ani provést jeho psychologické vyšetření. Závěr, že je namístě použití norem občanského práva je také podpořen faktem, že poškozený žádnou škodu neuplatnil a ani netvrdil, že by mu nějaká škoda vůbec vznikla. 5. K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Uvádí, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s rozpory ve výpovědích P. a MUDr. Harviše, ve zdravotní dokumentaci včetně propouštěcí zprávy a v dopise pro OSPOD ve Valašském Meziříčí. V provedených listinných důkazech není žádná zmínka o tom, že by líčila poškozeného jako nebezpečného člověka, že by měl poškozený někoho ohrožovat zbraní tak, že by personál sanatoria měl obavy o své bezpečí. A už vůbec zde není uvedeno, že by měla někomu sdělovat, že poškozený sexuálně zneužívá nezletilého syna. Soudům je dále vytýkáno, že porušily právo dovolatelky na spravedlivý proces. Pokud soudy přistoupily k výslechu svědků, neměly pak vycházet z úředních záznamů o podaní vysvětlení těchto osob. Dovolatelka sice souhlasila se čtením úředních záznamů, nicméně takto čtený úřední záznam o vysvětlení nemůže být jediným nebo rozhodujícím důkazem sloužícím k usvědčení obviněné. Soudu druhého stupně závěrem vytkla, že neprovedl v odvolání navrhované důkazy a nerozhodl o tom, že je provádět nebude. 6. Dovolatelka se dále domnívá, že proti ní bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné. Soudy obou stupňů se dle ní dostatečně nezabývaly otázkou promlčení. Promlčecí doba v posuzovaném případě počala běžet ukončením jednání obviněné. Podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se běh promlčecí doby přerušuje nejdříve zahájením trestního stíhání, k němuž došlo dne 30. 11. 2021 doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné. Dovolatelka byla pravomocně odsouzena za přečin pomluvy, které se měla dopustit v období od 2. 11. 2018 do 11. 12. 2018. Skutková věta ani odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů neobsahují upřesňující časové údaje, ze kterých by bylo patrno, kdy konkrétně měla každý jednotlivý nepravdivý údaj sdělovat. Uvádí, že závěry soudů, že ke spáchání přečinu mělo dojít v období od 2. 11. 2018 do 11. 12. 2018, jsou nepřesné, zjednodušující a velmi obecné, tudíž nepřezkoumatelné. Jediné objektivizované datum je de