4 Tdo 958/2010 — Nejvyšší soud

4 Tdo 958/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:23. 9. 2010 Spisová značka:4 Tdo 958/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.958.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 88 odst. 6 tr. ř. § 140 odst. 1,3 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 958/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2010 dovolání, které podal obviněný F. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 6 To 11/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 39/2008, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 7 T 39/2008, byl obviněný F. J., uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil tím, že „nezjištěným způsobem a v přesně nezjištěné době do 26. 3. 2002 opatřil nejméně 64 kusů padělků bankovek v nominální hodnotě 100,- USD a nejméně 301 kusů padělků bankovek v nominální hodnotě 5.000,- Kč, ze kterých dne 22. 3. 2002 v odpoledních hodinách předal R. H., na benzínové čerpací stanici v obci J., okres P. – z., nejméně 1 ks padělané bankovky v nominální hodnotě 100,- USD a nejméně 1 ks padělané bankovky v nominální hodnotě 5.000,- Kč a dne 26. 3. 2002 kolem 13.00 hodin v P. u autobazaru A. mu předal 63 kusů padělaných bankovek v nominální hodnotě 100,- USD a 300 kusů padělaných bankovek v nominální hodnotě 5.000,- Kč, přičemž celková hodnota bankovek činila částku 1.732.302,40 Kč“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 7 T 39/2008, podal obviněný odvolání (č. l. 448 - 458). O tomto odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 6 To 11/2010, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného F. J. uznal na stejném skutkovém základě vinným zločinem padělání a pozměňování peněz podle § 233 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a podle § 233 odst. 3 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. II. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Úvodem uvedl, že se jedná o druhé rozhodnutí ve věci, neboť Krajský soud v Praze rozhodoval již dne 8. 9. 2008, a toto rozhodnutí bylo zrušeno Vrchním soudem v Praze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 6 To 85/2008, s tím, že Vrchní soud v Praze uložil odstranit procesní závady při hodnocení důkazů a dále dovodil, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi důkazy a četnými procesními pochybeními. Dle obviněného však Krajský soud v Praze v novém projednání po doplněném dokazování vydal v podstatě identické rozhodnutí, aniž by odstranil všechny vady předchozího řízení (především zjištění přesného počtu padělaných bankovek a doplnění protokolu o záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 6 tr. ř.) a postavil na jisto v něm zjištěné skutečnosti. Akceptace právních závěrů učiněných soudem prvního stupně je pak základním důvodem pro dovolání obviněného. Obviněný zdůraznil, že nesouhlasí se skutkovými závěry soudů obou stupňů (především pak, že důkazy, o které soud opřel svůj výrok o vině jsou ve vzájemném rozporu a výpovědi stěžejních svědků H. a B. byly opakovaně měněny, a nelze určit jaká z jejich výpovědí je pravdivá), ačkoli si je vědom, že tato námitka není podřaditelná žádnému dovolacímu důvodu. Obviněný namítl, že se trestného činu padělání a pozměňování peněz nedopustil, neboť nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty, konkr. pak subjektivní stránka tohoto trestného činu. Údajné jednání obviněného bylo prokázáno v podstatě jen výpovědí jediného svědka – R. H., přičemž dle obviněného obecné soudy nevzaly v potaz skutečnost, že svědek si ve svých výpovědích významně protiřečí. Kromě této výpovědi neexistuje dle obviněného žádný jiný důkaz, o němž by bylo možné jednoznačně tvrdit, že prokazuje to, z čeho je obviněný viněn. Žádné relevantní skutečnosti pak nebyly zjištěny ani výslechem dalších svědků – S., B., M. Dále obviněný namítl, že dosud nebyl přesvědčivě zjištěn počet padělaných bankovek, tedy není ani možno zákonným způsobem právně kvalifikovat skutek kladený mu za vinu, neboť pro to nesvědčí žádný důkaz. Obviněný Krajskému soudu v Praze vytýká neodstranění procesních pochybení, jejichž náprava mu byla uložena Vrchním soudem v Praze, tedy, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem odvolacího soudu, a skutečnost, že Vrchní soud vydal napadené rozhodnutí, ztotožnil se i se skutkovými a právními závěry soudem prvního stupně učiněnými ve dvou předchozích řízeních, a přijal tak původně vytčené a soudem prvního stupně neodstraněné vady řízení. Z výše uvedených důvodů proto obviněný F. J. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 6 To 11/2010, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu, stejně jako jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 7 T 39/2008, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby dle § 265m odst. 1 tr. ř. při zrušení napadených rozhodnutí soudů obou stupňů o věci rozhodl sám rozsudkem a obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že argumentace obviněného, jíž napadá způsob, jímž v této věci soudy hodnotily stěžejní důkazy, legálnost provedených důkazů a domáhá se odchylného posouzení skutkových okolností, se zcela míjí s deklarovaným důvodem dovolání a nevyhovuje ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce zdůraznil, že námitky vznášené obviněným v zásadě tvoří podstatu jeho obhajoby po celou dobu trestního řízení, tudíž byly traktovány jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení dovolacím. Odvolací soud se s těmito námitkami náležitě vyrovnal a své závěry srozumitelně a logicky vyložil. Státní zástupce zdůraznil, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a nelze jej zaměňovat za nějaký třetí stupeň řízení před obecnými soudy či za možnost obviněného opakovaně dosáhnout přezkoumání rozhodnutí na podkladě stále týchž výhrad. Dovolací soud není povinen napadené rozhodnutí znovu přezkoumávat na základě identických námitek, jestliže odvolací soud řádně provedl přezkumné řízení. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného F. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 6 To 11/2010, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť se jedná o rozsudek vydaný ve druhém stupni, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zá