4 Tdo 872/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 872/2021 citace  Název judikátu:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 8. 2021 Spisová značka:4 Tdo 872/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.872.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 12. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3202/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 872/2021-789 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného T. M., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 5 To 63/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 71/2020, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 1 T 71/2020, byl obviněný T. M. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „jako statutární zástupce a osoba oprávněná jednat za právnickou osobu K., IČ: XY, se sídlem XY, nepravdivě za tuto právnickou osobu uvedl: 1. v přiznání k dani z příjmů právnických osob ze dne 11. 3. 2015, podaném na Finanční úřad pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště Praha 5, za zdaňovací období roku 2014, nulový základ daně, ačkoliv věděl, že výsledek hospodaření za toto zdaňovací období činil 229 565 Kč a vzniklá daňová povinnost, která měla být přiznána a odvedena správci daně činila 43 510 Kč, 2. v přiznání k dani z příjmů právnických osob ze dne 26. 3. 2016, podaném na Finanční úřad pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště Praha 5, za zdaňovací období roku 2015, nulový základ daně, ačkoliv věděl, že výsledek hospodaření za toto zdaňovací období činil 299 496 Kč a vzniklá daňová povinnost, která měla být přiznána a odvedena správci daně činila 56 810 Kč, neboť jménem K., IČ: XY, se sídlem XY, provozoval jako hlavní podnikatelskou činnost taxislužbu, ačkoliv K., IČ: XY, založil jako neziskovou organizaci, tedy veřejně prospěšného poplatníka, přičemž hlavní činností K., měla být závodní činnost motosportu, kterou však vykonával pouze okrajově, a tedy neoprávněně využíval výhod plynoucích ze statutu veřejně prospěšného poplatníka, jako je uplatnění položky snižující základ daně dle § 20 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a tím způsobil celkovou škodu ve výši 100 320 Kč.“ Za uvedené jednání byl obviněný T. M. odsouzen podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, k peněžitému trestu ve výši 50 000 Kč, vyměřenému jako 100 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 500 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu všech právnických osob v trvání 24 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Finanční úřad pro hl. m. Prahu, IČO: 72080043, se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 1 T 71/2020, podal obviněný T. M. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 5 To 63/2021, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 5 To 63/2021, podal následně obviněný T. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že výše škody byla nižší než 100.000 Kč, což je hranice většího rozsahu předpokládaná v úpravě po novele provedené zákonem č. 333/2020 Sb., a proto jeho jednání nelze posoudit jako přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný dále uvedl, že mělo být použito ustanovení o zvláštní účinné lítosti podle § 242 tr. zákoníku. Rovněž vyjádřil názor, že danou trestní věc neměl posuzovat ani Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud nalézací, tak Městský soud v Praze jako soud odvolací, a proto ve věci rozhodl nepříslušný orgán, rozhodnutí je tudíž nezákonné. Rovněž uvedl, že pro soud má být určující stav ke dni vydání rozhodnutí ve všech parametrech včetně způsobení škody, proto měly být zohledněny platby 1.500 Kč, které byly současným předsedou spolku K. uhrazeny po podání obžaloby poškozenému finančnímu úřadu. Dále obviněný namítl, že nebyla dodržena zásada subsidiarity trestní represe. Postup orgánů činných v trestním řízení byl beze snahy řešit věc méně invazními způsoby, jako je tomu v daňovém řízení. Dále konstatoval, že na samém počátku dané věci stálo oznámení Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, které ale směřovalo k činnosti pobočného spolku, tj. osobě právnické, avšak Policie ČR a následně státní zástupkyně zaměřili prověřování, resp. trestní stíhání na dovolatele, tj. osobu T. M. jako na osobu fyzickou. V této souvislosti uvedl, proč byl tedy zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim vůbec přijímán, když podle něj orgány činné v trestním řízení nepostupují. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 a usnesení Městského soudu v Praze a sám rozhodl, že se zprošťuje obžaloby, případně rozhodl o zastavení trestního stíhání nebo postoupení věci jinému příslušnému orgánu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že pod dovolací důvod podle v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky obviněného, kterými společně brojil proti naplnění skutkové podstaty přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené námitky obviněného neshledal opodstatněnými. Dále uvedl, že ačkoli po novele provedené zákonem č. 333/2020 Sb. došlo k navýšení stanovené hranice škody velkého rozsahu na 100.000 Kč, stále bylo možné jednání obviněného kvalifikovat jako tentýž trestný čin, neboť škoda dosáhla celkem výše 100.320 Kč. Avizované platby 1.500 Kč, které byly současným předsedou spolku K. uhrazeny po podání obžaloby poškozenému finančnímu úřadu, nenabývají právní relevanci z hlediska již dokonaného trestného činu, k němuž je uplatňována vina obviněného. Nepřípadný je rovněž odkaz obviněného na použití zvláštního ustanovení o účinné lítosti ve smyslu § 242 tr. zákoníku, neboť předvídaný zánik trestní odpovědnosti je zde vztahován výlučně na trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 tr. zákoníku. Toto zvláštní ustanovení nedopadá i na trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku, neboť není obsažen v jeho stanovené dikci. Pod deklarovaný dovolací důvod podle v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podřadit rovněž námitku obviněného týkající se zásady subsidiarity trestní represe. I tuto námitku je třeba považovat za neopodstatněnou, neboť existence jiné právní normy daňové povahy ještě nezakládá nutnost postupu toliko podle takové normy bez možnosti aplikace trestněprávních institutů. V posuzované věci obviněného není možno spatřovat ani žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by neměla být trestní odpovědnost uplatněna. Nešlo o jednorázové pochybení obviněného v oblasti správy daní a především jeho jednání bylo příznačné účelovým zneužitím provozování spolku, jímž místo prospěšné činnosti kryl výkon hlavní činnosti v podobě provozování taxislužby, a k němuž se vázaly výhody přiznávané z postavení veřejně prospěšného poplatníka. Jestliže obviněný polemizoval s absencí dovozování trestní odpovědnosti právnické osoby, je nutné zdůraznit, že vztah trestní odpovědnosti právnické osoby k trestní odpovědnosti fyzické osoby je vymezen jako souběžný, samostatný a nezávislý odpovědnostní vztah. Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob uvedených v § 8 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, což platí i naopak. Přisvědčit nelze ani námitce obviněného, že ve věci rozhodl nepříslušný orgán, a proto je rozhodnutí nezákonné. Spolek K. sídlil v pražském obvodu, k němuž byl příslušný Finančn