4 Tdo 742/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 742/2025-160 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 8 To 100/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 181/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 50 T 181/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný M. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že „dne 16. 10. 2024 nejméně v době okolo 17:57 v Praze XY, na trase od ulice XY až do ulice XY, kde byl u skladovací haly č. p. XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil motorové vozidlo zn. Volkswagen Caddy, registrační značky XY, a to po předchozím vědomém užití metamfetaminu a amfetaminu, přičemž v rámci silniční kontroly se podrobil orientačnímu testu na přítomnost návykových látek sadou DrugWipe 5SP s pozitivním výsledkem na metamfetamin a amfetamin a následným lékařským vyšetřením, spojeným s odběrem krve mu byla v čase 19:34 zjištěna přítomnost metamfetaminu v krvi v hodnotě 363 ng/ml a amfetaminu v hodnotě 15,5 ng/ml, a musel si tak být vědom toho, že jeho psychosenzomotorické schopnosti jsou natolik ovlivněny, že není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo“. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku soud obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Dále obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 měsíců. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 podal odvolání v neprospěch obviněného, které směřoval toliko do výroku o trestu. Městský soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaných odvoláních rozhodl usnesením ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 8 To 100/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného i státního zástupce zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 8 To 100/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel je totiž přesvědčen o tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 5. Obviněný konkrétně namítá, že soudy postupovaly v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. a dostatečně nereflektovaly jím namítané skutečnosti. Z provedeného dokazování totiž zcela jasně nevyplývá, proč bylo v jeho případě přistoupeno k provedení testu na přítomnost OPL z krve, když test na přítomnost OPL z moči vyšel negativní. Nadto není možné nade vši pochybnost postavit najisto, že policisté se vzorkem jeho krve nemanipulovali, jelikož ti bez dohledu dalších osob tento vzorek nesli do trezoru. Obviněný přitom akcentuje svůj konfliktní vztah s policisty. Podle dovolatele taktéž není možné postavit najisto, že ve Fakultní nemocnici Bulovka byla skutečně testována jeho krev, když test DNA se neprováděl a v podstatě jediné z čeho bylo možné vyvodit, že se jedná o jeho krev byl štítek na zkumavce se vzorkem krve. Podle dovolatele nalézací soud nevzal v potaz tu skutečnost, že navzdory všem kontrolním mechanismům při testování vzorku krve, které mají zabránit jeho záměně, je zde stále začátek celého procesu, tedy odnos vzorku krve do trezoru bez dohledu další osoby. Samotný vzorek totiž dostane laboratorní číslo T a čtyřmístný kód, kdy v této chvíli zde již není žádná kontrola dalším člověkem. Není tak vyloučeno, že mohlo k nějaké záměně vzorku dojít. 6. Dovolatel dále nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu, který v bodě 10 napadeného usnesení uvádí, že test odebrání moči je pouze orientační, přičemž právě test z krve je nezpochybnitelný a exaktní. Obviněný namítá, že vzorek pro test na OPL z moči se odebere za přítomnosti dalších osob a testuje se ihned. Proto je zřejmé, že jde o vzorek dotčené osoby. Jedná se tak o test, jehož provedení je transparentnější než test krve, při kterém celá identifikace stojí na jedné popsané zkumavce, kterou policisté bez dalšího dozoru přenesou do trezoru. 7. Obviněný tak nemůže souhlasit se závěrem odvolacího soudu (bod 12 napadeného usnesení), že rozsudek nalézacího soudu není zatížen tzv. extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. 8. Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 8 To 100/2025, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2025, č. j. 50 T 181/2024-93, a sám rozhodl tak, že se zprošťuje obžaloby, případně že se věc vrací nalézacímu soudu k novému projednání. 9. K dovolání obviněného se dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 NZO 557/2025, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Úvodem stručně zrekapituloval uplatněný dovolací důvod, a především obsah podaného dovolání. Současně zdůraznil, že obviněný z velké části opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou již uplatnil před nalézacím soudem, a kterou shrnul ve svém odvolání. 10. K námitce stran možné nezákonné manipulace se vzorkem krve státní zástupce uvádí, že se s touto námitkou dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů. Akcentuje, že nalézací soud na základě výslechu řady svědků podrobně popsal způsob nakládání s krevními vzorky, kterým je v podstatě vyloučena jejich záměna (bod 16 jeho rozsudku). Odvolací soud se pak v bodech 9–13 jeho usnesení s těmito závěry nalézacího soudu ztotožnil. 11. Státní zástupce s argumentací soudů nižších stupňů zcela souhlasí a dodává, že k takto vážnému obvinění policistů by ovšem měla mít osoba podrobená trestnímu řízení konkrétní poznatek, který je možno prověřit. Dovolatel však pouze obecně sděluje, že má s policisty jisté konfliktní vztahy, které ovšem blíže nerozvádí. Proto souhlasí státní zástupce s názorem, který vyslovil odvolací soud v bodě 13 napadeného usnesení, že ze strany dovolatele se jedná o argumenty pouze hypotetické a žádným konkrétním tvrzením nepodložené. Jen pro úplnost poznamenává, že stejně jako soudkyni v průběhu hlavního líčení, tak i policistům na místě kontroly, se dovolatel jevil jako osoba pod vlivem návykových látek. 12. Státní zástupce pak dodává, že první variantě tvrzeného dovolacího důvodu námitky dovolatele neodpovídají, neboť dovolatel neuvedl, že by snad mezi lékařským vyšetřením jeho krve a skutkovým zjištěním obsahu návykových látek byl nějaký rozpor. Brojí pouze proti správnosti lékařského vyšetření. Zdůrazňuje, že nalézací soud provedl k uvedené správnosti obsáhlé dokazování, když vyslechl všechny osoby, které se na manipulaci s dovolatelovým krevním vzorkem účastnily. Dovolatel ani neuvádí, že by snad některý z těchto důkazů vyvracejících jeho tvrzení o záměně vzorků byl procesně nepřípustný. Dovolatel tedy nesouhlasí s obsahem jednotlivých provedených důkazů – s tím, že tyto důkazy jeho tvrzení o záměně vzorků vyvracejí. Ani nenamítá, že by snad některý z uvedených důkazů jeho obhajobu potvrzoval a že by tím nastal zjevný rozpor mezi uvedeným důkazem a skutkovým zjištěním soudů. 13. Obviněný má tak podle státního zástupce za to, že i po obsáhlém dokazování trvá pochybnost o skutkových zjištěních soudů a obsahově tedy namítá, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. V této souvislosti státní zástupce upozorňuje, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Je toho názoru, že dovolání obviněného žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí. Dovolatel tak pouze namítá, že existuje hypotetická pochybnost o možné záměně vzorků. 14. Závěrem vyjádření státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí státní zástupce s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 15. Dne 22. 8. 2025 odeslal dovolatel skrze svého obhájce Nejvyššímu soudu reakci na doručené vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Obviněný v podání pouze opakuje již přednesené námitky, které uplatnil ve svém dovolání a nepředkládá soudu nějakou hlubší argumen