4 Tdo 853/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 853/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 9. 2022 Spisová značka:4 Tdo 853/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.853.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 11. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3298/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 853/2022-11798 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 9. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. K., nar. XY v XY, bytem XY, s adresou pro účely doručování XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2022 č. j. 6 To 60/2021-11666, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 23/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2021 č. j. 11 T 23/2019-11630 v trestní věci obviněných F. K., J. Š. a společnosti S. G. byl obviněný F. K. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném v bodech ad I. a/ a II. výroku o vině. Za to byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vedle toho mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Současně došlo k odsouzení a potrestání spoluobviněných J. Š. a společnosti S. G. Trestná činnost spočívala podle skutkové věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku zkráceně v tom, že I. a/ v době od 1. 9. 2011 do přinejmenším 11. 11. 2011 sám, popřípadě s dalšími doposud neustanovenými osobami, v úmyslu řídit a ovlivňovat provádění obchodních a platebních transakcí a získat tak neoprávněný finanční prospěch ke škodě České republiky z neodvedené daně z přidané hodnoty z provedených zdanitelných plnění společnosti S. G., IČ: XY, se sídlem XY (nyní se sídlem XY), v XY, případně na jiném dosud neupřesněném místě v Jihomoravském kraji, navázal na jednání dosud neustanovených pachatelů, kteří zajistili, aby stávající jednatel této společnosti M. Ž., nar. XY, dne 1. 9. 2011 uzavřel Dodací smlouvu se společností D. M., se sídlem XY, Rakousko, jako dodavatelem, na základě které měla společnost S. G. v období od 1. 9. 2011 do 31. 7. 2012 odebírat pohonné hmoty (motorovou naftu a benzín), poté dne 22. 9. 2011 pod příslibem pravidelné měsíční odměny, s cílem zastřít skutečné organizátory nákupu a prodeje pohonných hmot na území České republiky dosadil do funkce jediného jednatele a společníka společnosti S. G., J. Š., kterého následně řídil a na jehož pokyn J. Š. podepsal jím dodané písemnosti, na základě kterých společnost S. G., v období od 3. 10. 2011 do 11. 11. 2011 nejméně v 36 případech specifikovaných ve výroku rozsudku dovezla do České republiky od společnosti D. M. pohonné hmoty v celkovém objemu 5.018.053 litrů v celkové hodnotě 83.579.891,27 Kč, které byly poté za využití služeb tzv. oprávněného příjemce – společnosti D., IČ: XY, se sídlem XY, která řádně uhradila spotřební daň příslušným celním úřadům, uvolněny pro trh v České republice, pročež dovezené pohonné hmoty byly poté formálně přeprodávány dalším obchodním společnostem v rámci České republiky, čímž společnosti S. G., vznikla povinnost na dani z přidané hodnoty v České republice ve výši 28.255.814,66 Kč, které si byl F. K. vědom, pročež v rozporu s § 21 odst. 1, § 101 odst. 1 a § 108 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, záměrně nezajistil podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty a úhradu daně, ačkoliv J. Š. ujišťoval, že toto zařídí, přestože věděl, že tak neučiní, namísto toho po úhradě kupní ceny dodavateli a spotřební daně a provize oprávněnému příjemci J. Š. na jeho pokyn vybíral v hotovosti na pobočce banky Oberbank AG v XY z bankovního účtu společnosti S. G., č. XY zbývající finanční prostředky v celkové výši 6.395.000 Kč utržené prodejem pohonných hmot, jež J. Š. následně předával F. K., který je poté použil dosud nezjištěným způsobem, načež společnost S. G., obchodní činnost spočívající v nákupu a prodeji pohonných hmot, která účelově a v rozporu se základním účelem podnikání nebyla zaměřena na generování zisku, skutečně a řádně nepřiznala v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2011, resp. daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období vůbec nepodala a daň neodvedla, přičemž tímto jednáním F. K. byla Česká republika, nyní zastoupená Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro XY, zkrácena na dani z přidané hodnoty o částku ve výši nejméně 28.255.814,66 Kč, a II. s cílem zastřít skutečné organizátory nákupu a prodeje pohonných hmot na území České republiky ke dni 8. 12. 2011 zajistil převod 100% obchodního podílu společnosti S. G., IČ: XY, se sídlem XY, na osobu P. K., jehož rovněž dosadil do funkce jejího jediného jednatele, aby ho sám, popřípadě s dalšími doposud neustanovenými osobami, řídil a ovlivňoval tak provádění obchodních a platebních transakcí a získal tím neoprávněný finanční prospěch ke škodě České republiky z neodvedené daně z přidané hodnoty z provedených zdanitelných plnění společnosti S. G., poté v XY, případně na jiném dosud neupřesněném místě v Jihomoravském kraji, přiměl P. K. k tomu, že ten jako jediný jednatel společnosti S. G., v rámci její podnikatelské činnosti nejprve dne 11. 1. 2012 uzavřel Smlouvu na dodávky pohonných hmot se společností D. M., se sídlem XY, Rakousko, jako dodavatelem, na základě které v období od 2. 2. 2012 do 16. 4. 2012 nejméně v 78 případech specifikovaných ve výroku rozsudku dovezla společnost S. G., jakožto odběratel do České republiky pohonné hmoty v celkovém objemu 12.329.419 litrů v celkové hodnotě 217.331.909,67 Kč, které byly poté za využití služeb tzv. oprávněných příjemců – společností D., IČ: XY, se sídlem XY, a S. Č., IČ: XY, se sídlem XY, které řádně uhradily spotřební daň příslušným celním úřadům, uvolněny pro trh v České republice, pročež dovezené pohonné hmoty byly poté formálně přeprodávány dalším obchodním společnostem v rámci České republiky, čímž společnosti S. G., vznikla povinnost na dani z přidané hodnoty v České republice ve výši 73.312.016,66 Kč, které si byl F. K. vědom, pročež v rozporu s § 21 odst. 1, § 101 odst. 1 a § 108 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, záměrně nezajistil podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty a úhradu daně, ačkoliv jednatele společnosti P. K. ujišťoval, že toto zařídí, přestože věděl, že tak neučiní, namísto toho po úhradě kupní ceny dodavateli a spotřební daně a provize oprávněnému příjemci P. K. na jeho pokyn vybíral v hotovosti jednak v době od 1. 2. 2012 do 17. 4. 2012 na pobočce banky Oberbank AG pobočka Česká republika z bankovního účtu společnosti S. G., č. XY tam zbývající finanční prostředky v celkové výši 15.840.000 Kč a jednak v době od 20. 3. 2012 do 17. 4. 2012 na pobočce banky UnitCredit Bank Czech republik, a. s., v XY z bankovního účtu společnosti S. G., č. XY zbývající finanční prostředky ve výši 4.860.000 Kč utržené prodejem pohonných hmot, jež P. K. následně předával F. K., který je poté použil dosud nezjištěným způsobem, načež společnost S. G., obchodní činnost spočívající v nákupu a prodeji pohonných hmot, která účelově a v rozporu se základním účelem podnikání nebyla zaměřena na generování zisku, skutečně a řádně nepřiznala v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. a 2. čtvrtletí roku 2012, resp. daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období vůbec nepodala a daň neuhradila, přičemž tímto jednáním F. K. byla Česká republika, nyní zastoupená Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště XY., zkrácena na dani z přidané hodnoty o částku ve výši nejméně 73.312.016,66 Kč. Následná odvolání obviněných F. K., J. Š. a poškozeného Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště XY, proti shora citovanému rozsudku Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 3. 2022 č. j. 6 To 60/2021-11666 podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný F. K. dovoláním, v němž odkázal na ustanovení §