4 Tdo 737/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 737/2016 citace  Název judikátu:Násilí proti úřední osobě Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 6. 2016 Spisová značka:4 Tdo 737/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.737.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 325 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 8. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 737/2016-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2016 o dovolání obviněného L. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 10 To 393/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 145/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 5 T 145/2015, byl obviněný L. V. uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: „dne 23. 5. 2015 kolem 18:00 hodin v H. K. na fotbalovém stadionu v M. mezi poločasy fotbalového utkání Hradec Králové – Slavia Praha u sektoru domácích fanoušků vedle hlavní tribuny vpravo, v době, kdy skupinka domácích fanoušků se i přes opakované výzvy a přes ohrazení svého sektoru a aktivní bezpečnostní odpor 1. družstva pořádkové jednotky Městské policie Hradec Králové snažila dostat na hrací plochu, zezadu zaútočil proti jednomu ze členů uvedeného zasahujícího 1. družstva – strážníkovi M. H. tak, že se po tomto švihem ohnal kobercovým nožem s vysunutou čepelí v délce 6-7 cm směřujícím do jeho pravé zadní horní poloviny těla, přičemž ke zranění nedošlo v důsledku včasného zásahu druhého strážníka J. P., který M. H. těsně před kontaktem nože s tělem strhl k sobě ve směru od útočníka, který vzápětí z místa utekl.“ Za uvedené jednání byl obviněný L. V. odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 76 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 77 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu vstupu na veškerá ligová fotbalová utkání v České republice v trvání 3 let. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 5 T 145/2015, podal obviněný L. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 10 To 393/2015 tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 10 To 393/2015, podal následně obviněný L. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že byl poškozen na svých základních právech a svobodách. Namítá vady rozsudku okresního soudu, zejména jeho nepřezkoumatelnost, nejasnost a neúplnost jeho skutkových zjištění a rovněž nevypořádání se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Při hodnocení důkazů nebyla zachována zásada in dubio pro reo. Okresní soud své rozhodnutí o vině odůvodnil tím, že vinu obviněného prokázal svědeckými výpověďmi zasahujících městských strážníků P. a H. Výpovědi svědka K. pak nevěřil a tento svůj názor opíral pouze o to, že pokud by byla jeho výpověď pravdivá, pak neměl strážník P. důvod volat „pozor zbraň“ a neměl důvod strhávat kolegu H. před domnělým útokem. Namítá, že neprovedení důkazu výslechem dalšího svědka, o kterém hovořil svědek K. a který by zřejmě potvrdil verzi obviněného, nelze chápat jinak, než že oba soudy při hodnocení důkazů postupovaly jednostranně v neprospěch obviněného. Navíc u svědka K. nelze ani náznakem hovořit o jakémkoliv kladném vztahu k obviněnému, protože to byl právě tento svědek, který pomohl policii zjistit jeho totožnost a následně jej zadržet. Je tak přesvědčen, že nalézací soud, potažmo soud odvolací, nepostupovaly správně, pokud zamítly či neprovedly návrh na doplnění dokazování. Tímto neprovedením navrhovaného důkazu došlo k porušení objektivnosti procesu a k porušení základních práv. Dále žádá zhlédnutí kamerových záznamů a dále záznamu z GoPro kamery, kterou městští strážníci mají připevněnou na výstroji, poukazuje na to, že neexistuje žádný důkaz, kromě výpovědi svědka P., o tom, že by měl v danou dobu někoho ohrozit nožem, a to i přes to, že celý prostor byl v tu dobu monitorován mnoha kamerami, z mnoha úhlů a sledován mnoha členy městské policie a pořadatelské služby. Soudy tudíž postupovaly v rozporu se základní zásadou trestního řádu uvedenou v § 2 odst. 5 tr. ř., čímž došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, které vedly k nesprávnému posouzení jednání. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 5 T 145/2015 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 10 To 393/2015 zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 20. 5. 2016 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od s