4 Tdo 93/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 93/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:4 Tdo 93/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.93.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 93/2026-789 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 dovolání obviněného E. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. 7 To 165/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 74/2022, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného E. T. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 10T 74/2022, byl obviněný E. T. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odstavec 1, 3 tr. zákoníku a přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle § 328 alinea druhá tr. zákoníku a soud prvního stupně mu uložil za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, kterým již byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. října 2024, č. j. 15 T 110/2024-748, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let. Výkon trestu odnětí svobody obviněnému odložil na zkušební dobu v trvání 5 let a současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. října 2024, č. j. 15 T 110/2024-748, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Poškozené I. K. a DAVO CAR, s. r. o., soud prvního stupně podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve stejném řízení byl ve stejném rozsahu jako obviněný E. T. uznán vinným i obviněný L. S. a tomu soud prvního stupně uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 léta. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění E. T. a L. S. dopustili trestné činnosti tak, že: „dne 19. 11. 2019 v Brně na ulici XY, v předchozím zištném plánu svého neoprávněného obohacení vylákáním převáženého vozidla a po společné domluvě, nejprve obžalovaný E. T. využil situace, při níž asistoval poškozenému I. K., jako tlumočník ve věci přihlášení jeho vozidla zn. MERCEDES-AMG CLS 63 AMG, RZ: XY, vin XY, do registru vozidel a v areálu Stanice technické kontroly Heršpice, s.r.o., od poškozeného vylákal jeho doklad totožnosti a dokumentaci k vozidlu, s nimiž odešel do vnitřních prostor uvedené STK, následně se vrátil již společně s obžalovaným L. S., který se v souladu s jejich předchozím společným plánem vydával za příslušníka Policie ČR, přičemž pod smyšlenou legendou, že je na vozidlu daňový nedoplatek, kvůli kterému je toto vozidlo evidováno v celostátním pátrání Policie ČR, společně vylákali od poškozeného vydání tohoto vozidla oproti falešnému dokumentu "Předávací protokol vozidla" ze dne 19. 11. 2019, údajně přebírajícího orgánu Městského soudu v Praze, načež vozidlo z místa odvezli, aby jej využili ke svému profitu a poškozenému I. K., tak způsobili škodu ve výši 776 616 Kč“. 3. Soud prvního stupně stejným rozsudkem, po přijetí jeho prohlášení viny, uznal vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odstavec 1 alinea prvá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku i obviněného Jiřího Mandíka a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let. Jednání tohoto obviněného spočívalo v tom, že: „dne 3. 12. 2019 na pobočce poškozené společnosti DAVO CAR, s.r.o. v Olbramovicích 203, v pozici jednatele spol. AZ Corporation, s.r.o., IČ 04668707, s vědomím podvodného způsobu, jakým se obžalovaní L. S. a E. T. zmocnili vozidla zn. MERCEDES-AMG CLS 63 AMG, RZ: XY, v hodnotě 776 616 Kč, ke škodě poškozeného I. K., které nechal předem dne 21. 11. 2019 přeregistrovat na jím zastoupenou společnost AZ Corporation, s.r.o., toto vozidlo prodal uvedené společnosti DAVO CAR, s.r.o., před jejímiž zástupci současně předstíral, že toto vozidlo patří společnosti AZ Corporation, s.r.o., za částku 470 000 Kč, kterou si nechal vyplatit na bankovní účet č: XY, jenž byl založen na jméno obžalovaného Jiřího Mandíka, čímž tak poškozené společnosti DAVO CAR, s.r.o., IČ 27934799, se sídlem U Tvrze 669/40B, 108 00 Praha, způsobil škodu ve výši 470 000 Kč, neboť toto vozidlo bylo společnosti DAVO CAR, s.r.o., v průběhu trestního řízení dne 17. 1. 2020 odňato podle § 79 odst. 1 tr. řádu a na podkladě usnesení policejního orgánu ze dne 31. 3. 2020 uloženo do úschovy Městského soudu v Brně“. 4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný E. T. a poškozená DAVO CAR, s. r. o., která Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. 7 To 165/2025, podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 5. Obviněný E. T. (dále i jako „obviněný“ a „dovolatel“) podal proti rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Kokeše dovolání, které opřel o dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a m) tr. řádu. Nejprve vytýká odvolacímu soudu, že se jeho odvoláním dostatečně nezabýval, že používá stejný slovosled, jako použil soud prvního stupně, odkazuje přitom na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2957/20, I. ÚS 2346/14. Podle dovolatele se odvolací soud nevypořádal s posouzením výpovědi poškozeného I. K., posouzením prohlášení viny obviněného Jiřího Mandíka, důkazy svědčícími pro verzi obviněného E. T. a právním posouzením skutku. 6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 931/2008 a tvrdí, že nebylo jemu, ani jeho obhájci, umožněno účastnit se výslechu svědka T. Š. u hlavního líčení, které se konalo dne 13. prosince 2023, i když se obhájce omluvil z důvodu nepříznivé dopravní situace, která byla soudu doložena. Obhájci tak nebylo umožněno klást svědkovi otázky a podrobit ho konfrontaci s jinými důkazy. 7. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, poukazuje na okolnosti přijetí prohlášení viny obviněného Jiřího Mandíka a rozpory v provedených důkazech, které označuje za extrémní. Ohledně prohlášení viny vyslovuje pochybnosti, že obviněný Jiří Mandík věděl, k jakému skutku prohlašuje vinu, rozebírá některé pasáže jeho výpovědi před soudem prvního stupně, připomíná pak, že soud nemůže při přijetí prohlášení viny rezignovat na zjištění skutkového stavu a odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2138/23 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 212/2025, sp. zn. 4 Tdo 424/2025. Dovozuje z výpovědi svědka T. Š., že poškozený I. K. za vozidlo nezaplatil, zdůrazňuje, že tento svědek mu podepsal plnou moc k přepisu vozidla a vyzdvihuje, že svědek nevěděl nic o tom, že by F. C. vozidlo poškozenému prodal. Nepřiléhavý postup byl podle dovolatele soudem uplatněn i v případě hodnocení dalších důkazů, jako například výpovědi svědka V. Š. Žádný z aktérů se nevydával za příslušníka policie, zpochybněn je i předávací protokol k vozidlu, když nebyly zkoumány podpisy pod touto listinou. 8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu namítá obviněný, že nebyla zkoumána existence okolností vylučujících protiprávnost a nebyla řešena otázka subsidiarity trestní represe. Tvrdí, že pokud poškozený svědkovi Š. nezaplatil kupní cenu za vozidlo, pak nelze v postupu obviněného směřujícímu ke vrácení vozidla spatřovat protiprávnost (vychází přitom z možnosti odstoupení od kupní smlouvy podle občanského zákoníku), nic na tom nemění ani použití nedovolené svémoci, naznačuje, že i poškozený mohl mít při získání vozidla a nezaplacení kupní ceny podvodný úmysl, zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1485/2017. Do úvahy podle obviněného měly přijít instituty krajní nouze a nutné obrany. Dovolatel opětovně zdůrazňuje, že neuvedl poškozeného v omyl a poškozený nezaplatil kupní cenu za vozidlo, proto se na něm nemohl obviněný dopustit podvodu. Není pak možné dovodit, že by obviněný postupoval jako orgán veřejné moci nebo byl na takovém postupu dohodnut s obviněným L. S., navíc se v popisovaném skutku jedná jen o jeden takový úkon. 9. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu opakuj