4 Tdo 930/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 930/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:4 Tdo 930/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.930.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Těžké ublížení na zdraví Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Spravedlivý proces Přítomnost při soudních jednáních Skutkové vady a vady dokazování Hodnocení důkazů In dubio pro reo Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 147 odst. 1 tr. zákoníku § 147 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 930/2025-405 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 8 To 225/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 24/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 14. 6. 2024, sp. zn. 2 T 24/2024, byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 8. 8. 2022 kolem 13:00 hodin v Praze XY, po ulici XY ve směru jízdy od ulice XY ke křižovatce ulic XY, XY a XY řídil automobil zn. BMW 530 D, registrační značky XY, a přitom se plně nevěnoval dopravní situaci na pozemní komunikaci, následkem čehož při předjíždění souběžně jedoucího cyklisty, poškozeného P. T., který jel na jízdním kole značky Specialized po pravé straně komunikace nejprve ve vyhrazeném jízdním pruhu pro cyklisty a následně v prostoru piktogramového koridoru pro cyklisty, obžalovaný nedodržel bezpečný boční odstup od poškozeného, v důsledku čehož došlo ke střetu pravé části vozidla řízeného obžalovaným s poškozeným, následkem čehož poškozený ztratil stabilitu a upadl na vozovku, kdy tímto jednáním obžalovaný poškozenému způsobil tříštivou zlomeninu jamky levého kyčelního kloubu bez posunu kostních úlomků, zlomeninu dolního raménka stydké kosti vlevo, zlomeninu zevní části levé klíční kosti bez posunu kostních úlomků s krevním výronem a otokem měkkých tkání a oděrkou v této oblasti, tržnou ránu délky 1 cm a oděrku na levém lokti a oděrku na levém koleni, přičemž tato zranění poškozeného omezovala v obvyklém způsobu života po dobu delší 6 týdnů, kdy popsaným jednáním obžalovaný porušil povinnost řidiče stanovenou v ustanovení § 17 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož při předjíždění cyklisty je řidič motorového vozidla povinen dodržet bezpečný boční odstup, jímž se rozumí vzdálenost mezi nejbližšími okraji motorového vozidla, přípojného vozidla nebo nákladu a jízdního kola, přívěsného vozíku nebo cyklisty nejméně 1,5 metru“. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku peněžitý trest, a to v 50denních sazbách ve výši 2 000 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč. Podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 73 odst. 1 tr. zákoníku současně uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 12 měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále soud prvního stupně uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČO: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, škodu ve výši 109 344 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 8 To 225/2024, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 8 To 225/2024, jakož i proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 6. 2024, sp. zn. 2 T 24/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Důvody dovolání spatřuje v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání [§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.], rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. 6. Obviněný v podaném dovolání v první řádě namítá zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrdí, že jeho chování jako účastníka dopravního provozu bylo soudy nižších stupňů posouzeno nesprávně. Akcentuje, že podle výpovědi jediného očitého svědka B. jelo jeho vozidlo konstantní pomalou rychlostí, přičemž svědek ve způsobu jízdy nepozoroval známky toho, že by se nevěnoval řízení. Z toho obviněný dovozuje, že skutkové zjištění o nevěnování se dopravní situaci nemá oporu v žádném důkazu a je v extrémním nesouladu s ostatními provedenými důkazy. 7. Dále obviněný zpochybňuje závěry soudů nižších stupňů ohledně místa střetu a směru pohybu jeho vozidla a jízdního kola poškozeného. Poukazuje na to, že soud druhého stupně vycházel ohledně místa střetu z výpovědi svědka B. (viz bod 10 odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně), aniž by vzal v úvahu, že výpovědi svědka B. se v čase měnily – původně uváděl, že ke střetu došlo v místě přechodu vyhrazeného jízdního pruhu pro cyklisty ve smíšený, později uváděl, že to bylo až za tímto místem, ale nedokázal přesně určit vzdálenost. Navíc připustil, že místo střetu pouze hrubě odhadl, neboť primárně sledoval samotný střet, nikoli jeho místo. Výpověď dopravního policisty F. rovněž potvrzuje, že nebylo možné přesně určit místo střetu, neboť na místě nezůstaly žádné stopy. Obviněný tak uzavírá, že skutkové zjištění o místě střetu, jak je uvedeno ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, je v rozporu s obsahem výpovědí svědků i dalšími důkazy. Na základě těchto skutečností nelze podle něj uzavřít, že místo střetu bylo „nepochybně prokázáno“. 8. Obviněný dále poukazuje na zjevný rozpor v hodnocení důkazů týkajících se rychlosti vozidla řízeného jeho osobou a jízdního kola poškozeného. Kritizuje usnesení odvolacího soudu za to, že označuje údaje o rychlosti za „neobjektivizované“, přestože vycházejí z výpovědi svědka B., který opakovaně a konzistentně uvedl, že vozidlo obviněného jelo rychlostí 30 km/h a cyklista přibližně 20–25 km/h. Obviněný rovněž upozorňuje na nelogický postup tohoto soudu, kdy odvolací soud považuje odhad místa střetu ze strany svědka B. za „nepochybně prokázaný“, zatímco jeho tvrzení o rychlostech označuje v napadeném usnesení za neobjektivní. 9. Dále obviněný zpochybňuje závěry odvolacího soudu týkající se animace průběhu nehodového děje, kterou odvolací soud označil (pro absenci jednoznačně zjištěné rychlosti obou dopravních prostředků) za neobjektivní důkaz, a s poukazem na ostatní důkazy dovodil, že není pro posouzení skutkového děje relevantní. Pokud odvolací soud považuje za tyto ostatní důkazy protokol o dopravní nehodě a plánek místa dopravní nehody, tak zdůrazňuje, že tyto byly vypracovány pouze na podkladě hrubého odhadu svědka B. Akcentuje, že z pořízené animace nehodového děje je nepochybné, že dodržel více než bezpečný odstup od poškozeného. 10. Dovolatel v podaném dovolání následně namítá nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a poukazuje na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů nižších stupňů. Podle rozsudku nalézacího soudu se plně nevěnoval dopravní situaci a při předjíždění poškozeného nedodržel bezpečný boční odstup, čímž došlo ke střetu a pádu cyklisty. Obviněný vedle závěru o nesplnění povinnosti věnovat se dopravní situaci a dodržet bezpečný boční odstup zpochybňuje i samotné označení situace jako „předjíždění souběžně jedoucího cyklisty“, které považuje za právní oxym