4 Tdo 912/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 912/2020 citace  Název judikátu:Znásilnění Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 9. 2020 Spisová značka:4 Tdo 912/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.912.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 12. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 51/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 912/2020-718 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 o dovolání, které podal obviněný V. F., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 2 To 3/2020, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 6/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. F. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 57 T 6/2019, byl obviněný V. F. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 alinea 2, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zák., účinný do 31. 12. 2009 [bod 1) rozsudku], trestným činem znásilnění dle § 241 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., tr. zák., účinný do 31. 12. 2009 [bod 2) rozsudku], jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „1) v přesně nezjištěné době od začátku ledna 2007 do srpna 2007, v bytě na adrese XY, který užíval společně s B. K., nar. XY, k níž poškozená, tehdy nezletilá AAAAA (pseudonym), nar. XY, jezdila na návštěvy, v době, kdy B. K. odešla z bytu, a obžalovaný měl na poškozenou dohlížet, využil svého postavení vyplývající z jeho převahy jako dospělé autority, a využívaje závislosti poškozené, opakovaně poškozenou objímal, pokoušel se jí líbat a sahal jí na zadek a prsa přes oblečení, přičemž jí říkal, aby se nebála, že se to nikdo nedozví, a že se jí to bude líbit, přičemž postupně poškozené sahal i pod oblečení na obnažená prsa a přirození, ačkoli mu poškozená opakovaně říkala, že si nepřeje, aby to dělal, a pokoušela se mu odstrčit ruku, na což obžalovaný nijak nereagoval, a pokračoval v osahávaní poškozené jak přes oblečení, tak i na nahém těle včetně intimních partií, kdy tohoto jednání se dopustil, ačkoli věděl, že poškozená dosud nedovršila věku patnácti let; 2) v přesně nezjištěné době od září 2007 do prosince 2007, v bytě na adrese XY, který užíval společně s B. K., nar. XY, k níž poškozená, tehdy nezletilá AAAAA, nar. XY, jezdila na návštěvy, v době, kdy B. K. odešla z bytu, přistoupil ke gauči v obývacím pokoji, na kterém ležela na zádech pošk. tehdy nezletilá AAAAA, nar. XY, která se již připravovala ke spaní, odkryl peřinu, kterou byla přikrytá, nalehl na ni celou vahou svého těla tak, že se poškozená nemohla hýbat, kdy si současně stáhl kalhoty a trenýrky, a následně poté, co poškozené roztáhl nohy, vnikl bez jejího souhlasu a proti její vůli svým ztopořeným penisem do její vagíny a počal s ní souložit, kdy poškozená po celou dobu plakala a pokoušela se bránit, což se jí s ohledem na velkou fyzickou převahu obžalovaného nedařilo, následně obviněný vstal z gauče, a odešel do jiného pokoje bytu, kdy poškozená poté, co obžalovaný odešel, se šla osprchovat, neboť v důsledku shora uvedeného jednání obžalovaného krvácela z přirození, přičemž shora uvedeného jednání se obžalovaný dopustil, ačkoliv věděl, že poškozená dosud nedovršila věku patnácti let." Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 241 odst. 3 zák. č. 140/1961 Sb., tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, za použití § 35 odst. 1 téhož tr. zák., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) zák. č. 140/1961 Sb., tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 300 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 2 To 3/2020. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek částečně zrušuje, a to pouze ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené nemajetkovou újmu v částce 100 000 Kč za způsobené duševní útrapy. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu odůvodnění podaného dovolání nejprve uvádí, co je považováno za jiný způsob pohlavního zneužití, následně co je považováno za naplnění znaku zneužití závislosti. Dále obviněný konstatoval, že poškozená ve své výpovědi uvedla, že byla osahávána ve třech, maximálně pěti případech, a to ještě víceméně přes šaty. Poškozená k tomuto dále uvedla, že sice nechápala důvod této činnosti obviněného, nicméně vždy se jí podařilo obviněného odstrčit. Toto považuje za důležité i z hlediska kvalifikace trestného činu znásilnění podle § 241 tr. zák. Zde se také domnívala, že obviněného odstrčí, čím měl být údajný pokus znásilnění dle jejich slov odvrácen. Poškozená sama uvedla, že odstrčením obviněného ustane jeho útok na právem chráněný zájem poškozené. Tvrdí, že jeho popsané jednání, pokud k němu mělo dojít, nemělo takovou vyžadovanou intenzitu. Dále uvádí, co je považováno za násilí ve smyslu § 241 odst. 1 tr. zák. a za co je třeba pokládat soulož. Obviněný má za to, že poškozená minimálně ve své prvotní výpovědi dne 17. 1. 2019 nepopsala průnik penisu do vaginy ani pokus o tento průnik. Neustále opakovala, že na ni poškozený naléhal, což ale nemuselo nutně vést k pohlavnímu styku ani pokusu o něj, když nalehnutí není možné kvalifikovat jako pokus o znásilnění a už vůbec ne jako znásilnění. Ve své výpovědi ani nebyla schopna uvést, zda to bylo penisem. Poškozená se měla v rámci svého výslechu odvolávat na odbornou literaturu a svoji výpověď zasadit do jejich závěrů. Ke znásilnění samotnému uvedla, že počítala s tím, že odsouzeného odstrčí a tím bude jeho jednání ukončeno. To znamená, že tímto odstrčením poškozená myslela svůj akt nesouhlasu, po kterém ale obviněný od dalšího svého jednání upustil. Dále se obviněný věnuje údajnému extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudu. K tomuto poukazuje na výpověď P. B., která poškozenou vyšetřovala v roce 2012: „Podle vyšetření se zdá, že hymen je zachován“. Z tohoto dovozuje, že pět let poté, co mělo dojít ke znásilnění, měla poškozená zachovanou panenskou blánu. Současně však uvádí, že si je vědom toho, že situace, kdy je panenská blána zachována i po styku, může nastat, avšak je přesvědčen, že se tak v žádném případě nemůže stát při sexuálním kontaktu s dospělým a zkušeným mužem, k němuž navíc mělo dojít násilně. Obviněný podotýká, že závěry vyšetření nekorespondují s tím, že poškozená uvedla, že po styku krvácela. To, že poškozená po styku krvácela, by nutně muselo naznačovat na porušení hymenu, ten ale dle zjištění gynekoložky byl zachován. Obviněný dále uvedl, že svědkyně R. K., učitelka poškozené na střední škole, vypověděla, že ačkoliv se jí poškozená svěřovala se svými psychickými stavy, nikdy se jí nezmínila o tom, že by ji v minulosti někdo fyzicky atakoval. Ohledně její věrohodnosti zjistila, že si poškozená některé věci vymýšlí. Závěrem uvádí, že dovolatel již v obsahu svého odvolání uvedl, že extrémní nesoulad ve skutkových zjištěních spočívá rovněž ve skutečnosti, že se v tomto případě jedná o tvrzení proti tvrzení, ale jinak neexistuje jediný důkaz, že by k uvedeným jednáním mělo dojít. Ze shora uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud uvedené nedostatky rozhodnutí soudů obou stupňů konstatoval, zrušil ohledně obviněného dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze, stejně tak rozsudek Vrchního soudu v Praze, aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na oba rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání v souladu s § 265r